Vždyť ve své funkci pan Šťástka dokázal tolik dobrého: za jeho vedení se střed města změnil v malebnou velkoměstskou oázu, kde vedle sebe dokonale funguje kultura (k níž si můžete koupit i párek), drobné podnikání včetně kaváren a restaurací, jejichž zahrádky lákají místní i turisty k posezení – stejně jako v mnoha severských městech – po celý rok, z ulic zmizela jedoucí i parkující auta, která v dobách před Šťástkou dodávala historickému centru vzhled parkoviště před sámoškou, celý prostor před nádražím se proměnil v přívětivou bránu do města, jíž proudí do centra davy nadšených turistů.

I díky jeho přispění je na území Krna volných šest set obecních bytů, a nájmy v těch ostatních natolik převyšují ceny obvyklé, že jich nám, všem krněnským občanům, brzo zbude ještě víc.  Nemluvě o starostově neutuchajícím boji proti hazardu a za práva a důstojnost Romů a dalších minorit.

Parkování ve městě – jedna z turistických atraktivit

Opomenout nesmíme ani jeho diplomatické schopnosti: vždycky dokázal najít společnou řeč se svými ideovými odpůrci z ČSSD, navzdory jejich zcela odlišnému postoji k tak zásadním problémům, jako je odsun nádraží nebo provázání lokální podnikatelské a politické sféry.

Více zábavy do ulic, navzdory zlým aktivistům!

A pan starosta mohl pro nás všechny udělat ještě daleko víc, kdyby mu neházeli klacky pod nohy štvaví aktivisté (placení Ostravou a Bratislavou – však víte, koho tím myslíme), kteří, jak si můžete ověřit, nepostavili jediný parkovací dům a nepovolili jedinou hernu, a dokážou jen bořit a ničit a dělat pikniky v Jižním centru.

Vize Libora Šťástky předbíhají dobu takovým tempem, že z toho máme paradoxní pocit, jako bychom se vraceli v čase. Vzpomínáte na dobu před čtvrtstoletím, kdy jsme se za svou chudobu a nesvobodu mstili návštěvníkům ze Západu vyššími cenami? Pan Šťástka si osvíceně uvědomil, že nám všem tehdy bylo lépe, protože jsme byli mladší nebo jsme vůbec nebyli na světě, a oprášil tento koncept v podobě Karty Brňana (neplést s Kartou Krňana).

Pan starosta se neleká ani výnosů Ústavního soudu o tom, že nelze někoho zvýhodňovat na základě trvalého bydliště, a odvážně se drží vlastní teze, že nejvyšší hodnotou je život a práce v Brně.

„Osobně chci co nejvíc upřednostnit Brňáky před lidmi, kteří ve městě nežijí a nepracují. Přestože zákony neberou trvalé bydliště jako argument ke zvýhodnění, myslím si, že cesty existují. Vedlo mne to k projektu Karty Brňana. Předal jsem ho Turistickému informačnímu centru a to hledá cestu, jak Brňany zvýhodnit.“

Poučen špatnými zkušenostmi ze zaostalého zahraničí (ve Vídni si Wien Karte může koupit kdejaký Turek!) svěřil projekt Karty Brňana Turistickému informačnímu centru, které má s odpuzováním turistů bohaté zkušenosti a v současnosti tvrdě pracuje na konverzi Karty Brňana na brněnský pas (www.brnopas.cz).

Nestavěli jsme si koupaliště proto, aby se nám v nich cachtali nějací přivandrovalci z Adamova, Prahy nebo nedejbože z Retzu! Ať si postaví svoje divadla, svoje sportovní haly a svoje drahé restaurace a nelezou nám do našeho krásného města „plného turistických atraktivit“, jak v žertu říká ředitelka TIC paní Kačírková.

Náročný projekt, který je v běhu už přes rok, pochopitelně potřebuje ještě trochu doladit (což zabere další rok): Kdo tedy vlastně bude mít nárok stát se Krňanem první kategorie? Co s lidmi, kteří v Brně žijí, ale nepracují? pracují, ale nežijí? pracují, ale pobyt tady odmítají označit za život? co s čestnými občany? nečestnými a nepřizpůsobivými občany? co s Romy, Slováky a Pražáky?

Nicméně tento projekt je natolik nosný, že Libor Šťástka uvažuje o jeho rozšíření. Společně s další členkou „krněnské právnické rodiny“ Klárou Samkou připravují projekt Karty Evropana, která opravňuje k pobytu pouze ty, kdo se na našem kontinentě narodili, žijí a pracují.

