Město Brno se k tomuto bezprecedentnímu kroku rozhodlo na základě judikátu vedoucího marketingového a ekonomického oddělení a právníka odboru Mgr. Jakuba Geislera, člověka, o kterém jsme do této chvíle nikdy neslyšeli, ale o kterém ještě mnohokrát uslyšíme. Požádali jsme ho proto o vyjádření k této kauze. Předkládáme jej v původním znění, tedy tak, jak nám ho poslal.

Dobrý den,

loooooooooooooooooooooooooooooooooool, ty nuly dostaly kartáč jak prase.

S pozdravem Mgr. Jakub Geisler

Od té doby magistr Geisler nezvedá telefon a na magistrátu jej zapírají. Údajně odjel na inspekční cestu depa v Řečkovicích. Pana Geislera je možno kontaktovat rovněž osobně na mailu: geisler.jakub@brno.cz

O vyjádření jsme požádali i nejlepšího primátora města Brna na světě Bc. Romana Onderku, MBA. “Chápejte, že Brno, to není jen město, to je životní styl. A životní styl překotný, dravý, dynamický, plný změn a fluktuačních výkyvů. Jednou z takových změn je i zákaz Facebooku,” řekl primátor Onderka.

Sám primátor Onderka připomíná, že má rád vše, co souvisí s kvalitní zábavou, humorem a recesí. “Žít Brno to ovšem není, ty děcka vůbec netuší, o čem je život. Že je to o kompromisech a tvoření, ne o boření a ničení.”

Jeden ze zakladatelů facebookové stránky Žít Brno, nevolený občanský “aktivista” a extremista Matěj Hollan, zrušení akceptuje: “Vše hezké jednou končí. Magistrát nás tímto krokem zaskočil. Nemá smysl se pokoušet o něco dalšího – zbývá jen střelit se do hlavy.”

Magistrát je samozřejmě připraven i k dalším krokům, které rozhodně vůbec nesouvisí se štvavou kampaní humoristů proti aktualizaci Územního plánu rozvoje města, jedná se jen o časovou shodu, to zdůrazňujeme a podtrhujeme. Opakujeme, rozhodně to s tím vůbec nesouvisí!!!

Pan Geisler nahlašuje ty, kdož v nezkrotné pýše …

Žádost Žáry o stažení videa.

Pane starosto, jak jste se cítil při včerejším hlasování na zastupitelstvu?
Tak určitě jsem si to hodně užíval. Bylo to fajn, že tam byli lidé, co se zajímají o naši věc a přišli mě a naši koalici občanských a sociálních demokratů podpořit.

Mnozí občanští aktivisté tvrdí, že výsledek hlasování je prohra.
Oni něco takového tvrdí? Já bych řekl, že je to naopak vítězství na všech obou frontách, jak na politické, tak na občanské frontě.

Vy jste ale původně prosazoval povolení pro sedm až devět heren a nakonec vám z toho zbyla dvě kasina.
No právě. A víte, kolik by těch heren a kasín bylo, nebýt mě? Nula, přesně nula nula nic. Všechny bychom museli zrušit a zakázat. Takhle jsem vybojoval alespoň ty dvě kasína, přičemž hlavně ze zachování Admiralu mám velkou radost.

Proč?
Chytře jsme nenastavili limity, takže tam teď může být VLTček kolik chcou, klidně jim dáme i stavební povolení na další patra, která můžou až po strop zaplnit matama, co se jich tam vleze. A ještě druhá věc, my jsme tím včerejším udělením výjimky pro tato dvě kasína nastavili precedens. Takže nás může Kajot požádat i u těch dalších heren a my jim ty výjimky dáme, není problém, mobil na mě mají, ať mi cinknou.

