Lidé z okruhu Žít Brno stojí za likvidací Koryčánka od samého začátku. Před několika lety vznikl v naší hlavě ďábelský plán. Škůdce Brna Koryčánek, dřívější několikaletý šéfredaktor architektonického časopisu ERA21, tehdy jakýmsi nedopatřením vedl Dům umění. K jeho odstavení nestačilo ani to, že spolupracoval s lidmi z organizace 4AM – Fórum pro architekturu a média, kteří v Domě umění realizovali projekt Brněnských architektonických stezek. Dům umění tímto diverzním projektem odváděl pozornost od skutečných architektonických hodnot, jako je Bauhaus či Velký Špalíček, na které se v rámci podpory turistického ruchu zaměřuje Turistické informační centrum. Namísto toho lidé trajdali po nesmyslných barácích, kde není ani jeden shopping mall a které jsou proto zcela bezcenné. Ani tato zhůvěřilost na odvolání nestačila.

Proto jsme Koryčánkovi vnukli myšlenku, aby na půdě Domu umění uspořádal prezentaci urbanistického řešení modernizovaného nádraží v centru. Zabralo to! Sál Domu umění byl nacpán k prasknutí, město poslalo na výzvědy dvorního architekta Dokoupila, který poté informoval politiky, co strašného se na území městské příspěvkové organizace dělo, a bylo vymalováno. Koryčánek letěl z Domu umění jako namydlený blesk a Dům umění se přetvořil v turistickou klubovnu.

Zápis architekta Dokoupila o akci v Domě umění:

From:> Dokoupil Jaroslav [mailto:Jaroslav.Dokoupil@archdesign.cz]
Sent: Friday, January 27, 2012 6:10 PM
To: ZEZŮLKOVÁ Marie; prochazkova.anna@kr-jihomoravsky.cz; hamrlova.eva@kr-jihomoravsky.cz; ‘Jan Zavřel’; leopoldova.katerina@brno.cz

Vážené kolegyně a kolegové,

Jak jsem slíbil, posílám vám stručnou informaci a komentář k úterní akci 24.1. v Domě umění, kde byla prezentována zakázka Brnění a Duhy na přestavbu ŽUB s ON v přisunuté poloze, zpracované doktorandy na FA VUT Brno.

(…)

Moje hodnocení s odstupem několika dní:

-          Oba investoři (SŽDC i město, částečně JMK) v posledních minimálně 2 letech úplně vyklidili mediální prostor a přenechali jej [občanské] koalici [Nádraží v centru], která velmi chytře využila atmosféru na FA. Tato chyba se bude obtížně napravovat

-          Tak velký a dlouhodobý projekt je potřeba prezentovat a vysvětlovat průběžně, k tématu se postupně dostávají noví a hlavně mladí lidé, kteří se cítí být ošizení o možnost se k tématu vyjádřit. Pak poslouchají toho, kdo za nimi přijde.

-          Nicméně pokud se toto nezmění a investoři nepřevezmou iniciativu, může to mít pro projekt fatální důsledky.

Doufali jsme, že tuhle kreaturu máme z krku. Co čert nechtěl, nějaký hnidopich si všiml, že děkanovi architektury, taktéž nearchitektovi, ale to nevadí, Josefu Chybíkovi, končí jeho mandát. Bohužel se proto musela vypsat nová volba děkana. A do té se Rosťa Koryčánek přihlásil. A vyhrál. A ježišikriste.

Profesoři začali správně vyhrožovat odchodem z fakulty v případě Koryčánkova jmenování, což by znamenalo velké existenční problémy pro fakultu v důsledku možného odebrání akreditací pro nedostatek profesorů a docentů. Pokládáme toto jednání za adekvátní, protože jestli by měl být děkanem někdo, kdo se baví s neziskovým sektorem, to raději ať škola zanikne. Jen je tedy divné, že když funkci děkana vykonával nearchitekt Josef Chybík, který zastával alternativní názory na pasivní a nízkoenergetické stavitelství a kolaboroval například s Ekologickým institutem Veronica, tak to nikomu nevadilo. Na detaily se ale nesmí pohlížet, nyní je již Chybík na správné straně a se svými někdejšími názory naprosto nesouhlasí!

Anticharta, nás vzor. http://www.scribd.com/doc/232722593/Stanovisko-%C4%8Dasti-profesor%C5%AF-a-docent%C5%AF-FA-k-jmenovani-Mgr-Rostislava-Kory%C4%8Danka-d%C4%9Bkanem-FA

Chceme tímto apelovat na rektora univerzity Petra Štěpánka, aby Rostislava Koryčánka v žádném případě nejmenoval. Pokud uspějeme ve volbách, považujeme za vyloučené, abychom si o školu, kterou povedete tento negramotný reakcionista, byť jen opřeli kolo. Do funkce děkana požadujeme posadit nejlepšího brněnského architekta Dokoupila.