Autor Posledního (kéž by) slova o Žít Krno. Zdroj: Pražské internety, a. s.

Text je ukázkou povrchního přístupu k informacím: už jen ten nahodilý výčet jmen, která autor zřejmě pochytil v nějakém opileckém chatu na FB a která povětšinou nemají s žitím Krna nic společného: Kvapil, pražský autor videí ze svateb a porodnic, Hollan, „aktivista“ (lepší termín by byl „agent“) „bojující“ proti „hazardu“ placený Ostravou a Světovou federací Iluminátů, Šplíchal a Ryška, provozovatelé luxusní restaurace, v níž se schází krněnská smetánka, a „informačního“ portálu Prigl atd. atd.

To, že z výčtu tvůrců vypadl Jabloň, původce názvu Krno a spoluautor užitečných generátorů žít brno…, verbálních priorit a volebních kampaní, a prestižní grafička Eva Jemná, jistě není náhoda a svědčí to o autorově latentní homofobii, rasismu a machismu.

Autor si je bezpochyby vědom chabosti svého textu; ve snaze zaujmout čtenáře za každou cenu se neštítí použít tak laciné prostředky, jako je Hitler, Fischerová, Schwarzenberg, Dienstbier, Stephen Colbert a Jon Stewart.

Za útokem pražské novinářské mafie stojí možná závist, že se Krno pyšní nejvyšší budovou v celé republice. (Bauhaus Spirit na fotografii vlevo)

Naprosto zoufale vyznívá i závěr celého textu: Nastává tedy čas pro analýzu: Jak je to možné? Jak dlouho to vydrží?
A proč, proboha, zrovna v Brně?

Inu, vážený pane „redaktore“, protože jsme největší město republiky a the City of Bauhaus Spirit. A to nám vydrží ještě hodně dlouho.

Na závěr dovolte otázku nám: Můžete nám slíbit, že je to vaše skutečně poslední slovo?

Této skupince nezávislých odborníků se podařila věc, kterou Krnu závidí i velké nadnárodní společnosti a která je považována za mistrovské propagandistické dílo srovnatelné snad jen s poválečnou proměnou Rakouska a Slovenska na protifašistické země.

Vtipná kampaň vedená ve zdánlivě parodickém a satirickém duchu přitáhla ke krněnským problémům pozornost zejména mladých lidí, v nichž vyvolala pocit sounáležitosti s místní komunitou a dodala jim odvahu zapojit se do veřejného dění.

Magistrát byl nadšený, že Krno začali žít aktivně místní obyvatelé i lidé odjinud, a záhy zjistil, že tento koncept lze nasadit všude tam, kde selhávají tradiční formy marketingové i politické komunikace. Uveďme si jen pár příkladů:

Oficiální youtube kanál Statutárního města Krna
Videa z tohoto kanálu se dají označit za drobné klenoty moderní kinematografie. Většina z nich je pojednána v duchu manifestu Dogma95: kamera musí být držena v ruce, film nesmí obsahovat akci, režisér nesmí být uveden v titulcích. Jde zkrátka o filmy určené náročnému divákovi, což dosvědčuje i počet zhlédnutí, stěží dosahující pár desítek. Po dlouhých debatách se odborná komise složená z úředníků, politiků a nás nezávislých odborníků rozhodla dostat tyto skvosty k divákům prostřednictvím www.zitbrno.cz, a výsledek se okamžitě dostavil: romantické kostýmní drama Brno představilo svoje projekty ve Vídni  překročilo magickou hranici 1600 zhlédnutí, strhující sci-fi thriller Europoint Brno 2012 atakuje tisícovku diváků; větší pozornost by si zasloužila intelektuální roadmovie Brno na veletrhu Regiontour 2013  s poutavě nervní kamerou, invenčním pojetím zvukové stopy a překvapivou architektonickou pointou. Nyní zkoumáme exportní potenciál rozsáhlých filmových fresek, jež se v Krněnském kanále objevily v posledních dnech a jejichž diváci čítají, v závislosti na jazykových oblastech, od jednoho do dvaceti. (Apokalyptické existenciální drama Chumelí se, chumelí…i v Brně bude v květnu soutěžit v sekci krátkometrážních filmů na festivalu v Cannes.)