Lidé se ale proti hernám bouří. Prý přitahují kriminální živly a destruují společnost.
To je blbost. Tohle tvrdí jen ti tzv. aktivisté, ale ti mě nevolí, ti se volí Zelené a jiné pidistraničky. Já to ovšem dělám pro svoje a sociálnědemokratické voliče, to jejich důvěru jsem v posledních volbách získal. To oni za mnou chodí a říkají mi „Pane starosto, udělejte s tím něco, ti cigoši se furt courají po ulicích, nic nedělají, kradou a loupí.“ A nejsou to jen cigoši, jsou to i smažky, bezďáci a tenhle sajrajt. Tak já s tím něco udělal.

Voliči vyjadřují svému starostovi podporu. Přejí mu hodně štěstí v dalším kole voleb.

Pomohl jste jim?
Ano, jsem starosta, který daroval cigánům herny. Můžou v nich být od rána do večera, necourají se po ulicích, jsou v teple, mají tam pití, kolik chtějí. Můžou tam brát i děti, pro ně jsou tam taky maty. Vždyť já udělal pro Bronx víc jak všichni ti pravdoláskaři dohromady. Máme cigány na jednom místě a pěkně pod dozorem. Kdybychom zakázali herny, tak se morgoši rozprchnou po celém Brně a dělaj rotyku. A kdo by to pak řešil? Samozřejmě já.

Takže si ve volbách věříte?
Samozřejmě, že ano. Dělám to pro lidi, pro ty bílé, a myslím, že svou práci dělám dobře. Když už se teda nestanu primátorem, tak jsem dohodnutý se socanama, ti se tam určitě znovu dostanou, že si mě najmou jako odborného poradce pro sport a kulturu.

Vás se jen tak nezbavíme. (smích)
Ne, no. (smích)

A to je ten problém. U nás, na Krně-Střed jsme si spočítali, že máme 23 tisíc parkovacích míst. Ale potřeba je 46 tisíc. Takový početní nepoměr mezi auty zaparkovanými a auty určenými k zaparkování je dlouhodobě neúnosný.

„Nechali jsme si na to konto zpracovat rozbor od externí firmy, kterou naštěstí spoluvlastním, takže nakonec to nestálo tolik. Potvrdili nám, co dávno víme. Ti, kdo za to můžou, nejsou z Krna. Nemají tu trvalé bydliště. Buď tu pracují, nebo studují. Ale nebydlí tady, to je ten problém. Co mám říct starousedlíkovi, který mi napsal, že mu jedno auto s košickou poznávací značkou stojí každý večer v ulici, kde by chtěl parkovat. Co když ten student třeba přijede do Krna autem a pak odjede zpátky do Košic vlakem a to auto nechá v Krně stát, to my nemůžeme vědět, že to tak nedělá. A takhle jich to klidně může dělat víc,“ vysvětluje pan starosta Libor Šťástka důvody nové strategie.

Anketa zatím probíhá bez komplikací.

Krno-střed se tak po projektu OpenCard, na níž navázalo Kartou Krňana, opět inspirovalo v pražském kraji. Projekt rezidenčních parkovacích zón je tak v konečné fázi příprav. „Lidé můžou na internetu hlasovat, zda zóny chtějí nebo ne. Nenapsali jsme tam sice, zda jejich zřízení opravdu vyřeší problémy s parkováním, to ostatně ani sami nevíme, ale ti lidé se nějak rozhodnout musí. My jim tu šanci dáme. Kdybychom to neudělali, zase by se ozývali nějací nikým nevolení občané,“ doplňuje starosta Šťástka. Lidé se zatím vyslovují proti jakýmkoliv poplatkům spojeným se zřízením parkovacích zón, ale každý takový projekt si nakonec vyžádá určitě prostředky na realizaci. Bude se však jednat jen o symbolické částky v řádu desítek, maximálně stovek korun ročně, případně měsíčně. Vše bude záležet na termínu návratnosti, plus inflace a mandatorní výdaje.