Věříme, že si náš apel nebudete demagogicky vykládat jako snahu o politizaci tématu, vyjadřujeme pouze svůj občanský názor a věříme, že ve společné spolupráci s VUT vybudujeme ještě mnoho krásných kampusů, ubytoven a vůbec.

Otevřenost má být dle Marušky Z. jedna z “verbálních priorit” města Brna, ale jak víme, město Brno si naopak zakládá na tom, že utajuje i územní plán, jak dokládá legendární projekt Odboru územního chaosu a destrukce, N.E.P.O.V.Í.M. Vytáhnout smlouvy z městských firem trvá roky, o proaktivním zveřejňování si můžeme nechat leda zdát. Účast nikým nevolené veřejnosti na tvorbě územního plánu či rozpočtu je považována za sprostou frázi.

Na rozdíl od věcí jako je územní plánování či doprava, je zvýšení transparentnosti a posílení účasti veřejnosti o dost jednodušeji a rychleji realizovatelné, po volbách k tomu bude stačit jen ona mytická politická vůle, v případě prostého zveřejňování smluv a dalších informací pak jen naše vytrvalost, pokud skončíme v opozici.

Takto vidí Otevřenost na Magtistrátě. http://www.brno.cz/zitbrno/hodnoty-mesta/

Než tam ale skončíme, tak si o tom pojďme povídat.

Na debatě vystoupí:

Honza Boček, datový žurnalista a specialista na open data (otevřená data),

Petr Bouda – hlavní právní analytik organizace Frank Bold, který se nyní v rámci projektu Rekonstrukce státu zaměřuje na povinné zveřejňování smluv,

Martin Freund, který povykládá o možnostech participativního rozpočtu, kdy o části rozdělení veřejných peněz rozhodují sami občané, nikoliv zastupitelé. Tato forma rozdělování peněz se používá v mnoha městech po světě a zdá se být podnětnou i pro Brno.

Pobavíme se nejen o tom, jak technicky otevřenost realizovat, ale také o tom, proč to vlastně dělat.

Těšíme se. FB pozvánka zde: https://www.facebook.com/events/530713987040931/.

Motto: “Brno bylo vždy otevřené, protože zde žily tři národnosti, z nichž jsme dvě vyhnali nebo vyhladili. Ale Brno je otevřené třeba co se týče přístupu k informacím. Můžete požadovat jakékoli informace, a když budeme chtít, tak Vám je i poskytneme.” Maruška Z., 1. 8. 2011.

(Původní text 19.9. 2012)  Česká komora architektů potvrdila tendenční rozsudek nad architekty Arch.Designu, Radoslavem Kobzou a Jaroslavem Dokoupilem, pro střet zájmů při navrhování a posuzování tržnice AUpark. Zmínění rošťáci si s tím naštěstí hlavu nelámou a AUpark postaví. Stejně odvážný přístup potvrdilo i vedení našeho nejlepšího města Krna, což nám potvrdil mluvčí Pavel Žára: “nám je všechno jedno.” Stavba AUparku je ostatně ve veřejném zájmu, jak stojí černé na bílém ve smlouvě uzavřené mezi obyvateli Krna, reprezentovaných vedením města, a investorem stavby, společnosti HB Reavis Group.

Jižní ghetto je jen pro vyvolené.

Smlouva je bohužel tajná, což sice odporuje všem existujícím zákonům, ale to je jedno, protože neexistuje racionální důvod, proč našim nejlepším zástupcům nevěřit. Při  šmelení s pozemky v Jižním ghettu určitě nedošlo k žádnému obohacování na úkor veřejného blaha, za což se opakovaně zaručil například bývalý místopředseda představenstva, a dnes nejlepší ministr spravedlnosti, Pavel Blažek, nebo také člen představenstva všech městských firem, Jiří Hos.

Neviditelná ruka trhu.

Oba jsou nositeli ryze konzervativního étosu své rodné strany (ODS), že by se měl každý postarat sám o sebe a nespoléhat na stát. Ideálním prostorem pro úspěch na volném trhu, jsou pak městské a státní firmy, městské pozemky, státní rozpočet nebo evropské fondy. To, že pozemky v Jižním ghettu aktuálně vlastní politici ODS a ČSSD, je výsledkem působení neviditelné ruky trhu a zdravé soutěživosti našich politiků.

V rámci zachování transparentnosti byla společnost Jižní centrum sloučena s Brněnskými komunikacemi a všechny tajné smlouvy se po cestě nedopatřením skartovaly. Nové majetkové poměry jsou ale naštěstí garantovány zákonem Edvard Beneš se zasloužil o stát (292/2004 Sb), který byl potvrzen výjimkou z Lisabonské smlouvy.