Karta Krňana
Krno má problém s vícezdrojovým financováním kulturních a další institucí, ach jo. Město sype peníze do divadel a plováren, přičemž jeho dobrodinní zneužívá i masa lonťáků, kteří platí daně někde v Adamově (a kdoví jestli). A tak se v nejvyšších krněnských hlavách zrodil skvělý nápad: všecky atrakce zdražíme, ale pravověrným Brňákům vydáme karty, na které dostanou domovskou slevu. Nápad je to vynikající, jen škoda, že maličko protiústavní. V sázce však byla čest pana starosty Šťástky, který obětavě zaregistroval značku Karta Brňana na své jméno. Naše jednotka krizového managementu nenásilnou formou překlenula problém s trvalým bydlištěm, transformovala skomírající Kartu Brňana na rozvernou Kartu Krňana a nabídla ji nedílně všem, kdo se cítí být Krňany duší, srdcem i jinými orgány.

Šalinaleaks
Navázat dialog s plachými občany bývá obtížné. Úředníci a politici by tak rádi zjistili, jakou odezvu má jejich práce u obyvatel, jenže Krňanům je při jejich příslovečné zdvořilosti žinantní upozorňovat na drobné nedostatky v práci magistrátu. Proto radnice opět využila znalostí a dovedností mladých specialistů a vytvořila netypickou schránku důvěry, do níž mohou vkládat své návrhy a připomínky nejen prostí občané, ale i samotní zaměstnanci městských struktur. Tento odvážný krok nese své první ovoce – nechceme příliš prozrazovat, ale brzy budete mít šanci zjistit, jak zábavné může být městské účetnictví, když se dělá s chutí, invencí a správným softwarem.

Redesign krněnského loga z dílny Aleše Najbrta – méně písmenek, více krásy (zdroj: Otylion)

Velkou odezvu u veřejnosti získaly i další kauzy, v nichž jsme se aktivně angažovali (divadlo, nádraží, ZOO, Jižní centrum, vzdělání krněnských politických špiček, rekreační objekty náměstků, architektonické soutěže, turismus…).

A že vám chybí ikonky sociálních sítí na oficiálním webu města nebo turistického centra? Ale no tak! Facebookový profil Statutárního města Krna už vyhlíží svého desetitisícího fanouška!

Adamovský dvůr (zdroj: Adamovští dvořané)

Nechápejte prosím následující text jako nábor dalších obyvatel Adamova (to skutečně není třeba), ale jako pokus o zboření několika mýtů, kterých se výhledem od Špilberku nezbavíte (pro vtipálky: ani od Petrova).

1. Řeka

Mohutný soutok Svitavy a Křtinského potoka (zdroj: Adamovský vodník)

Sice jsem pár vodních dominant uprostřed evropských metropolí už viděla, až v Adamově mi došlo naplno, jakou atmosféru udělá mohutná řeka ve městě. A jaké další světy nechá vyrůst – ať už to jsou hospůdky a bary na náplavce, parníky s diskotékami anebo obytné hausbóty. Řeka přitom stále dává znát, že se do Adamova lidé přistěhovali kvůli ní, a proto s ní musíte stále počítat. Třeba když se chcete dostat od Adastu na Družstevní. To je sice vzdušnou čarou pár set metrů, v MHD nebo v autě ale strávíte spoustu času. Pokud se ovšem nepřebrodíte.

2. Čtvrti 

Jedna známá, rodilá Krňanka mi vyprávěla, jak dlouho jí trvalo, než si na Adamov zvykla. Dneska je spokojená a sama pro sebe si stihla analyzovat důvody prvotní nespokojenosti. Šlo o místo, kde bydlela. Teď žije na Hradčanech a neměnila by. My se usídlili na Ptačině a považujeme ji za ráj na zemi. Kamarádi si pochvalují lokalitu Sklaďák, jiní zase Horku (i když to moc nechápu). V Adamově se žije ve čtvrtích nebo na ulici. Na nich záleží, protože právě tam se odehrává každodenní život – školky, školy, kroužky (pokud nechcete trávit odpoledne dojížděním), nákupy, hospody, trhy. Adamov je decentralizovaný, i když si je třeba tenhle stav stále víc hájit.

Jeden z mnoha Adamovských autobusů (zdroj: MHD Adamov)

3. MHD

Když nežijete v ulicích, pořád jenom dojíždíte. A ve “svých” ulicích žijete proto, že vám úplně stačí dojíždění za prací.

V Krně jsem bydlela v Řečkovicích a velmi často jsem od svých kamarádů slýchala, že na večeři nepřijedou, protože jsme příliš daleko. V Adamově za námi kamarádi dojíždí třeba hodinu. A právě hodina na jednu cestu po Adamově představuje hrubé maximum, které se stalo každodenní zkušeností mnoha lidí, mne nevyjímaje. Aspoň jsem přečetla hodně knížek.

