Na webovém rozhraní nejlepšího městského časopisu Metropolitan bylo v noci z neděle na pondělí mezi druhou a pátou hodinou ranní možno přečíst si pamflet pod názvem Kabaret Žít Brno by v brněnské konkurenci neobstál. Nám se podařilo inkriminovanou filipiku nejen najít a zneškodnit, ale také ji „liberalizovat“ pro vlastní zpravodajské účely.

Kdo přesně zkoušku kabaretu infiltroval, nevíme. Jisté ale je, že se neznámý/á „Petr Svoboda“ záhadným způsobem dozvěděl/a kompletní obsah vystoupení, který momentálně neznají ani sami účinkující. „Je to nepříjemné. Představte si, že něco připravujete a najednou se dozvíte, co to je,“ řekl na tiskové konferenci jeden z „herců“ Adam Hrubý. Z šoku se celý produkční tým dostává jen pomalu a Fridexem. Recenzi přesto ve vašem vlastním zájmu přetiskujeme.

Recenze: Kabaret Žít Brno by v brněnské konkurenci neobstál

Humor. Ilustrační foto.

S úlevou musím konstatovat, že Kabaret Žít Brno nenaplňuje ani jedno očekávání. O kabaretu lze mluvit jen těžko, urážky jsou banální a navíc je jich jen 11. Kdyby v Brně nějaký jiný politický kabaret byl, tenhle by neobstál.

A teď hodnocení jednotlivých složek divadelního večera:
Kostýmy: je vidět, že tvůrce večera, jenž zůstává našim čtenářům utajen, spoléhá především na herecké osobnosti a záměrně vynechává práci s kostýmem. Herci jsou na jevišti v tom, v čem chodí normálně.
Scéna: zde se opět tvůrce večera spoléhá na herce, scéna totiž čítá toliko několik dřev (židle) a projekci vysílanou z projektoru na zeď za herci, kteří tak na projekci nevidí, což jim podle všeho nevadí.
Hudba: tvůrce zde již musel dodržet koncepci, na níž vsadil, a využívá tak pouze hudební a zvukové schopnosti zmiňovaných herců. Každopádně jsem žádné reproduktory neviděl.
Světlo: viz výše. Světlo svítí především na herce.

Z výše uvedeného jasně dokladuji to, co jsem už psal nahoře. Když tam nehraje hudba a není vidět scéna ani kostýmy, kabaret to asi není. Takže tak.

Petr Svoboda
Autorka je dermatoložka

S žádostmi o omluvu ze starokrněnského Mendláku se poslední dobou roztrhl pytel. Po starokrněnském opatovi, Lukáši Evženu Martincovi, který se po našem čtenáři dožadoval omluvy, neboť čtenář ve svém komentáři fantazíroval o propojení pana opata s StB, se ozvala i sama mendlánecká Lachema.

PR Manager Corporate Relations HEINEKEN Česká republika, a.s., Katerina Beute, se ohradila proti výše uvedenému nedělnímu statusu z našeho Facebooku:

Vážení z Žít Brno, pane Kašpárku, pane Stanislave,

Ve Starobrně jsme velkými fanoušky dobré zábavy, legrace i recese. Většinou nás baví i Žít Brno. Včera jsme se smát přestali. Statusem spojujícím název našeho pivovaru s holokaustem jste šlápli vedle. Chápeme, že dělat si legraci je Vaší náplní práce a pivovar se podobně jako jiné brněnské podniky jako terč nabízí, ale neetickým a nevhodným použitím termínu holokaust se dle našeho názoru můžete dotknout mnoha lidí a v důsledku svým jednáním můžete naplnit i skutkovou podstatu trestného činu. Navíc porušujete podmínky a zásady používání služeb sociální sítě Facebook. Víme, že to umíte i lépe..

Byli bychom rádi, kdyby byl zmíněný status odstraněn, o což Vás tímto žádáme.

Předem děkujeme za odpověď.

Žádosti samozřejmě vyhovujeme a napadaný status již na našich facebookových stránkách nenajdete. Dotyčný admin, který si vzal ve spojení se Starobrnem do úst holocaust, si nyní vzal za trest do úst samotné Starobrno, následkem čehož okamžitě zemřel.

Starobrno převlečené za jinou marketingovou značku

Zbytek redakce, který není stižen pivním fašizmem, se chemičce Heineken z celého moravského srdce omlouvá a konstatuje, že mu vůbec nevadí, že Heineken za dobu své přítomnosti v České republice zlikvidoval pivovar Hostan ve Znojmě, z důvodu “optimalizace výrobně-dodavatelského řetězce” zavřel lounský pivovar, za což by jen v o něco málo méně civilizovaných zemích následovalo odsouzení za vlastizradu. Dokonce mu ani nevadí, že pivovar Starobrno používá metodu HGB (high gravity brewing), kdy se v pivovaru uvaří jedno silné pivo, které se pak vodou ředí na tolik oblíbený Ležák, Výčepní či magické Medium 11. Za zmínku snad ani nestojí podvod s chemicky ozeleněným velikonočním “Bylinným speciálem”, neboť jak sama chemička Starobrno uvádí, recesi mají rádi.