Výstavbě AUparku už nebrání nic v cestě, Arch.Design jej namaloval a následně i posoudil vhodnost umístění stavby dle Územního plánu, který rovněž vytvořil. Posudek je lišácky napsán na fiktivní budovu, která má mít 14 000 m2 nákupních ploch, ale stavět se bude tržnice s plochou 72 000 m2, jak se uvádí ve všech existujících dokumentech.

Nový generální ředitel společnosti Arch.Design

Arch.Design sice dostal zákaz realizovat v následujících třech letech jakékoli veřejné zakázky, ale s tím si filuta Kobza elegantně poradil. Z toho, že dostali zákaz zrovna generální ředitel a hlavní architekt společnosti, totiž dle jejich právního názoru vyplývá, že se pod smlouvy bude podepisovat pán na vrátnici a taková ta paní bez nohy, co posedává na Český.

Mgr. Ing. Kateřina Leopoldová, statečná úřednice bojující proti nikým nevoleným občanům.

V Krně se daří úspěšně pokračovat v osvědčených principech mafiánské výstavby, díky kterým vybudoval investor AUparku, HB Reavis Group, na Slovensku celou síť podobně potřebných staveb. Zákonům i přáním obyvatel navzdory.

Díky odmítnutí falešného Dalajlámismu nyní můžeme napnout síly a s otevřenou náručí přijmout principy správy měst, osvědčené od Bratislavy až po Ulánbátar. Za jejich prosazení již několik let bojuje nejlepší vedoucí Odboru územního chaosu a destrukce, Mgr. Ing. Kateřina Leopoldová, která zakázala svým podřízeným se k AUparku jakkoli vyjadřovat a smlouvy s investory nezveřejní, i kdyby se kvůli tomu měla do hlavy střelit. A my jí za to samozřejmě děkujeme.

Brněnské městské firmy stále smlouvy neposkytují. Ke smlouvám na opravu ulice Milady Horákové, rekonstrukci Riviéry či na SMS jízdenky se nelze dostat.

Brno, 8. 4. 2014 – V rámci přípravy na úlohu zastupitelů jsme se chtěli zorientovat v tom, jak fungují městské firmy. První test byl, jak poskytují informace. Výsledek je tragický. 19 dnů po odeslání žádosti informaci máme smlouvy od pouhých tří městských firem, Lesy města Brna nás poslaly k nahlédnutí do smluv do Kuřimi a tři firmy nereagovaly pro jistotu vůbec nebo se prohlásily za soukromou firmu. Žít Brno deklaruje, že se po volbách zasadí o to, aby byly automaticky zveřejňovány všechny smlouvy, které nejenom městské firmy, ale i veškeré příspěvkovky a město samotné uzavírá, a to i zpětně.

Nejdrsnější porušování zákona bylo ze strany Brněnských vodáren a kanalizací, Starezu a DPMB. Od Vodáren jsme poptávali smlouvy na opravu ulice Milady Horákové. Tato městská firma se ale prohlásila za soukromou společnost, která nikomu nemusí ukazovat nic.

Od Starezu, který spravuje městské sportoviště,  jsme chtěli smlouvy a stavební povolení týkající se výstavby dopravního areálu na Riviéře a dále smlouvy s Kajotem, Starobrnem a Kometou. Starez nereagoval nijak.

Nakupuje DPMB reflexní vesty skutečně předraženě, jak se povídá? Nelze zjistit, podnik informace neposkytuje.

U DPMB jsme poptávali zejména smlouvy na SMS jízdenky. Odpověď také žádná. Již dříve se DPMB taktéž prohlásil za soukromou firmu.

Kouzelná byla odpověď Lesů města Brna, ať si pro smlouvy dojedeme do Kuřimi (požadovali jsme je pochopitelně v elektronické formě), či dopisování s Brněnskými komunikacemi, od kterých jsme žádali smlouvy s Vodárnami. Napsali, že nám to pošlou poštou, ale pouze tehdy, pokud nám to nevydají Vodárny…

Souhrnné výsledky monitoringu naleznete zde: http://www.zitbrno.cz/wp-content/uploads/2014/04/poskytování-smluv-brněnských-městských-firem.xlsx

Michal Kašpárek: “Poptávání smluv od městských firem, které patří nám všem, není samoúčelné. Bez toho, že vidíme do fungování obecních firem, například dopravního podniku, nelze říci, zda je adekvátní cena, kterou občané platí za jízdné.

Chceme se zodpovědně připravovat na úlohu zastupitele, abychom nemuseli po volbách opakovat fráze “dejte nám čas na rozkoukání”, ale vedení města nám upírá možnost hledat levnější a efektivnější řešení..