4. Adamov je velký

Chápu, žádná novinka, přesto mě při pohledu na model starého Adamova z 18. století udivila jeho velikost. Až poté jsem si uvědomila, že tradiční městská zástavba (myšleno činžáky a jiné bytové domy) sahá od Adastu hodně daleko a že ty nízké domky bývalých vesnic, mimochodem většina plochy Krna, najdu, až když vyjedeme na rodinný výlet.

V Adamově se žije v ulicích (zdroj: streetlife)

5. V Adamově je draze

Jasně, další známá věc, přesto třeba mít ji na paměti. Zároveň vás tohle “draho” donutí přemýšlet a hledat a koumat a nakonec může být docela levné. V Krně jsme na narozeninové a výroční večeře  chodili do fine dining restaurantů, kde jsme nechali minimálně tisícovku. Teď se chystáme do vietnamského bistra, od kterého si slibujeme třetinovou cenu, ale minimálně stejný zážitek. Dobré jídlo máme rádi i doma, takže umím vyjmenovat všechny zajímavé obchody s potravinami v naší ulici. Vzhledem k tomu, že jenom s těmi italskými napočítám kolem domu čtyři, nejedná se o žádnou cenovou přeháňku. A oblečení? Pro nejlepší kousky chodím do charity. Kde jinde taky pořídíte šaty od Kláry Nademlýnské za 350 káčé?

6. Multikulti

Ano, opět záleží na tom, kde bydlíte. My se ocitli tak trochu v multikulturním prostředí, což mě jenom těší. Především kvůli synovi. Podle mě je lepší, aby na lidi jiné pleti a řeči divně civěl teď ve dvou letech, než aby jim tu zvýšenou pozornost – které se při prvních setkání prostě neubráníte -  věnoval o pár let později. Nemluvě o tom, že “naši” paní Vietnamku z večerky překřtil na “tetu”.

Adamovská haute cuisine (zdroj: Baťák)

7. Dobrý filmy, špatný filmy a ty z Krna

V Krně se lidem z Adamova nijak neříká anebo se tvrdí, že Adamov není město, že prostě není vůbec. Haha. Chápala jsem, že řevnivost toho menšího k většímu patří k životu, ovšem zarazila mě skutečnost, že to platí i obráceně. A tak jsem se naučila neříkat hned každému, že “su z Krna”, protože to občas vyvolalo podivné asociace a rádoby vtipy. Příklad: “Helé, slovo děcka ve společnosti neříkééj, nebo budeš za blbá.”

8. Příroda

Kamarádka z dvacetitisícového města na mě po porodu soustrastně koukala s tím, že nebudu mít s  kočárkem kam jezdit. Musela jsem se smát. Ona bydlí u hlavního tahu, já deset minut od Býčí skály. A taky kousek od Moravského krasu, což je mimochodem přírodní rezervace, kterých je v Adamově víc. Pořád ji zvu do Adamova na návštěvu, aby viděla i zahradu, do které se díváme ze všech našich pokojů. Zatím nepřijela.

9. Větší prostor – větší rozmanitost

V Krně se nakonec všichni sejdou v jedné hospodě, kde najdou společné téma (nuda v Krně). V Adamově se sice taky vždycky sejdeme v hospodě, ale je jich víc stejně jako témat. Podobně jako si v Adamově každý najde svoji ulici, najde si taky prostor utvořit si vlastní názor a především najde lidi, se kterými jej sdílí. Bez kompromisů.

Býčí skála (zdroj: kousek od Adamova)

10. V Adamově se pracuje

Nejlepší na konec: v Adamově se pracuje, zatímco v Krně se pracuje na tom, aby se pracovalo. Na co v Adamově stačí telefonát, na to v Krně nestačí “tři kafíčka”. Fakt ověřený z několika zdrojů. Pracovní debaty míři k věci, vztahy na pracovišti mají charakter profesionální. Kolegové spolu sice chodí na oběd, kávu si ale postaví k počítači. Spolupracovníci se zřídka pozvou domů, na chatu či dovolenou ne. A přitom si v práci docela obyčejně pomáhají.

11. Závody rychlovarných konvic

A málem bych zapomněla. V Adamově je rušný život a neustále se koná spousta kulturních, nebo sportovních akcí. S manželem jsme si oblíbili hlavně závody rychlovarných konvic a nejen proto, že jsme předloni málem vyhráli. Na tento rok jsme si pořídili nový model a doufáme, že letos už konečně zvítězíme. Takovou legraci v Krně nezažijete!

autor: Kateřina Kačírková

O konkrétních výstupech dokumentu jsme si v přátelské atmosféře popovídali s osobou nejpovolanější, PhDr. Petrou Kačírkovou, PhD., ředitelkou Turistického a informačního centra, která si na nás našla čas navzdory svému velkému pracovnímu vytížení v rozsahu úvazků 1,0 (TIC) a 0,75 (odbor kultury, tvorba Programu rozvoje kultury města Krna).