A protože i my máme recesi rádi, máme rádi Starobrno. Jsme skuteční Brňáci. Skutečný Brňák se podle vědců definuje tím, že věří, že Starobrno je pivo.

Pokud bude mít ještě někdo z Mendlova náměstí problém, nechť laskavě napíše na adresu chci@zitbrno.cz. Rádi se veřejně omluvíme i jemu!

Nejedná se totiž o pouhopouhou revitalizaci městského parku, jak bylo původně plánováno. To umí každá malá vesnice. I Praha nebo Berlín. Nikoliv, v Krně myslí magistrát vždy dopředu a spojuje nejrůznější nápady a iniciativy do jednoho prospěšného a exkluzivního kompaktu. Co mohlo skončit pouhým vysazením mnoha nových stromků, opravou laviček několika nic nedělajícími důchodci a celkovým zpříjemněním centra města, jde mnohem, mnohem dál. Město Krno se rozhodlo sloučit nutné s příjemným a ozdravení městské zeleně tak jde ruku v ruce s potřebným zvýšením zájmu o uměleckou kulturu, která tvoří hodnotovou páteř městské identity.

Anabáze celého projektu začala přede dvěma lety. Vedoucí odboru kultury paní PhDr. Viera Rusinková přinesla na zastupitelstvo ojedinělý plán, jak nalákat Krňany do městských kulturních institucí. Plán se soustředil zejména na zvýšení zájmu o divadla, hlavně z toho důvodu, že se jedná o výstavní síně brněnské umělecké scény a pak také proto, že Krno už žádné jiné kulturní instituce nemá. Celá koncepce byla pojmenována úderným a snadno zapamatovatelným sloganem „Lidé v divadle, divadlo v lidech.“

„Ta druhá část byla myšlena tak trošku žertem, jakože v nadsázce a satiře, abychom ukázali, že se nebereme tak moc vážně, jak někteří nikým nevolení občané tvrdí. Nečekala jsem, že to vezmou v Bruselu tak vážně,“ podotýká dnes smutně Rusinková a vzpomíná na chvíle, kdy se zdálo, že celá kampaň za desítky miliónů korun skončí fiaskem. Jak už bývá zvykem, diktující byrokrati z Evropské komise, kam odešla žádost o grant, požadovali přeformulování sloganu. „Říkali, že ten slogan nedává smysl a mohl by vzbudit nežádoucí konotace, zejména sexuálního a jiného rázu, jestli rozumíte. Osobně se nedomnívám, že by to bylo nějak moc nesmyslné, vždyť o sloganu Žít Krno taky někteří rádoby odborníci tvrdili, že je lingvisticky nesprávný, ale nakonec si všichni zvykli,“ tvrdí Rusinková.

Město Krno tak bylo donuceno celý projekt od základů překopat, protože tak, jak byl zamýšlen, stál na předpokládané vizi lidí v divadle, což se ukázalo jako neudržitelné. „Napadlo nás pak, že bychom udělali slogan „Lidé do divadla, divadlo do lidí, ale to mělo u komise stejný neúspěch.“ Když se zdálo, že celý obrodný proces brněnské kultury bude cizí vinou zničen, přišla z těch nejvyšších míst spásná myšlenka.

„Jakoby to bylo dneska, když paní náměstkyni pro kulturu inženýrku doktorku Janu Bohuňovskou napadlo, že lidé v tom divadle nemusí tak úplně nutně být. Že postačí, když budou blízko, do vzdálenosti 200 metrů, pak splníme zadání grantu a bude to pořád znít světově, jako heslo olympiády a jiných kulturních akcí,“ popisuje Rusinková s neskrývaným dojetím, jak se zrodila nejnovější kulturní vize města se sloganem „Lidé k divadlu, divadlo k lidem.“

Návrh architektonického řešení nové kulturní koncepce od architekta Adama Gebriana

Pak už stačilo jen zapojit imaginaci, vyřešit smlouvy s dodavateli, založit akciovku Střední centrum, vyvlastnit pár pozemků, dohodnout se s developery a unikátní spojení divadelního svatostánku brněnských múz se zábavním aquaparkem pro celou rodinu bylo na světě. Přímo před Janáčkovým divadlem tak vzniká interaktivní svět vodních radovánek, v němž bude samozřejmě možno využít slevy na Kartu Krňana. Sauny, vířivky, tobogány, skluzavky, bazén pro vodní pólo, brouzdaliště, to všechno se bude snoubit s krásou hereckých a hudebních kreací v nedalekém divadle. Město si od toho samozřejmě slibuje enormní zájem o okolí divadla.

„Chtěli jsme podpořit kulturu v Krně, což je vždycky těžká věc, taková podpora. Ale nakonec jsme splnili zadání mnohasetmilionového tendru a dostali lidi k divadlu. Nikdo nás nemůže nařknout, že jsme neudělali maximum možného. Ona je to totiž těžká věc, taková kultura a její podpora, totiž,“ shrnuje inženýrka doktorka Jana Bohuňovská.