V zahraničí je přitom zveřejňování podobných smluv standardním prostředkem kontroly hospodaření. V Brně nelze získat smlouvy týkající se rekonstrukce ulice Milady Horákové. Slovenský centrální registr smluv (www.crz.cz) přitom obsahuje desítky smluv Slovenské správy ciest a městské akciovky Bratislavská cestárenská, a. s., které do detailů popisují zakázky podobného významu a rozsahu. V Brně Dopravní podnik na výzvy k poskytnutí informací o nákupech nereaguje, v Londýně jeho protějšek sám publikuje všechny útraty větší 250 liber: http://www.tfl.gov.uk/corporate/publications-and-reports/expenditure-over-250 (jsou v sekci Greater London Authority (GLA) contracts)”

Barbora Antonová: “Můžeme slíbit, že zveřejňování smluv docílíme v zastupitelstvu, ať již skončíme v koalici nebo opozici. Automatické zveřejňování, pokud budeme ve vedení města, je jistě lepší variantou, ale i v opozičních lavicích má každý zastupitel neomezitelné právo na úplně všechny smlouvy, které město a jeho firmy uzavírají. Nebude-li smlouvy zveřejňovat město, všechny si je vyžádáme a budeme zveřejňovat sami.”

Matěj Hollan: “Podstatné je si uvědomit, že všechny tyto firmy patří městu. Plnou politickou zodpovědnost za neustálé porušování zákona nese vedení města v čele s primátorem Onderkou. V jejich moci je v odvolat celou dozorčí radu i představensto, což je podle nás jediná možná varianta v případě, že firmy takto porušují zákon. Když mi před třemi lety firma Jižní centrum Brno, odmítala vydat informace, primátor Onderka mi blahosklonně vzkázal, že mi nikdo nebere právo se o smlouvy týkající se pozemků v Jižním centru soudit – namísto aby sám zajistil dodržování zákona. Když jsem všechny soudy vyhrál a firma byla donucena smlouvy vydat, předpokládal jsem, že se vedení města poučí a nařídí svým firmám dodržovat zákon. Nestalo se.”

Smlouvy, které jsme nedostali, se pokusíme získat formou odvolání, případně i žalobami. V případě, že firmy budou protizákonně utajovat informace nadále, budeme po volbách usilovat o odvolání všech členů dozorčích rad, představenstva a zprostředkovaně i vedení firem.

Barbora Antonová, 732632019
Michal Kašpárek, 775984484
Matěj Hollan, 774956148

monitoring poskytování smluv: http://www.zitbrno.cz/wp-content/uploads/2014/04/poskytování-smluv-brněnských-městských-firem.xlsx

Dosavadní taktika začíná nejlepšího hatemana Haszka pomalu dobíhat. Hateman proslul utajováním všeho, co utajit jde i nejde. Začalo to už před mnoha lety, kdy vymyslel zákon o zákazu poskytovat informace. Poté několik let navzdory opakovaným slibům schovával svou skvělou rigorózní práci z maďarského Sládkovičova, až s konečnou platností rezolutně prohlásil, že posudky na práci nikomu neukáže. ”Protože se moje rigorózní práce stala předmětem mnoha spekulací, nehodlám nadále toto téma podporovat,” uvedl tehdy jako nebojácný chlap.

Premiérského křeslo a veškerou pověst ho pak stál legendární stand up, v němž symbolicky 11x za sebou lhal o neuskutečněné schůzce se Zemanem, kde připravoval s kamarády sesazení Sobotky.

Po této události několikrát humorně mlžil, kdy se rozhodne, zda zůstane našim nejlepším hatemanem, nebo dá přednost poslanecké imunitě.

Nyní ho začíná dobíhat urputná snaha zatajit, kolik brala z veřejných peněz Jihomoravského krajského úřadu jeho milenka Šárka Rouzková. Tuto informaci, která je za zákona veřejná, zatajuje krajský úřad už dlouho. Toho využil blíže neznámý anonym, když rozeslal médiím informace, které se tvářily jako skutečné výpisy z účtu. Jelikož správnost těchto údajů nebylo možné kvůli porušování zákona ze strany krajského úřadu potvrdit ani vyvrátit, rozhodl jsem se je na stránkách Žít Brno publikovat.

Slibem nezarmoutíš

A krajský úřad na základě tohoto článku namísto zveřejnění “jak to bylo doopravdy” na mě podal rovnou trestní oznámení. Úřad, Haszek Mihály i Šárka Rouzková se cítí poškozeni. Podle sdělení policie je trestní oznámení na místě, protože uvedené dokumenty byly podvrh, jak policisté prověřili. Tehdy ale zdejší článek zapadl a nový impuls tomu dodal až aktuální článek na Lidovkách.

Dnes jsme tak v situaci, kdy úřad v rozporu se zákonem odmítá zveřejnit, kolik Rouzková brala (podle nepotvrzených informací opravdu hodně), a snaží se stíhat ty, kteří uvěřili neověřitelnému podvrhu. Jak to bylo “doopravdy”, ale nikdo neví.