Paní ředitelko, jak je to s návštěvností Krna? Roste podle plánu?

Paní ředitelka má turistické Krno pevně v ruce.

Nám jde hlavně o vizi, ne o čísla. Ale jestli chcete důkaz o tom, že v Krně tráví návštěvníci stále více času, tady je: u časostroje na náměstí Svobody se podle našeho kvalifikovaného odhadu každou hodinu zastaví asi 170 osob průměrně na 5 minut, to je 850 minut za hodinu krát dvanáct hodin, to máme denně 10 200 minut, ročně pak závratných 3 723 000 minut neboli 2 585, 42 dnů. Podle této metodiky tedy jasně vyplývá, že turisté na Svoboďáku stráví ročně o 7 let více než dříve. A to mluvíme jen o jedné atrakci; sami si uděláte představu, jak se do našich pobytových statistik promítnou takové pecky, jako jsou ohňostroje nebo vánoční trhy.

V čem Program napomohl onomu strmě rostoucímu zájmu turistů o Krno?

Jižní centrum, budoucnost krněnské turistiky

V Programu rozvoje cestovního ruchu bylo předvídavě řečeno, že poroste popularita aktivní dovolené a také potřeba lepšího a tvořivějšího způsobu poskytování informací. Rozhodli jsme se tyto dva body inovativně propojit: tím, že na stránkách TIC turistům tvořivě neposkytujeme téměř žádné informace, podněcujeme je k vlastní aktivitě, díky níž se našemu krásnému městu dostanou přímo pod kůži. Abych zmínila jen několik zajímavostí ze stránek TIC: zavrhli jsme nudné propojení na existující databázi ubytování na www.brno.cz a turistům nabízíme osobní služby renomované ubytovací poradkyně, která si se zájemci ráda porozpráví o kvalitě krněnských hotelů. Stejně pružně funguje předprodej vstupenek – návštěvníci se proklikávají několika (částečně nefunkčními) stránkami, čímž jim dopřáváme delší dobu k těšení, a to zcela zdarma. A abychom turisty nepřipravili o překvapení, až spatří krásy Krna na vlastní oči, nevyvěšujeme na náš web téměř žádné obrázky, s výjimkou vizualizace Jižního centra, jež má obrovský turistický potenciál. Obrovskou odezvu u turistů vyvolává rovněž položka Pronájmy prostor na titulce webu.

Kam na výlet? Co třeba do minulosti!

To je obdivuhodné. A to vše zvládáte úplně sami?
S propagací Krna nám velmi pomáhá i Centrála cestovního ruchu Jihomoravského kraje. Na jejích stránkách se turisté dozvědí spoustu důležitých informací, a to je nejen těch aktuálních, ale uvědomí si i velmi podstatné historické souvislosti. Nyní, začátkem února 2012, si například mohou připomenout, že Aktuální výzva ROP Jihovýchod na dotace byla vyhlášena v červenci 2010, nebo zalitovat, že jim utekl pěkný Tip na cyklovýlet: TŘI SESTRY z 29. 6. 2009 atd. A pokud přece jen zatouží po žhavých informacích, mohou si pročíst atraktivní tiskové zprávy. Zkrátka prezentace CCRJM výborně ilustruje jednu z důležitých tezí Programu rozvoje cestovního ruchu, totiž že „přednost dostávají regiony, které nabízejí širokou, rozmanitou a vyváženou koncepci“.

Oblíbený vyhlídkový autobus mezi krněnskými památkami

Proslýchá se, že se v Krně vedle organizovaných půldenních zájezdů občas ocitnou i individuální turisté, kteří zapomněli vystoupit v Adamově nebo ve Vídni. Je TIC připraveno i na tyto extrémní případy?
Připraveni jsme, jak nám ostatně ukládá Program rozvoje: „Návštěvníci  do  města  vstupují  přes  důstojné a  reprezentativní  vstupní  brány,  tyto  vstupní  brány jsou v dobrém  technickém  stavu, čisté  a  upravené,  poskytují přijíždějícím  veškerý  potřebný  komfort  včetně  jednoduše dostupných  informací  a  propagačních  materiálů  města.“ Z těchto důvodů jsme zavrhli jakékoli infopointy v blízkosti nádraží, protože tam je těžké zajistit čistotu a komfort. Návštěvníci mají možnost doptat se místních obyvatel na cestu do hlavního turistického centra, které se nachází v klidném a malebném prostředí Staré radnice, stranou od frekventovaných a hlučných míst, jako je Masarykova třída nebo náměstí Svobody. Pro Krno je to daleko přirozenější, a „zkušení turisté jsou stále kritičtější vůči všemu umělému a kladou důraz na autentičnost, zejména ve vztahu k emočním prožitkům“.