Přesto se i v Krně najde skupinka samozvanců a zaprodanců, kteří v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz sabotují úsilí rekultivace a transformace kultury. Sdružili se do pochybného spolku individuí a říkají si Výzva 2013. Nelze než doufat, že právě takové příštipkáře a kverulanty v průzračných vodách Aquaparku Osvobození plavat neuvidíme. Takové návštěvníky si u krněnského divadla nezasloužíme.

ŽB: Paní náměstkyně, co si představíte pod pojmem umění?

JB: U mě nikdo nic nedostane zadarmo.

ŽB: Můžete být trošku konkrétní?
JB: Kultura něco stojí. Ale líbí se mi třeba ty duchovní koncerty, které bývají čas od času před Mahenovým divadlem, Petr Velek říkal, že to povznáší ducha a bylo to inspirací pro Zlatého draka, což bylo divadlo.

ŽB: Buďme chvíli konkrétní. Proč jste vyhodili Rosťu Koryčánka z Domu umění?

JB: Kdo to je?

ŽB: Bývalý ředitel Domu umění, předevčírem jste ho odvolali.

JB: To měl na starosti Michalík (vedoucí komise kultury, pozn. red.), s tím na mě nechoďte.

ŽB: Paní Bohuňovská, slíbila jste, že budete otevřená! Tak ještě jednou, proč jste vyhodili Rosťu Koryčánka z Domu umění?

JB: Neuměl v tom chodit.

ŽB: Prosím?

JB: Nevěděl, co se sluší a patří.

ŽB: Můžete to specifikovat?

JB: Naším cílem je zlikvidovat brněnskou kulturu a všechno rozkrást – ježiš, neřekla jsme něco, co jsem neměla?

ŽB: Ne nebojte, je to jen pro interní potřeby.

JB: Tak to mi spadl kámen. Prostě jediné, co od šéfů příspěvkovek chceme, aby kradli, ne promiňte, aby bylo loajální, kradli bylo špatné slovo. A pan Koryčánek si dovoloval spolupracovat například s 4AM, což je ta banda, která se postavila proti budování garáží pod Zelným trhem, a která neustále dělá různé neoficiální výstavy. Podívejte se na ten jejich architektonický manuál. Jak máme vedle toho obhájit třeba stavbu AZ Toweru, nebo Auparku? No ale poslední, když už pohár přetekl, bylo pořádání té debaty o nádraží v centru. V městských prostorách! To si nikdo nesmí dovolovat. 100 let je odsun nádraží oficiálním brněnským náboženstvím. Tohle si nikdo nesmí dovolit.

ŽB: To ale příliš s kulturou nesouvisí. Byl se někdo z Rady města Brna někdy v životě podívat v Domě umění na nějaké výstavě?

JB: Prosím?

ŽB: Jestli jste byli někdo někdy na nějaké vý-sta-vě.

JB: Ano, výstavba Jižního centra pokračuje. Brno staví nové město.

ŽB: Co považujete za svůj největší úspěch na poli umění?

JB: Tak určitě výstavbu Bauhausu na poli za Ivanovicema. Dělala jsem tam starostku, byly s tím určité problémy, ale už je to hotový.

ŽB: Co plánujete v kultuře dál?

JB: Tak určitě je to otevření Auparku, kulturního centra vedle Vaňkovky, na otevření má hrát Žito 44, moc se těším. Je to hodně duchovní. Byly s tím určité problémy, ale už je to hotový.

ŽB: Ještě jsme se chtěli zeptat, co bude s Národním divadlem. Teď ho vede Jan Petr, kulisák z Marty.

JB: Nikoho lepšího jsme pro Brno nenašli. Podle lidí z odboru kultury svému řemeslu rozumí.

ŽB: Copak se nikdo dobrý nepřihlásil do konkurzu?

JB: To si myslíte, že v téhle republice existuje někdo normální, kdo bude řídit národní divadlo, když má nad sebou mě, Michalíka, Rusínkovou a Onderku?

ŽB: Teď nevíme, jestli jsme Vás dobře pochopili.

JB: Možná jsem já nepochopila Vaši otázku. Těším se ale na ples v opeře, doufám, že nám ti aktivisti zase přinesou chleba. Minulý rok nás to moc pobavilo. Přes ples v opeře se perou peníze, všechny jsou odkláněny přes firmu BM Media bývalého oblastního manažera ODS, Pavla Bartoška, která firma chce od nás zakázku, ta musí ples sponzorovat, a oni se zmůžou na recesistickou akci. Ani tu svou ikonu, Koryčánka, nedokázali ochránit a to si myslí, jaký mají vliv.

ŽB: A je šance, že by se situace v kultuře a tak obecně v Brně zlepšila?

JB: Dokud tam budeme sedět my a oni o nás budou psát takzvaně humorné články, tak ne. Hlasy a peníze máme my.

ŽB: Asi je načase rozhovor raději ukončit, na co se těšíte v nejbližší budoucnosti?

JB: Na Blažka. Slíbil, že se přes svátky staví. Bez něj je tu smutno.