Proto podáváme následující žádost o informace a pokud máte chuť, podejte ji také. Stačí normálně emailem na adresu posta@kr-jihomoravsky.cz. Ke zveřejnění byl dnes vyzván i samotný hateman, který sice nemůže úřad úkolovat, co má a nemá zveřejnit, ale z pozice krajského zastupitele si může dané informace vyžádat a ve vlastním zájmu publikovat. Tak dokáže, že jeho milenka nepobírala nadstandardní odměny a že v tomhle případě neměli kritici pravdu. Když totiž někdo protizákonně zamlčuje informace, většinou k tomu má dobrý důvod. Rada Jihomoravského kraje také může odvolat z funkce ty vedoucí úředníky, kteří porušují zákon a informace o platech zveřejnit odmítají.

KU JMK
posta@kr-jihomoravsky.cz

jméno přijmení
datum narození
adresa
emailová (doručovací) adresa

V…. dne … 3. 2014

Věc: žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb. 

Vážený pane, vážená paní,

na základě zákona č. 106/1999 Sb. žádám o poskytnutí následujících informací:

- veškerá pracovní (hlavní i vedlejší pracovní poměr, dpp, dpč) i nepracovní smlouvy, které byly uzavřeny s Šárkou Rouzkovou.

- sdělení, od kdy do kdy byla Šárka Rouzková zaměstnankyní Krajského úřadu, či zda ještě pořád je,

- veškeré finanční transakce (platy, odměny, osobní ohodnocení…), které byly Šárce Rouzkové za dobu jejího smluvního vztahu s KU JMK vyplaceny, a to po jednotlivých měsících od roku 2008,

- zdůvodnění všech odměn, osobního hodnocení, příplatků atd., které byly Šárce Rouzkové vypláceny. Žádám o elektronické kopie všech písemných dokumentů, které jsou v této věci vedeny.

Z důvodu enormního veřejného zájmu na vyjasnění smluvních a finančních záležitostí Šárky Rouzkové, žádám o urychlené vyřízení žádosti. Podotýkám, že jak smlouvy tak platy dotyčné je na základě zákona a ustálené judikatury KU JMK povinnen zveřejnit.

Původní nápis se setkal s nenávistí proletariátu.

Tento kontroverzní kok vyvolal mezi obyčejnými a málo známými Brňany rozporuplné reakce. Například paní Magda z Kohoutovic už do centra jezdit vůbec nemíní: “sedět v parku, o který se stará přímo starosta, to bylo něco, kolikrát sem tam s děckama strávila celou neděli,” zasní se na chvíli sympatická štramanda z Kohoutovic, ale vzápětí smutně dodává: “no ale co teď? bůhví, který obejda to tam zametá.”

Politicky korektní verze.

Postarší pan Ladislav má na celou kauzu mnohem ostřejší názor: “stojí to za hovno,” říká nám zarudlý šedesátník a na rozloučenou už vyloženě pobouřeně dodává: “děte do prdele.” Nicméně našli jsme i pozitivní reakce. Slečna Lenka, které na nedaleké Filozofické fakultě studuje dějiny umění, je s krokem pana Šťástky spokojená, díky zmínce o pracující třídě si připadá jak na Erasmu v Berlíně a celou kauzu vesele shrnuje do slov “je to bezva.”

Populární vůdce gangu uklízecí čety již v Krně není a užívá si své mediální slávy v daleké Praze.

Jak se nám podařilo zjistit, náš populární starosta stál před nelehkou volbou. První zvažovanou variantou byl totiž podpis každého městského pracovníka pod jeho práci. Podpisy řidičů šaliny na speciálních cedulích, které táhli za vozem, však byly příliš drahé a navíc nedávaly smysl. Slepou cestou se ukázalo být i angažmá méně kvalifikovancýh zaměstnanců. Oblíbený vůdce krněnských čističů odpadkových košů, známý Jarin P., dosáhl takové slávy, že po spuštění programu “podpis pod svou práci,” opustil svou lukrativní pozici a na vlně popularity utekl do Prahy, kde se stal šéfredaktorem zahrádkářského fanzinu ”Vaříme s ředidlem.”

V centrálních městských parcích si lidé pomalu zvykají na samotu. Starosta jim už u vstupu nepřeje příjemnou relaxaci a bezejmenní dělníci zase nemají autoritu starosty. Lidé tak stojí před nelehkou volbou, co vlastně v parcích mají dělat. Někteří ještě postaru důsledně relaxují při okřikování povykujících dětí, jiní jen tak bezcílně bloumají a mnozí dokonce začali běhat. Těžko říct, kam až tato anarchie může zajít.

Hold svému starostovi vyjádřil i Timo.