Ano, emoce jsou velmi důležité. Ale zůstaňme ještě na chvíli u nudných faktů. Vybíráme namátkou několik bodů z dva roky starého Programu rozvoje cestovního ruchu; zkuste prosím stručně nastínit, v jaké fázi realizace se nacházejí.

Brno kulturní: Od Janáčka po Alternu – městský / kulturní cestovní ruch v Krně: „Tak určitě.  Jednou za pár let mají turisté možnost zhlédnout nějakou Janáčkovu operu. Z motivačních důvodů byl většině příspěvkových organizací zkrácen rozpočet o pětinu; Městskému divadlu se však staví sklad kulis za 41 milionů, což je logické: návštěvníky muzikálů sice autobusy vyloží rovnou před divadlem a po představení je okamžitě zase odvezou pryč, ale tito diváci pak ve svých obcích řeknou byli jsme v divadle v Krně, což je velmi důležité pro propagaci města. Takzvané nezávislé kultuře město peníze samozřejmě nedává, ale významně jí vypomáhá s mediální prezentací – například v posledních dnech se kavárna Trojka zásluhou zastupitelstva ocitla v ohnisku zájmu všech regionálních médií.“

Kreativní centrum: „Nevzdáváme se vize, že vytvoříme prostor pro kreativní průmysly, ačkoli nemáme ani tušení, co ten výraz znamená. Ovšem aby mohlo vzniknout nové centrum, měla by se nejprve utlumit ta stará. Tento proces zatím probíhá úspěšně, těšme se na výsledky.“

Brno funkcionalistické: „ Krněnský architektonický manuál je spuštěn, odborníci jej chválí, lidé si stahují gigabajty dat, takže se o tento projekt zaplaťpánbů nemusíme dál starat, oni už si to řeknou mezi sebou. Rekonstrukce hotelu Avion se odkládá na neurčito, což je jen dobře, protože hotelů máme v Krně dost.“

Brno Card (2011 uvedení na trh): „Nemám tušení, o čem mluvíte.“

Cyklostezky a půjčovna kol Krněnské kolo: „V podstatě zbývá jen nakoupit kola a přesvědčit turisty, aby se projížděli po stezce mezi Justičním palácem a Olympií a nemotali se po městě.“

Propagace v nových médiích (plánovaná realizace 2010): „No, sice nám to přijde zbytečné, protože víme, že lidi, co vysedávají u počítače, do Krna stejně nepřijedou, ale kolegyně Šárka s Lubkou se na tom facebooku velmi dobře uchytily, tak snad to nějaké ty turisty navnadí.“

ZOO: „Pan ředitel se věnoval spíše své vědecké práci než vedení zahrady, s návštěvností ZOO jsme však velmi spokojení. Kdyby přišlo víc lidí, stejně by neměli kde zaparkovat.“

Automotodrom: „Návštěvníci Masarykova okruhu patří k těm nejkultivovanějším, na jejich pobyt se těší obchodníci od Kobližné až po Žebětín!“

Děkujeme za rozhovor, přejeme Krňanům i turistům, aby stejně fruktifikující výsledky přinesl i Program rozvoje kultury v Krně, a čtenářům slibujeme, že se do TIC co nejdříve vrátíme.

Brno se při vytváření megalopolis rozhodlo jít, jak už je pro Brno typické, tou nejobtížnější cestou. Proto bylo hned na počátku zamítnuto prosté spojení Králova pole a Černých polí. Stejně tak se Brno rozhodlo nevyužít faktu, že díky překladu do angličtiny se z Brna automaticky stává Chicago, které je součástí megalopole Great Lakes (Mariánské údolí).

Celý projekt dostala na starost oblíbená ředitelka Kanceláře pro dohnání Prahy, Marie Z. Nejdříve si musela poradit s definicí megalopole, protože ani spojením Brna s Vyškovem se nepodařilo pokořit metu 10 000 000 obyvatel. Proto Maruška snížila tento počet na 100 000. Vznikl však nový problém – megalopoli by za těchto podmínek mohla snadno vyrobit třeba nepopulární Plzeň a s trochou štěstí i opovrhované Pardubice. Někoho však napadlo, že lze aktuální počet vynásobit číslem, kterým se honosí legendární šalina, co jezdí do Obřan a pak zpátky. Výsledný produkt, tedy 400 000 obyvatel, všechny přítomné doslova ohromil. Zbývalo už jen vybrat, které jihomoravské skvosty obklopí srdce megalopole.