Magič Žito do Krna dorazil v dobrém rozmaru a s “rolničkami” připravenými k akci. Jako místo setkání se svými věrnými vybral klenot krněnského kulturního života, královopolské Semilasso (neplést s Novým Semilassem, které je klenotem života politicko-podnikatelského). Jak slíbil, na místo měl dorazit přesně v 18.45, když se tedy za pět minut sedm skutečně objevil, setkal se i se svou multikulturní družinou s bouřlivým ohlasem hloučku přihlížejících. Portál Žít Brno vyslal na místo svého reportéra, aby celou akci zdokumentoval.

Žitovo runové porsche (ilustrační foto)

18.54: Žito 44 vystupuje ze svého porsche vytuněného runovou symbolikou.
Žito: Ahóóój! Sorry, byla zácpa.
Nadšený potlesk okolostojících.
Žito: Tak co, zarolníme si?
Nadšený potlesk okolostojících.
18.55: Žito 44 začíná rolnit.
Nadšené rolnění okolostojících.
18.56: Žito 44 končí s rolněním.
Žito: Skvělý! Tak ahóóój!
18:57: Žito 44 odchází.
Nadšený potlesk okolostojících.

Jak je ze záznamu patrné, celému setkání nechyběl silný náboj mystiky. Napětí a atmosféra změny se nesly vzduchem jako vůně kohoutího hřadu. Emoce, projevované zejména nadšeným potleskem okolostojících, tekly proudem. Drobné zklamání, že celou věc nepozoroval nejlepší hateman JUDr. Haszek Mihály, jak mívá obvykle ve zvyku, jako by ve víru rolnění zaniklo. Když se tak nakonec Žito vydal pryč směrem do kulturního kvádru Semilassa, všem přítomným byla jasná jedna věc: Krno mu leží u nohou.

Jak si ale pamětníci jistě dobře vybaví, není tomu tak zdaleka poprvé. Žito 44 byl Krňanům dobře známý už ve svém minulém životě. Úzce spolupracoval s dlouhodobě stabilním a široce uznávaným nejlepším Národním divadlem Krno. To v roce 2008 uvedlo jeho mistrovské dílo Tajemství Zlatého draka, jakýsi předstupeň Žitovy pozdější transformace do mystického chovatele. Libreto inscenace tehdy dosáhlo tak extrémně vysoké literární úrovně, že i samotná koprodukční smlouva musela být z pochopitelných důvodů ochráněna autorským zákonem. Není proto překvapením, že když se smlouvu pokusili ukořistit nikým nevolení občanští aktivisté, v divadle již dávno nechvalně známí, byl jim přístup k informacím spravedlivě a odpovědně zamezen.

J. D. Salinger napsal na téma žito celou knihu

Časy epochálních úspěchů na divadelní scéně jsou však dnes pro Žita minulostí. S uměleckým životem podle vlastních slov rozloučil nadobro. Společnosti chce nicméně být prospěšný minimálně stejně jako ve svých landovském období: na své oficiální facebookové stránce vyhlásil sedm tzv. kejklí (v krněnštině šaškec), kterými hodlá pozvednout ducha české státnosti a tradiční národní hrdost, mimo jiné potápění na Bahamách a výhru v thajském boxu. Kritiku svého počínání sklidil snad jedině u hrstky krněnských kverulantů, když jako pátý šaškec stanovil účast fotbalové Sigmy Olomouc v Lize mistrů. Tito přechytralí rýpalové mají totiž naivně za to, že se Žito provinil neznalostí historie a že Olomouc, která měla až do konce 18. století oficiálně status Krna, zaměnil s Krnem současným. Mimo takové ojedinělé výkřiky však veřejnost Žita 44 hodnotí přinejmenším s pochopením. Nám z portálu Žít Brno, kteří fenomén rolničkismu sledujeme dlouhodobě, nezbývá než Žitově krněnskému happeningu opatrně a z dálky zatleskat.

Příliš odvážný návrh od zesnulého sochaře Kotrby.

Markrabě Jošt je historiky hodnocen jako zkorumpovaná postava, která po své vládě zanechala Moravu v troskách. Svým historickým odkazem si získal srdce krněnských politiků. Na Moravském náměstí má dle rozhodnutí zastupitelů symbolizovat hodnotu “odvaha.” Postavit 8 metrů vysokou sochu za 6,8 milionů věnovanou korupci, je jednoznačně odvážné gesto. Pohledem na ni si mohou krátit čas cestující MHD, kterým se kvůli úsporám prodlouží intervaly jednotlivých linek.

Zcela nový vítězný návrh pro Krno...

Odvaha tak doplní další, již vyobrazené ctnosti – Spravedlnost, Mírnost a Prozíravost. Jedná se o ctnosti definované Platónem, který patřil ve své době k hlavním odpůrcům demokracie, již považoval za horší formu vládnutí, než je třeba oligarchie. To je rovněž velmi inspirativní, takže se tímto odkazem zastupitelé řídili při distribuci pozemků v Jižním centru, povolováním obludária AUpark nebo nákupem rozpadající se Jalty.