Mgr. Libor Šťástka se o problému s parkováním dozvěděl, když byl v restauraci. Okamžitě začal jednat. (Zdroj: FB)

Krno-Střed si  internetové ankety, tedy jednu ze základních forem přímé demokracie, velice oblíbilo. Předtím se ptalo občanů, zda chtějí, aby se po zesnulém prezidentovi Václavu Havlovi pojmenoval nádražní viadukt u Hlavního nádraží, ulice mezi Tescem a Vaňkovkou, nebo herna na Vinohradech.

Nedostatek parkovacích míst trápí hlavního muže Krna-Střed již delší dobu. Starosta Šťástka proto bojuje proti zbytečnému plevelu, stromům, dětským hřištím a zahrádkářským koloniím. „Už historicky je jich tam několik hektarů. Největší jsou na Kraví hoře nebo na Žlutém a Červeném kopci. Často se tam ale nechodí zahrádkáři starat o záhony, nýbrž tam pouze hromadí nepořádek. Představte si, kolik parkovišť by tam mohlo vzniknout. Územní plán s nimi ostatně počítá, kdo potřebuje nějaké trávníčky a stromečky,” upozorňuje starosta na problematiku rajčatových a petrželových záhonů.

Jak budou rezidenční zóny vypadat? V jednání jsou různé varianty. Kromě oplocení jednotlivých ulic, mýtných bran, strážních věží, hlídaných parkovišť, podjezdů, nadjezdů, tunelů, turniketů, zdymadel, minových polí, hrází, propadlišť a betonových zátaras je v jednání i natření patníků různými barvami a vydávání parkovacích kartiček téže barvy. „Tento projekt si žádá delší a pečlivější procesní přípravy, jejíž parametry budou včas sděleny veřejnosti, pokud vůbec,“ ujišťuje starosta. Jedním dechem dodává, že kdo nepředloží Kartu Krňana, kterou doloží svůj čistý krněnský původ, povolení k parkování nedostane a jeho auto bude odtaženo. První rezidenční zóny vzniknou ještě do konce června v ulici Jiráskova a Antonínská, aby se vyzkoušely všechny varianty v ostrém provozu.

V anketě můžete hlasovat zde, ale pozor, platí pouze pro držitele Karty Krňana.

Nejedná se totiž o pouhopouhou revitalizaci městského parku, jak bylo původně plánováno. To umí každá malá vesnice. I Praha nebo Berlín. Nikoliv, v Krně myslí magistrát vždy dopředu a spojuje nejrůznější nápady a iniciativy do jednoho prospěšného a exkluzivního kompaktu. Co mohlo skončit pouhým vysazením mnoha nových stromků, opravou laviček několika nic nedělajícími důchodci a celkovým zpříjemněním centra města, jde mnohem, mnohem dál. Město Krno se rozhodlo sloučit nutné s příjemným a ozdravení městské zeleně tak jde ruku v ruce s potřebným zvýšením zájmu o uměleckou kulturu, která tvoří hodnotovou páteř městské identity.

Anabáze celého projektu začala přede dvěma lety. Vedoucí odboru kultury paní PhDr. Viera Rusinková přinesla na zastupitelstvo ojedinělý plán, jak nalákat Krňany do městských kulturních institucí. Plán se soustředil zejména na zvýšení zájmu o divadla, hlavně z toho důvodu, že se jedná o výstavní síně brněnské umělecké scény a pak také proto, že Krno už žádné jiné kulturní instituce nemá. Celá koncepce byla pojmenována úderným a snadno zapamatovatelným sloganem „Lidé v divadle, divadlo v lidech.“