Město Brno se k tomuto bezprecedentnímu kroku rozhodlo na základě judikátu vedoucího marketingového a ekonomického oddělení a právníka odboru Mgr. Jakuba Geislera, člověka, o kterém jsme do této chvíle nikdy neslyšeli, ale o kterém ještě mnohokrát uslyšíme. Požádali jsme ho proto o vyjádření k této kauze. Předkládáme jej v původním znění, tedy tak, jak nám ho poslal.

Dobrý den,

loooooooooooooooooooooooooooooooooool, ty nuly dostaly kartáč jak prase.

S pozdravem Mgr. Jakub Geisler

Od té doby magistr Geisler nezvedá telefon a na magistrátu jej zapírají. Údajně odjel na inspekční cestu depa v Řečkovicích. Pana Geislera je možno kontaktovat rovněž osobně na mailu: geisler.jakub@brno.cz

O vyjádření jsme požádali i nejlepšího primátora města Brna na světě Bc. Romana Onderku, MBA. “Chápejte, že Brno, to není jen město, to je životní styl. A životní styl překotný, dravý, dynamický, plný změn a fluktuačních výkyvů. Jednou z takových změn je i zákaz Facebooku,” řekl primátor Onderka.

Sám primátor Onderka připomíná, že má rád vše, co souvisí s kvalitní zábavou, humorem a recesí. “Žít Brno to ovšem není, ty děcka vůbec netuší, o čem je život. Že je to o kompromisech a tvoření, ne o boření a ničení.”

Jeden ze zakladatelů facebookové stránky Žít Brno, nevolený občanský “aktivista” a extremista Matěj Hollan, zrušení akceptuje: “Vše hezké jednou končí. Magistrát nás tímto krokem zaskočil. Nemá smysl se pokoušet o něco dalšího – zbývá jen střelit se do hlavy.”

Magistrát je samozřejmě připraven i k dalším krokům, které rozhodně vůbec nesouvisí se štvavou kampaní humoristů proti aktualizaci Územního plánu rozvoje města, jedná se jen o časovou shodu, to zdůrazňujeme a podtrhujeme. Opakujeme, rozhodně to s tím vůbec nesouvisí!!!

Pan Geisler nahlašuje ty, kdož v nezkrotné pýše …

Žádost Žáry o stažení videa.

1. Dopolední část programu se zrušila, protože se na akci nikdo nepřihlásil!

2. Odpolední část programu změnila místo, protože naše  nejlepší ředitelka Domu umění města Brna, Terezie Petíšková, osobně zakázala, aby se v prostorách Trojky konala jakákoliv akce spojená s Žít Brno. Proto jsme museli narychlo nalézt azyl v Ottoman Trumpet, což je býv. Sonáta zezadu hudební fakulty Jamu. Začátek v 15.30.

Vše ostatní možná platí, tedy: K dispozici jsou 3 bečky nefiltrovaných Dalešic, které přebyly na víkendovém protikorupčním festivalu Projektovat a stavět. S přibývajícími procenty preferencí budou naše volební analýzy stále pregnantnější. (FB pozvánka: https://www.facebook.com/events/173361829525909/?ref=22)

Zvána jsou i všechna krněnská média a politici!

Pondělí 11.2.2013

Přílet do Amsterdamu byl ve znamení lehkého optimismu.

Ve večerních hodinách přistáváme na letišti v Amsterodamu, protože Utrecht nemá ani mezinárodní letiště. Následuje bloudění letištní halou, která se nás snaží ohromit množstvím neonů. Evokuje nám to nedávnou návštěvu Severní Koreje – nebýt těch neonů – kde jsme se účastnili konference na téma “Rozvoj občanské společnosti v kontextu gulagu.” Nasedáme na vlak, který nás z letiště odveze rovnou do centra cílové destinace.

Ve vlaku je k dispozici zdarma připojení k WIFI, což si vysvětlujeme chybějícím internetem v domácnostech. Poprvé litujeme místní obyvatele. Po opuštění vlaku se okamžitě pouštíme do práce. V nedalekém baru pomocí zúčastněného pozorování zjišťujeme, že se zde nepije Starokrno. Po jedenácti pivech nám na další analýzy nezbývá energie. Hodily by se nám zkušenosti sociálních antropologů z Prigl.cz.

Úterý 12.2.2013 

Záchytné parkoviště na okraji Utrechtu. Šalina zastavuje přímo u něj. Absurdní.

Hned po obědě se vydáváme do terénu. Vzhledem k malému počtu čtyřhvězdičkových hotelů bydlíme na periferii. Nedaleko hotelu stojí záchytné parkoviště. Jak se mi podařilo zjistit, jejich síť má zabránit zahlcení městského centra auty. Absurdní. Každý politik v Krně ví, že bez aut se centrum vylidní a vymře. Když se navíc dozvím, že součástí komického poplatku 4,50€ (112 Kč) za celodenní parkování je i jízdenka na MHD, je mi jasné, že se místní mají ještě hodně co učit. Cítím se prací již značně vyčerpaný, takže odcházím přemýšlet do hotelového baru.