V porotě na sochu Jošta zasedl bývalý primátor, senátor a dnes již zkrachovalý politik, Richard Svoboda.  Ten je předsedou sdružení Jošt Moravský, které stojí za absurdní podmínkou na jezdeckou sochu. Sdružení vybralo 1,4 milionů korun. Určitě potěší, že drtivou část – 1000 000 Kč – zaplatila společnost krněnského kmotra Michala Štefla, OHL ŽS. Ten má dlouhodobý zájem na přesunu krněnského nádraží do bažin, takže je i v popisu jeho práce dělat radost našim politikům.

Ve sbírce na monumentální poctu korupci se dále sešli například Zdeněk Koudelka (10 000), náměstek primátora Oliver Pospíšil (30 000) nebo Roman Onderka (50 000). Díky takové přátelské společnosti nebyl problém prosadit absurdní požadavky na podobu sochy, zrušit jedno výběrové řízení a vyhlásit další, nebo najít zbylých 5,5 milionů v městském rozpočtu.

...starý vítězný návrh z Jihlavy - najděte 16 rozdílů.

Jsme samozřejmě rádi, že se během cesty z Jihlavy do Krna podařilo přejmenovat Jihlavského rytíře na markrabětě Jošta. Dle autora sochy, Jaroslava Róny, je mezi oběma díly 16 rozdílů, jejich hledání se jistě stane i jednou ze soutěžních otázek našeho oblíbeného AZ Kvízu.

Nechceme však pouze bořit a ničit, ale také konstruktivně pomáhat a budovat. Vzhledem k tíživé ekonomické situaci bude proto nejefektivnější přejmenovat na Jošta některou ze stávajících soch. Ideálním adeptem je socha Rudoarmějce, která se nachází přímo na Moravském náměstí. Sice má oblečenou uniformu Rudé armády, což Jošt údajně nenosil, ale stejně tak nejezdil ani na koni, takže je to asi jedno. Socha je vysoká, čímž splňuje hlavní estetický požadavek radnice. Bohužel se však Rudoarmějec nachází v Buštěhradě na rekonstrukci, takže bude třeba počkat.

Nová monumentální socha Jošta Moravského.

Joštů naštěstí není nikdy dost a centrum je přitom doslova zapleveleno zbytečnými postavami. Proto jsme se rozhodli, že přejmenujeme T.G.Masaryka před bývalou Lékařskou fakultou. Masarykovu “nebát se a nekrást” dnes stejně nikdo nerozumí a navíc nereflektuje strategické priority Magistrátu. Druhou sochou pak bude socha Evropy v kašně Parnas – Jošt měl dvě manželky, tak proč nemít i sochu paní Joštové. Evropu v Krně nikdo nepotřebuje. Na závěr pak přejmenujeme sochu Janáčka, jehož hudba je zbytečně složitá a je tak v disharmonii s myšlením našich nejoblíbenějších politiků.

Pokud se chcete zúčastnit slavnostního rebrandingu strnulých postav v našem nejkrásnějším městě, přijďte spolu s námi přejmenovat zastaralého Masaryka na moderního Jošta před Lékařskou fakultu. Slavnostní akt začne v sobotu 24.11. ve 13:00, následně se vydáme přejmenovat i ostatní redundantní postavy, které symbolizují nesrozumitelné hodnoty či ideály.

Pokud to nestihnete, neplačte, najděte ve svém okolí jinou vhodnou sochu – vhodná je opravdu každá – a označte ji cedulí Jošta Moravského.

Paní doktorko,ve své funkci jste už rok a půl, o dva roky déle jste v ní působila jako pověřená vedoucí v čase, co zrovna nebyl Hladký. Co se vám za tu dobu z vašeho pohledu nejvíce povedlo?

Ano. Ta práce je velmi obtížná. Nejdůležitější ze všeho je mít v pořádku doklady. Jak nejsou v pořádku doklady, jsem celá nesvá a kolikrát ani nespím.

Ilustrační foto, zdroj internet (Upozornění: na této ani žádné jiné fotografii na světě není PhDr. Viera Rusinková)

Jistě, tomu rozumíme. A pokud jde o samotnou krněnskou kulturu, v jaké se podle vás nachází kondici?

Ano. Kultura je velmi obtížná. Někdy vlastně ani nedokážete lidem pořádně vysvětlit, co to ta kultura vlastně je. Proto jsme v rámci osvětového projektu přeměnili Brněnské kulturní centrum na Turistické informační centrum. Každý Krňan byl totiž podle našeho průzkumu alespoň jednou v životě turistou, a informace se hodí vždycky, bez správných informací byste třeba nemohli mít v pořádku doklady.

Jak se ze své funkce díváte na rozbouřené vody krněnského divadelnictví?

Ano. S divadly je to velmi obtížné. Nejhorší je, když do toho začnou mluvit lidé, kteří třeba vůbec ani netuší, kolik je za tím dokladů, aby divadlo fungovalo. Ta atmosféra v krněnských divadlech se tak vyhrotila, že z toho nejdřív onemocněl pan Plachý, pan Moša byl zmatený  a pan Dvořák z toho úplně odešel. Naštěstí náš audit v našem Národním divadle ukázal, že všechny naše doklady jsou v pořádku.