„Ta druhá část byla myšlena tak trošku žertem, jakože v nadsázce a satiře, abychom ukázali, že se nebereme tak moc vážně, jak někteří nikým nevolení občané tvrdí. Nečekala jsem, že to vezmou v Bruselu tak vážně,“ podotýká dnes smutně Rusinková a vzpomíná na chvíle, kdy se zdálo, že celá kampaň za desítky miliónů korun skončí fiaskem. Jak už bývá zvykem, diktující byrokrati z Evropské komise, kam odešla žádost o grant, požadovali přeformulování sloganu. „Říkali, že ten slogan nedává smysl a mohl by vzbudit nežádoucí konotace, zejména sexuálního a jiného rázu, jestli rozumíte. Osobně se nedomnívám, že by to bylo nějak moc nesmyslné, vždyť o sloganu Žít Krno taky někteří rádoby odborníci tvrdili, že je lingvisticky nesprávný, ale nakonec si všichni zvykli,“ tvrdí Rusinková.

Město Krno tak bylo donuceno celý projekt od základů překopat, protože tak, jak byl zamýšlen, stál na předpokládané vizi lidí v divadle, což se ukázalo jako neudržitelné. „Napadlo nás pak, že bychom udělali slogan „Lidé do divadla, divadlo do lidí, ale to mělo u komise stejný neúspěch.“ Když se zdálo, že celý obrodný proces brněnské kultury bude cizí vinou zničen, přišla z těch nejvyšších míst spásná myšlenka.

„Jakoby to bylo dneska, když paní náměstkyni pro kulturu inženýrku doktorku Janu Bohuňovskou napadlo, že lidé v tom divadle nemusí tak úplně nutně být. Že postačí, když budou blízko, do vzdálenosti 200 metrů, pak splníme zadání grantu a bude to pořád znít světově, jako heslo olympiády a jiných kulturních akcí,“ popisuje Rusinková s neskrývaným dojetím, jak se zrodila nejnovější kulturní vize města se sloganem „Lidé k divadlu, divadlo k lidem.“

Návrh architektonického řešení nové kulturní koncepce od architekta Adama Gebriana

Pak už stačilo jen zapojit imaginaci, vyřešit smlouvy s dodavateli, založit akciovku Střední centrum, vyvlastnit pár pozemků, dohodnout se s developery a unikátní spojení divadelního svatostánku brněnských múz se zábavním aquaparkem pro celou rodinu bylo na světě. Přímo před Janáčkovým divadlem tak vzniká interaktivní svět vodních radovánek, v němž bude samozřejmě možno využít slevy na Kartu Krňana. Sauny, vířivky, tobogány, skluzavky, bazén pro vodní pólo, brouzdaliště, to všechno se bude snoubit s krásou hereckých a hudebních kreací v nedalekém divadle. Město si od toho samozřejmě slibuje enormní zájem o okolí divadla.

„Chtěli jsme podpořit kulturu v Krně, což je vždycky těžká věc, taková podpora. Ale nakonec jsme splnili zadání mnohasetmilionového tendru a dostali lidi k divadlu. Nikdo nás nemůže nařknout, že jsme neudělali maximum možného. Ona je to totiž těžká věc, taková kultura a její podpora, totiž,“ shrnuje inženýrka doktorka Jana Bohuňovská.

Přesto se i v Krně najde skupinka samozvanců a zaprodanců, kteří v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz sabotují úsilí rekultivace a transformace kultury. Sdružili se do pochybného spolku individuí a říkají si Výzva 2013. Nelze než doufat, že právě takové příštipkáře a kverulanty v průzračných vodách Aquaparku Osvobození plavat neuvidíme. Takové návštěvníky si u krněnského divadla nezasloužíme.

Nejprve pár zajímavostí o Reykjavíku. Je o něco větší než Krno, ale žije v něm jednou tak méně lidí. Přesto je hlavním městem, což Krno není, jak asi všichni správně tušíme. Na druhou stranu je největším městem země, což je Krno také (Praha je kraj, sami se tak rozhodli). Tím geografická podobnost končí. Reykjavík je přístav, Krno má Svratku, Reykjavík je na rovince, Krno má Monte Bú.