Adamov - Jihomoravský Detroit.

Zeptali jsme se Marušky Z., jak postupovali: “To Vám takhle říct nemůžu, o tyhle informace si musíte požádat oficiální cestou a po zamítnutí Vaší žádosti to zkusit soudně. Tady nejste ve Vídni, milánku.”

Naštěstí víme, jak zapůsobit na ženu, a po několika pohlazeních už máme ve všem jasno. O zapojení Adamova nikdo nepochyboval – těžko si také představit Brno bez sousedství Detroitu jižní Moravy. Návrh Šlapanic vzbudil všeobecné pobouření a dokonce i posměch. Babice i Bílovice byly přijaty bez výhrad a Kuřim pak přímo s nadšením.

Smutný Útěchov.

V nastálém veselí pak došlo ke smazaní Útěchova z mapy Brna. Zeptali jsme se náměstka primátora – Ladi Macka – proč k této územní změně došlo: “No to víte, mě furt někdo otravuje, že si jako stavím na Priglu bez povolení co se mi zachce a že prý je nějaký územní plán nebo povolení, já už přesně nevím, prostě jsem jim chtěl ukázat, že se daj tydle věci měnit celkem snadno. Navíc je Útěchov pitomost, na tom se snad všichni shodnem.”

Vytvořením brněnského megalopolis, neboli  Megabrnolis, vyslal primátor jasný signál všem těm kverulantům a podvratným živlům, pro které  je jednodušší bořit a ničit, než dlouho promyšleně projektovat a stavět.

Padesáté výročí stavby proslulé Berlínské zdi se slavilo nejen v německé metropoli. V aureole adorujícího mručení magistrátních podřízených přivítal dnes brněnský primátor Bc. Roman Onderka MBA. v srdci Moravy východoněmeckého zednického mistra Ernsta Katze.

Dnes již stoletý Katz, který v roce 1961 Berlínskou zeď nahazoval, se v 80. letech setkal s panem primátorem v legendární společnosti ADAST. Jak se oba pánové shodli na tiskové konferenci v právě rekonstruované vile Tugendhat, Katz svojí návštěvou vkusně propojil odkaz Berlínské zdi s motem adamovské továrny: NAŠE TRADICE, VAŠE BUDOUCNOST.

Oba specialisté potom v doprovodu svých psů uctili před vilou památku neznámého ukrajinského dělníka, který za podivných okolností zmizel v betonové terásce.

Ukrajinský dělník ukazuje panu primátorovi, kde naposledy viděl svého kolegu.

Brněnský primátor se pak společně s vzácnou návštěvou vydal vrtulníkem do areálu vzdáleného fotbalového stadionu, kde v uvolněné atmosféře poobědval ve společnosti zhruba 40.000 studentů. Mladí lidé předvedli příkladnou brněnskou morálku – když zjistili, že se na stovky jejich kolegů již nedostává místo, nabízeli jim své sedačky a unisono zpívaje chorál „Buď naše budoucnost, nebo vaše tradice“ v davech opouštěli stadion.

Poobědovou konverzaci, z níž zdroj blízký naší redakci zaslechl pouze „Existieren Brno“, utnuli oba pánové rázným, ba státnickým vystoupáním na vyleštěné pódium. Primátor brněnské metropole pak konsternovanému publiku osvětlil, že právě a jenom z tvrdé práce rukou mohou vzniknout trvalé hodnoty – pevné zdi uvnitř jednoho města a přátelství trvající přes všechny politické systémy. Dav poté explodoval. V ohlušujícím varu mladé krve a stále houstnoucí střelbě nechal Ernst Katz proudit své emoce a pronesl: „Ich bin ein Brünner“. Střelba ustala. Studenti plakali. Fc. Roman Onderka NBA. pak v pohnuté atmosféře dostál své pověsti a pevně zašeptal: „Brno existiert!“

Dav pro svého primátora doslova zahořel.