Národní divadlo. Ilustrační foto, zdroj internet

Přesto ředitel Dvořák na své místo rezignoval. Kdy bude vypsán konkurz na jeho následovníka?

Ano. Konkurzy jsou vždy obtížné. Někdy se vám tam přihlásí úplně cizí lidé. Usnesli jsme se, že v této nelehké době bude lepší, když toto místo získá někdo, s kým se nám dobře spolupracuje a kdo má v pořádku doklady. Ovšem ti skutečně kvalitní (až na výjimky) lidé už nějakou instituci vedou. Logickým řešením tedy je nahradit jednoho ředitele jiným. Tak například v čele Národního divadla bychom rádi viděli dosavadního ředitele Moravského zemského muzea, jeho místo zaujme v hierarchické posloupnosti ředitel Muzea města Krna, na jeho místo pak postoupí ředitel Dopravního podniku města Krna, stávajícího ředitele Domu umění bychom příště nejraději viděli v Pohřebních a hřbitovních službách města Krna atd.

Jak jste vy osobně spokojena s repertoárovou nabídkou krněnských divadel? Co vás v poslední době zaujalo?

Ano. Víte, mně se líbí, když jsou hry srozumitelné širokému publiku. Například  Zaslíbení v Mahenově činohře – Hanka Mašková a Jirka Štaidl, krásní mladí lidé, úspěšní i za hranicemi naší vlasti. Z nich by si měli vzít příklad ti dnešní mladí, třeba ti takzvaní „nezávislí“ divadelníci, kteří nic nedokázali, nikdo je nezná (aspoň já tedy ne), nikdo na jejich představení nechodí (já tedy rozhodně ne), a přitom neustále vykřikují, že chtějí podporu a kdoví co všechno. Ale když pak dojde na lámání chleba, kolikrát ani nemají v pořádku doklady.

Dobře. Přejděme tedy k dalším uměleckým oborům. Sama jste naznačila nejistou pozici stávajícího ředitele Domu umění Rostislava Koryčánka. Jak vy osobně pohlížíte na výstavní program této instituce?

Ano, Dům umění je velmi obtížný. Nebyla jsem tam, ani nepamatuju, ale jsem toho názoru, že se tam v poslední době vystavují věci, kterým nikdo nerozumí (aspoň já tedy ne) a návštěvnost závratně klesá – stačí srovnat například počty návštěvníků na výstavě Uměním k socialistickému životu, na kterou se roku 1961 sjížděly autobusy z celé Moravy, s dnešní návštěvností… Navíc podle mých informací se v Domě umění scházejí všelijaké pochybné „alternativní“ existence, a to umění nikdy nesvědčí. Myslím, že by Domu umění výrazně pomohlo, kdyby se v něm vystavovalo více ručně malovaných obrazů a pěkných soch. Všelijakých těch složitých „projektů“ mají lidi dost v práci.

Co váš úřad a literatura?

Ano. Pro literaturu v Krně děláme hodně. Z těch největších přínosů bych uvedla například uzavření několika poboček Mahenovy knihovny. Když si děti, ale i babičky a dědečci, protože na naše seniory nesmíme v žádném případě zapomínat, musí dojít pro knihu o kus dál, budou si literatury více vážit. Ale je toho daleko víc: například podporujeme vydávání krásných knih o Krně, které pak někdy dáváme hostům pana primátora.

Zastavme se u kinematografie. Co může Brno nabídnout v tomto kulturním odvětví?

Ano. Filmy jsou také dost obtížné. Bohužel se nám zatím nepodařilo zrušit festival BRNO16, přestože většina těch filmů vůbec není o Krně a ani neukazuje nic moc pěkného.
Velkou úlevou bylo předání kina Scala do rukou univerzity, protože jedno kino bez popkornu, tedy kino Art, je pro nás dostatečná zátěž. Největší úspěch jsme slavili s filmovým klubem v sále Břetislava Bakaly, který zbytečně přitahoval pozornost, takže jsme ho zavřeli,  a s takzvaným letním kinem, kde byla kolikrát zima a komáři. Proto letos v Krně žádné letní kino nebylo.

Promiňte, ale zřejmě jste mylně informovaná, je obecně známo, že generální sponzor nebyl spokojen s jednáním TIC, a proto svěřil své peníze občanskému sdružení, které letní kino provozovalo během celé letní sezony.

Ano. Je velmi obtížné sledovat aktivity kdejakých takzvaných „nezávislých“ sdružení. Naše doklady dokládají, že letní kino v Krně nebylo.

Vraťme se ještě k oné transformaci kultury na turismus. Můžete už dnes říct, zda byla tato změna výhodná?

Ano. Bylo to velmi obtížné, ale už je dobře. Společně s kolegyní PhDr. Petrou Kačírkovou, PhD. jsme zavedly krásnou funerální trasu od kostnice pod sv. Jakubem až po Kapucínské náměstí, což je možná až kilometr. Jsme s ní velmi spokojené, a turisti také, neboť jak ukázal náš průzkum, každý turista chápe, co je to mrtvola, což se třeba o funkcionalismu říct nedá.