Vzpomínám na geniálnost krněnské koncepce – vybudovat hromadu parkovišť přímo v centru, zrušit kvůli nim klidně i obskurní zeleň ve vnitroblocích a samozřejmě omezit MHD. Teprve kolony aut vdechnou městu život a přátelskou atmosféru. Mou komparativní analýzu po chvíli přeruší kolega Hollan, který zhnuseně dosedá na barovou židli a objednává si dvojitou vodku s fridexem.

Rekonstrukce hlavního nádraží v centru města. Šílenství.

Po druhé objednávce mi suše oznamuje, že nádraží nikam přesouvat nechcou, ale rekonstruují ho přímo v centru. V celém městě našel jenom jedno kasino a veškeré informace dávají místní úředníci rovnou na web, takže občané nemohou škemrat, natož se soudit, o jejich zveřejnění, jak jsme zvyklí z Krna. Po chvíli se sebere, objednává si letenku do Kazachstánu, kde si míní spravit chuť. Zůstávám sám. Útěchu a sílu pokračovat dál nacházím v myšlence na kolegu cestovatele a myslitele Václava Klause, který se nebál projet celý svět, aniž by to někoho zajímalo. Přesto napsal krásné cestopisy.

Středa 13.2.2013

Zoufalí obyvatelé se dopravují po městě jako někde v třetím světě.

Po obědě seberu odvahu a vydávám se do centra. V autobuse mě překvapí řidič svou plynulou angličtinou. To v Krně neumí ani jinak úplně nejlepší Primátor. Celou cestu lemuje síť cyklostezek, které mají dokonce vlastní semafory a podle všeho na sebe navazují. Panebože proč? Copak nemohou vést stejně jako v Krně odnikud nikam? Ještě více otázek vyvolává množství všudypřítomných cyklistů a to navzdory sychravému počasí. Vysvětluji si to chudobou místních obyvatel, což si následně kriticky vyvrátím. HDP na osobu je zde o 15 000 $ vyšší než v Česku. Nedává to smysl. Nejspíš je místní populace tvořena levicovými antilidmi.

Po dvacetiminutové cestě pomocí MHD jsem natolik vyčerpán, že mi již zbývají síly jen na lacinou večeři v pětihvězdičkové ubytovně Grand Hotel Karel V. Ještěže máme ty granty od Sorose. Nakonec zůstávám na noc. Díky poloze v centru snad budu mít více energie na zítřejší výzkum.

Čtvrtek 14.2.2013

Nechci nic ponechat náhodě a proto po obědě okamžitě vyrážím taxíkem do 250 metrů vzdáleného centra pokračovat v průzkumu. Již po chvíli mi dochází celá místní tragédie. Cyklisté drze jezdí i centrem města a já se utěšuju vzpomínkou na moudrou úvahu krněnského prvního náměstka, Roberta Kotziana, proč to u nás naštěstí nejde: “dovedu si představit, co by cyklisté v centru mohli způsobit. Mnohdy nezazvoní, překvapí chodce zezadu, ten se lekne a pak by mohl skončit pod tramvají.“

Jak zjišťuji po několika telefonátech, v Utrechtu se tohle ještě nikdy nestalo, jenomže jak moc dobře vím, na černou labuť kdysi také nikdo nevěřil. Dokud nebyla objevena. Z tváří místních pomatenců vyzařuje klid a optimismus. Vůbec netuší, co se jim jednou možná může stát.

Zahrádky nejsou regulovány, klidně na nich můžete v únoru zmrznout. Místnímu magistrátu je to úplně jedno.

Usedám zdrceně na zahrádku jedné z místních kaváren. V Utrechtu evidentně chybí i plošná regulace, která by podobně jako v Krně lidem jasně vymezila, kdy je možné sedět venku. Vedení města nejspíš zešílelo. Je mi z místních poměrů k pláči. Stejně tak mě dráždí zvláštně čistý vzduch, jako bych snad ani nebyl ve městě.

Krno zvládlo překročit celoroční limity pro polétavý prach už v půlce března. Tohle Utrecht nezvládne ani do konce roku. Naštěstí vedení našeho města myslí i na budoucí dravý rozvoj. Proto požádalo o udělení výjimky z povinnosti dodržovat nesmyslné limity pro znečištění ovzduší, které nám diktuje zlovolná EU. Utrecht se zmohl pouze na pokračující snižovaní znečištění. Smutné.