Roman Onderka se ve své kampani inspiroval islandským vzorem. (Zdroj: archiv města Krna)

Přesto, anebo právě proto, mají tato dvě významná centra evropské kultury a důležité evropské železniční uzly společného více, než se na první i druhý pohled zdá. V obou sídlí nejprestižnější vysoké školy v zemi, Kennaraháskóli Ísland a BIBS. Reykjavík je střediskem zimních sportů a radovánek, Krno má zmodernizovaný bazén na Kraváku a fotbalový stadion Za Lužánkami. Zřejmě nejspolečnějším rysem jsou proto osobnosti čelních představitelů obou měst. To byl ostatně hlavní faktor, který přispěl k nezvykle otevřenému a navýsost kvalitnímu partnerství.

Historie zná mnoho krásných a dojemných přátelství mezi politiky, která přinesla jejich zemím bohatství, prosperitu a hrdost. Vzpomeňme jen namátkou na Charlese De Gaullea a Konrada Adenauera, Ronalda Reagana a Margaret Thatcherovou, Adolfa Hitlera a Benita Mussoliniho. Věříme, že do tohoto panteonu se co nevidět zařadí i nebývale hluboký a vřelý vztah mezi krněnským primátorem Romanem Onderkou a reykjavickým starostou Jónem Gnarrem.

Kdo je vlastně Jón Gnarr, člověk, který je pro Romana Onderku jangem k jeho jingu? Gnarr, stejně jako Roman Onderka, se vypracoval z chudých poměrů. Gnarr byl taxikářem a hrál v punkové kapele Tekutý nos. Poté byl známým satirickým humoristou, nic vulgárního jako známe z českých televizí, spíše byl jako Jan Werich, moudrým klaunem.

Jón Gnarr poté založil stranu s názvem Nejlepší strana. Roman Onderka se nechal slyšet, že krněnským sociálním demokratům a kolegům z Občanské demokratické strany navrhoval před minulými volbami to samé, ale byl přehlasován. Alespoň se inspiroval Gnarrovým volebním programem a do voleb šel s heslem „Stop zatajování korupce! Budeme korumpovat veřejně!“ Gnarr dále slíbil ručníky zdarma u všech bazénu, nový Disneyland a ledního medvěda do městské zoo. Roman Onderka slíbil taktéž ledního medvěda a svůj slib dvojnásob dodržel!

Starosta Reykjavíku Jón Gnarr během tradiční pohanské slavnosti slunce. (zdroj: europress.com)

Těsná spolupráce obou politiků tím zdaleka nekončí. Po drtivém vítězství začali sestavovat své vládní koalice. Jón Gnarr, velký fanoušek seriálu The Wire si vymínil, že nebude uzavírat dohody s nikým, kdo neviděl alespoň jednu sérii. Roman Onderka měl podobně skromné přání. Koalici uzavře jen s tím, kdo mu na úplněk 11. 11. přinese pelerínu Velkého Vonta. Jediný Robert Kotzian jeho přání splnil a byl po zásluze odměněn postem radního pro lodní a podzemní dopravu.

Gnarr a Onderka jsou v nepřetržitém kontaktu a pravidelně se navštěvují, aby projednali další plány rozvoje svých měst. Roman Onderka byl letos služebně v Reyjkavíku již patnáctkrát a pokaždé si velice pochvaloval pohostinnost svého primátorského protějšku. Jón Gnarr se na první návštěvu Krna chystá příští rok v září. Hodlá se zúčastnit slavnostního odhalení sochy Jošta, markraběte moravského, metly Karpat a postrachu Moldávie. Jak sám tvrdí: „Něco takového mohl vymyslet jen Roman. I love Krno so much.“

Diplomatické mise primátora Onderky tím zdaleka nekončí. Dalším kandidátem na partnerské město se nedávno stalo ruské město Berezniki. Onderka si prý s tamním starostou Ďjakovem rozumí víc jak s vlastními lidmi a spolupráce obou mužů se zdá být velice perspektivní.