Funerální trasa se těší velkému zájmu dětí i dospělých. Ilustrační foto, zdroj internet

Když už jste zmínila funkcionalismus, jak pokračuje projekt krněnských architektonických stezek?

Ano. Ty stezky byly mimořádně obtížné, ale naštěstí projekt skončil, takže se o ně nemusíme starat. Podívejte se, podle mého názoru by mělo být město hlavně pro nás normální lidi, ne pro turisty – pro ty jsme už přece vytvořili tu krásnou funerální trasu. Jakmile se nám začnou turisté rozbíhat po městě a narušovat klid mimo centrum, budeme čelit rozhořčeným občanům. Podívejte se jen na tu hrůzu, co se děje kolem vily Tugendhat, denně kolem projdou kolikrát až desítky lidí, turisté zabírají zdejším obyvatelům místa v restauracích a kavárnách… na to prostě není Krno stavěné.

Mohla byste na závěr pozvat občany Krna na nějakou obzvlášť zajímavou kulturní událost?

Ano. I když je obtížné vybírat. Vzhledem k tomu, že slavnosti alkoholu a přepáleného tuku na náměstí Svobody, které pořádá naše oblíbená radnice Krno-střed, skončily, doporučila bych počkat na Vánoce na radnici – snad nám je tentokrát nepokazí smrt nějakého prezidenta.
A pak už samozřejmě přijde jaro a po něm tolik oblíbené ohňostroje, které nejen že jsou v pořádku z hlediska dokladů, ale také je vidí miliony lidí. A právě pro lidi to všechno děláme.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně dalších úspěchů ve vaší obtížné práci.

Nejlepší radní pro kulturu, Jana Bohuňovská, pak prolomila svou zenovou hradbu mlčení a na adresu svazu UNESCO prohlásila: “je neuvěřitelné, co dokáží vyrobit s tak malým rozpočtem, náš TIC nedokáže ani vyrobit web, kde by se mohl někdo něco dozvědět.”

Paní Bohuňovská zřejmě naráží na poměrně neobvyklou skutečnost, kdy oficiální městský turistický portál nedokáže turistům poradit, kam by se měli vydat, zatímco web UNESCO alespoň poskytuje návrh vycházkové trasy po městských památkách a to v sympatických jedenácti jazycích. Pokud by snad někdo na stránkách TICu hledal pomoc třeba s ubytováním, nalezne zde pouze kontakt na jakousi paní Pečínkovou, která mu vybere bydlení dle svého uvážení. Na druhou stranu, TIC neváhá dle neznámého klíče propagovat vybrané soukromé subjekty.

Ale TIC, to nejsou jenom webové stránky, ale i zodpovědná péče o kulturu, jak správně podotýká Petra Kačírková: “za mého působení se mi podařilo nejdříve zlikvidovat kino Scala a následně pak filmový klub v Bakalovi, ale nejen to. V Bakalovi například sídlila kavárna Karel never sleeps, ale tu jsme vyhnali, protože tam chodili lidi. Pak sme vyhlásili nové výběrové řízení, to ale zase vyhrál ten Karel, tak sme to zrušili a pak sme to zase vyhlásili znovu. No a to už se znovu nepřihlásili,” směje se rozverná Kačírková a koketně dodává: “z TICu se mi podařilo vyhodit úplně každého, kdo alespoň trochu rozuměl kultuře a teď mám konečně klid.”

Petra Kačírková ovládá nejlepší Radu města Krna pomocí obsidiánu.

Protřelost paní Kačírové ilustruje i oficiální facebooková stránka TICu, kde zásadně odpovídají jen na milé dotazy a ty nepříjemné zkušeně opomíjejí. Pevně proto doufáme, že se šibalce Kačírkové zase podaří vetřít do něčí přízně a zlikvidovat pak nějakou další zbytečně funkční organizaci. Z TICu nic nezbylo, je čas vyrazit o úřad dál.

Vážené dámy, milí pánové,

jako předseda nejlepší vlády rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci, jsem byl nucen odvolat ministra spravedlnosti, Jiřího Pospíšila. Jeho činnost na ministerstvu spravedlnosti dlouhodobě demoralizovala nejen vládu, ale i vedení mnoha měst a krajů. Díky jeho práci získal lecjaký státní zastupitel nebo nikým nevolený policejní plukovník pocit, že si může dělat co chce. Ještě bych překousl, že došlo k zatčení Davida Ratha, z kterého se tak stala oběť podobná Miladě Horákové nebo Julii Tymošenkové.

Málokdo si ale uvědomuje, že státních peněz ubývá a evropské fondy jsou zablokovány. Začíná být čím dál obtížnější získat obvyklou provizi 20% z každé veřejné zakázky, na kterou máme coby vámi zvolení zástupci přirozený nárok. V poslední době však bohužel dochází ke kriminalizaci této politické činnosti, což lze považovat za jednoznačný útok na demokracii. Nebo aspoň na tu českou demokracii.