Další výzkum už prakticky nemá smysl. Utrecht je zaostalým místem bez budoucnosti. Celé město se nesmyslně podřizuje diktátu chudých chodců nebo cyklistů – tedy všudypřítomných obyvatel. Dokonce odmítlo evakuovat svůj obchodní potenciál do obrovských hangárů na periferii, jako se to povedlo u nás doma. Centrum tak místo heren, bazarů a zlevněnek tvoří obchody a kavárny, mezi kterými se proplétají zoufalí obyvatelé v nemístně veselé náladě. Utápím zdrcující tíhu poznání v alkoholu.

Pátek 15.2.2013

Konečně zpátky v Krně. Po týdenním nedostatku smogu dostávám zápal plic. Doma je doma.

Schválená podoba laviček (zdroj: Občanské sdružení Masarykova čtvrť)

Město Krno vynakládá obrovské prostředky na koncepce rozvoje, rozvozojové vize nebo mapování koncepčních vizí. Vzhledem k vysokým nákladům na zpracování těchto materiálů již bohužel nezbývají prostředky na jejich realizaci. V krněnském archivu však lze nalézt několik zdařilých vizualizací zcela opravených laviček a to dokonce i v daleké Bystrci. Je proto smutné, když odpovědnou práci našich zastupitelů boří a ničí samozvaní aktivisté, kteří bez jakéhokoli mandátu svévolně opravují a vylepšují město, ve kterém žijí.

Nekoncepčně opravená lavička.

Na zmíněnou opravu laviček již přitom bylo dokončeno výběrové řízení, které k velkému překvapení vyhrála firma Arch.Design, kdy coby jediný uchazeč nabídla sympatickou cenu 111 000,- za jednu lavičku (bez DPH). Nyní bude nutné opravené lavičky zbořit a postavit znovu, což se prodraží. Bohužel to ale není ojedinělý příklad zbytečného zájmu obyvatel o jejich okolí.

Anarchista Budil a jeho děti u nekoncepčně rostoucích stromů (Zdroj: Centrum news).

V dalekých Řečkovicích se našel další nepřizpůsobivý, pan Michal Budík, který svévolně vysadil několik ovocných stromů, aby si jeho rozmazlené děti měly kde hrát – jakoby jim nestačila televize. Přitom mohl chvíli počkat, až se k této záležitosti dostane místní radnice a kdo ví, za dvacet let zde klidně mohly růst stromky. Rozverný otec tam s dětmi mohl skotačit ve svém důchodu a navíc s hřejivým vědomím, že stromy rostou dle platné vyhlášky místního úřadu.

Naštěstí si jsou úředníci vědomi děsivých důsledků nekoncepčního rozvoje a nařídili stromy vykácet a zelenou plochu vybetonovat. Pro dětské dovádění je beton mnohem bezpečnější a hygieničtější, než nevyzpytatelná příroda.

Nebezpečí nekoncepčního “vylepšování” městského prostoru nám potvrdil i náš oblíbený náměstek pro rozvoj, chalupář a kořala Bc. Ladislav Macek. “Není možné takhle bez povolení sázet stromy ve městě jenom proto, že z toho mají ostatní radost. Ty stromy musí pryč a všechno se to musí promyslet,” pokyvuje starostlivě hlavou a pokračuje: “já si třeba dobře promyslel, než jsem bez těch otravných povolení postavil na Priglu chalupu i s bazénem a vidíte, úřady to mé koncepční plánovaní ocenily a chalupa tam zůstane, protože z ní má radost celá moje rodina. Ale ty stromy půjdou, to je fakt zvěrstvo.”

I Ponávka se dočkala své krásné koncepce. Škoda, že na její realizaci nejsou peníze.

Na rozloučenou pak dodává: “dívejte se, my jsme třeba utratili 1,5 milionu za koncepci revitalizace Ponávky a teď by jako mohl klidně někdo přijít a opravit to celý zadarmo, to by nešlo a o tom špinavým nádraží ani nemluvím,” dodává na rozloučenou filuta Macek a šibalsky nám tak naznačuje, že by bylo levnější přesunout Svratku k nádraží než stavět nové nádraží kdesi u řeky.

Pevně věříme, že si z toho čtenáři vezmou ponaučení a nebudou se našim rozumným zastupitelům vysmívat svou nekoncepční aktivitou.

Pro ty, kdo chtějí koncepčně pomoci svému nejkrásnějšímu městu, jsme pod patronací nejlepšího Primátora, Bc. Romana Onderky NBA., připravili osvěžující pracovní sobotu. Jelikož přes potřebné koncepce již nezbývají prostředky na běžnou údržbu města, rozhodli jsme se pod odborným dohledem Bc. Ladislava Macka vyčistit říčku Ponávku. Mediální pokrytí nám slíbilo poskytnout naše nejoblíbenější paranoidní médium, Revue Fragmenty.

Více o chystané oslavě výročí sametové revoluce: Pojďte s námi vyčistit ten potok!

Na Facebooku: Pojďte s námi vyčistit ten potok.