Hrdé slzy vstrčily ruku do rukávu upřímnosti. Pan primátor přišel před stadionem mezi nás a dovolil nám promluvit. Osmělovali jsme se. Na otázku, zda by v učené paměti našel místo, kdy spolu v Brně naposledy pohromadě žili Němci a Brňáci, odpověděl: „To nevím. Musím přiznat, že jsem byl klasickým vysokoškolákem. Do školy jsem moc nechodil, a když se to dalo, tak jsem všechno opsal. A věřte, dalo se.“

Smrákalo se. Studenti vyčerpáni tíhou právě proběhnuvšího dějinného zlomu odjeli na sklonku neděle domů. Také domácí, pravověrní Brňáci a Brňandy nevylézali ze svých ghett a představami bušících strojů gigantu ADAST se zahřívali pod peřinami. Pan primátor a Ernst Katz se v koridoru několika set čerstvých vojínů brouzdali bok po boku k vedlejšímu stadionu. V plaveckém areálu za Lužánkami je čekal znak a snad i prsa.

Druhý den odvysílala Brněnská televize celou událost v přímém přenosu.

Neznepokojuje vás žaloba pro nečinnost magistrátu?

Řešení těchto problémů je čistě otázka státní správy. My se hlásíme jenom k úspěchům. Nicméně doufám, že nádraží platné územní rozhodnutí jednou nebo i víckrát dostane.

Podle ekologů ale projekt zdržuje právě odbor územního a stavebního řízení, který máte na starosti. Jsou jejich námitky oprávněné?

Mohu směle prohlásit, že je to zcela profesionálně pracující odbor. Nemám nejmenší pochyby, že dělá vše podle pokynů investora.

Máte představu, kdy se problém podaří vyřešit? Brzdí ho podle vás průtahy s územním rozhodnutím, nebo je stavba v nedohlednu i kvůli nedostatku peněz?

To se velmi těžko odhaduje. Územní rozhodnutí dostane projekt asi letos či příští rok.  Mohu to směle prohlásit i přestože jsem hned v úvodu předestřel, že jako politik samosprávy nesmím do práce státní správy zasahovat. Záleží to na několika okolnostech, kdy zlomíme lidi na příslušných ministerstvech a tak. Pak je třeba stavební povolení.

Má zdržování vliv jenom na železniční dopravu?

Ne, ovlivňuje bohužel rozvoj celého Brna. Až se o nádraží konečně rozhodne, rozvoj Brna bude mnohem “koncepčnější”.

Implementace City Identity (neboli Šaliny) a neverbálních aktualit města Brna se obřím skokem posunula vpřed. Rada města Brna schválila dne 28. června 2011, že je Brno nejlepší a největší město na celé Moravě a možná i v Čechách, a to vše díky sloganu Žít Brno. Díky obsidiánu pana primátora se podařilo spojit slogan s logem, takže to můžeme používat dohromady. To nám závidí celý Adamov a část Vyškova.

„Díky svému bakalářskému studiu na prestižní Vysoké škole Karla Engliše a.s. vím, že moderní město, jako je Brno, potřebuje mít také slogan jako Brno, který bude pomáhat žít Brno. Ze zahraničních zkušeností také víme, že na rozdíl od loga slogan obvykle nikdo nepotřebuje, ale mohl by,“ uvedl primátor města Brna Bc. Roman Onderka v Brně.

Co bude následovat?
V následujícím období bude vytvořena webová stránka projektu Šalina na stránce http://www.zitbrno.cz/. Tento web bude obsahovat všechno a bude dostupný všude, hlavně na internetu.

Proč si Brno zaslouží svoji značku?
Protože to schválila rada města Brna. Svůj slogan má například New York a díky sloganu je to úspěšné a bohaté město. Brno se tak díky radě města stalo stejně úspěšné, jako již zmiňovaný New York, možná i úspěšnější.

Čím se značka města může vyjádřit?
Značku můžete vyjádřit různě. Třeba naším novým sloganem Žít Brno, který je proto velmi vhodný. Dá se totiž napsat například na letáčky nebo na nějakou cedulku, která může být i velká. Velké cedulce říkáme billboard.

Jaká je tedy tvář Brna?
Jak už bylo uvedeno, rada města schválila, že je Brno největší město na Moravě a možná i v Čechách a to stejné můžeme říct i o jeho tváři. Z mnoha výzkumů vyplývá, že současné Brno je jednoznačně vnímáno jako město orientované na rozvoj heren, obchodních center a parkovišť, což je v souladu i s hlavním koncepčním dokumentem, kterým je Strategie jako Brno. Dále víme, že Brno je pozitivně vnímáno prostřednictvím kulturních aktivit města (Tajemství zlatého draka, odsun nádraží o kus dál,  atd.). Mezi další významné a důležité prvky spojované s Brnem patří i jiné věci (Modřice, zastávka Vlhká a Masná nebo Adamov).