Dnes se zlovolná policie domáhá Vlasty Parkanové, která přitom ani neví, že někdy nějaké ministerstvo řídila. Kdo to bude zítra? Nejlepší ministr financí východní Evropy a odhodlaný obhájce hazardní mafie, Miroslav Kalousek? Nebo nejlegračnější loutka jihočeského kmotra Dlouhého, ministr Martin Kuba? Nebo snad mocný jihomoravský hateman, Michal Hašek? Takhle bych tady mohl jmenovat klidně celý den a to by určitě nikdo nechtěl.

Pan Pospíšil se bohužel odklonil od naší konzervativní stranické linie, jejímž cílem je nic neměnit a hlavně nic neřešit. Tak to definoval vrchní ideolog naší strany, pan Pavel Drobil, kterého si možná pamatujete coby nejlepšího ministra životního prostředí všech dob. Jsem moc rád, že prezident Klaus pochopil vážnost situace a na rozdíl od situace s odsouzeným korupčníkem Vítem Bártou, neváhal ani vteřinu a odvolání pana Pospíšila okamžitě podepsal.

Pevně věřím, že se podaří stabilizovat celou situaci a vrátit na vrchní státní zastupitelství pana Rampulu, který měl úžasný cit pro to, kdo se vyšetřovat může a koho se naopak vyšetřování netýká. Nápad pana Pospíšila instalovat na tuto pozici paní Bradáčovou totiž nevěstil nic pěkného. Naštěstí to byl jeho poslední nápad. Pevně věřím, že občany České republiky můj krok uklidnil a nebudou se rozrušovat planými nadějemi na nějakou změnu.

Boj proti korupci, pod heslem padni komu padni, samozřejmě pokračuje. Minimálně v Německu nebo v Dánsku.

Děkuji za pozornost.

Původní vítězný návrh Mariuse Kotrby (30.9.1959 - 17.5.2011) .

Původní návrh bohužel vybírala odborná porota, která nedokázala zohlednit politické vize našich zastupitelů, ani jejich estetické vnímání, jež se kultivovalo během sledování seriálů Dallas a Dynastie. Původní soutěž stála 1 200 000 Kč, což je v magistrátních relacích komická částka, kterou v době škrtů a krize stejně nikdo nepotřebuje. Proto se můžeme těšit na novou soutěž za 200 000 Kč. Tentokrát budou mít v komisi převahu politici, kteří navážou na českou normalizační tradici, kdy o umělecké hodnotě rozhodovaly politické výbory.

V zadání bude jasně definována realističnost celého díla, takže je pravděpodobné, že sochu odlije z betonu nějaká oblíbená stavební firma. Sice není známo, že by Jošt coby diplomat jezdil na koni po bitevním poli, nicméně na Moravském náměstí na koni pojede – i kdyby bylo nutné přepsat nikým nevolené dějiny. Nezbytná velikost tohoto jezdeckého díla má symbolicky zastínit naproti stojící sochu “Spravedlnosti.” Spravedlnost se tak musí vždy sklonit a podřídit politické odvaze.

Nejlepší Primátor si odvážně hraje se Spravedlností.

Odvaha přitom našim nejmocnějším politikům určitě nechybí. Náš nejlepší primátor dodnes nevysvětlil, proč opsal svou bakalářskou práci. Zatímco třeba v Německu po podobných odhaleních odcházejí ministři a ze studu se stěhují raději do jiných zemí, nejlepší Primátor odvážně zůstává. Náměstek primátora pro rozvoj města, Bc. Ladislav Macek, zase odvážně zneužívá svého postavení k legalizaci své chalupy i s bazénem, postavené načerno na Priglu a to dokonce na městském pozemku. První náměstek primátora Onderky, Ing. Robert Kotzian Ph.D., zase pomáhá udržet v chodu obskurní velkou koalici, zatímco na svém facebookovém profilu je odvážně členem skupin “Chci pravicovou koalici v Brně” a “Fandíme Brnu bez Onderky”. Naneštěstí mu jeho sen zhatil jeho odvážný stranický kolega Pavel Blažek. O koalici nerozhoduje zvolený leader kandidátky, ale bezpečně skrytý kmotr v pozadí.

Vděční krňané nesou svému nejlepšímu Primátorovi sochu nejlepšího Primátora.

Nechceme polemizovat s historiky, podle kterých byl Jošt veskrze zkorumpovaný politik, kterého zajímala pouze moc a majetek. Jistě ho to kvalifikuje na důstojný symbol našeho města. Přesto bychom do soutěže rádi přihlásili naši realistickou sochu nejlepšího Primátora města Krna, v tomto i minulém volebním období, Bc. Romana Onderky MBA. Sochu jsme mu za dojemného přispění obyvatel věnovali 11.11. 2011. Socha je dostatečně velká, aby zastínila sochu Spravedlnosti, a dle našeho mínění dokáže aktuálně vyjádřit politické hodnoty, které v Krně od dob markraběte Jošta přetrvávají již takřka 600 let.

Naše řešení odpovídá i poněkud psychedelickému vyjádření nejlepšího Primátora na adresu připravované soutěže: “Postmoderní přístup umožňuje jisté citace z historie, ale vklad musí být zcela současný. Jinak by se nejednalo o umění a tvůrčí činnost a nemuselo by se soutěžit.”