Město Brno se k tomuto bezprecedentnímu kroku rozhodlo na základě judikátu vedoucího marketingového a ekonomického oddělení a právníka odboru Mgr. Jakuba Geislera, člověka, o kterém jsme do této chvíle nikdy neslyšeli, ale o kterém ještě mnohokrát uslyšíme. Požádali jsme ho proto o vyjádření k této kauze. Předkládáme jej v původním znění, tedy tak, jak nám ho poslal.

Dobrý den,

loooooooooooooooooooooooooooooooooool, ty nuly dostaly kartáč jak prase.

S pozdravem Mgr. Jakub Geisler

Od té doby magistr Geisler nezvedá telefon a na magistrátu jej zapírají. Údajně odjel na inspekční cestu depa v Řečkovicích. Pana Geislera je možno kontaktovat rovněž osobně na mailu: geisler.jakub@brno.cz

O vyjádření jsme požádali i nejlepšího primátora města Brna na světě Bc. Romana Onderku, MBA. “Chápejte, že Brno, to není jen město, to je životní styl. A životní styl překotný, dravý, dynamický, plný změn a fluktuačních výkyvů. Jednou z takových změn je i zákaz Facebooku,” řekl primátor Onderka.

Sám primátor Onderka připomíná, že má rád vše, co souvisí s kvalitní zábavou, humorem a recesí. “Žít Brno to ovšem není, ty děcka vůbec netuší, o čem je život. Že je to o kompromisech a tvoření, ne o boření a ničení.”

Jeden ze zakladatelů facebookové stránky Žít Brno, nevolený občanský “aktivista” a extremista Matěj Hollan, zrušení akceptuje: “Vše hezké jednou končí. Magistrát nás tímto krokem zaskočil. Nemá smysl se pokoušet o něco dalšího – zbývá jen střelit se do hlavy.”

Magistrát je samozřejmě připraven i k dalším krokům, které rozhodně vůbec nesouvisí se štvavou kampaní humoristů proti aktualizaci Územního plánu rozvoje města, jedná se jen o časovou shodu, to zdůrazňujeme a podtrhujeme. Opakujeme, rozhodně to s tím vůbec nesouvisí!!!

Pan Geisler nahlašuje ty, kdož v nezkrotné pýše …

Žádost Žáry o stažení videa.

Vždyť ve své funkci pan Šťástka dokázal tolik dobrého: za jeho vedení se střed města změnil v malebnou velkoměstskou oázu, kde vedle sebe dokonale funguje kultura (k níž si můžete koupit i párek), drobné podnikání včetně kaváren a restaurací, jejichž zahrádky lákají místní i turisty k posezení – stejně jako v mnoha severských městech – po celý rok, z ulic zmizela jedoucí i parkující auta, která v dobách před Šťástkou dodávala historickému centru vzhled parkoviště před sámoškou, celý prostor před nádražím se proměnil v přívětivou bránu do města, jíž proudí do centra davy nadšených turistů.

I díky jeho přispění je na území Krna volných šest set obecních bytů, a nájmy v těch ostatních natolik převyšují ceny obvyklé, že jich nám, všem krněnským občanům, brzo zbude ještě víc.  Nemluvě o starostově neutuchajícím boji proti hazardu a za práva a důstojnost Romů a dalších minorit.

Parkování ve městě – jedna z turistických atraktivit

Opomenout nesmíme ani jeho diplomatické schopnosti: vždycky dokázal najít společnou řeč se svými ideovými odpůrci z ČSSD, navzdory jejich zcela odlišnému postoji k tak zásadním problémům, jako je odsun nádraží nebo provázání lokální podnikatelské a politické sféry.

Více zábavy do ulic, navzdory zlým aktivistům!

A pan starosta mohl pro nás všechny udělat ještě daleko víc, kdyby mu neházeli klacky pod nohy štvaví aktivisté (placení Ostravou a Bratislavou – však víte, koho tím myslíme), kteří, jak si můžete ověřit, nepostavili jediný parkovací dům a nepovolili jedinou hernu, a dokážou jen bořit a ničit a dělat pikniky v Jižním centru.

Vize Libora Šťástky předbíhají dobu takovým tempem, že z toho máme paradoxní pocit, jako bychom se vraceli v čase. Vzpomínáte na dobu před čtvrtstoletím, kdy jsme se za svou chudobu a nesvobodu mstili návštěvníkům ze Západu vyššími cenami? Pan Šťástka si osvíceně uvědomil, že nám všem tehdy bylo lépe, protože jsme byli mladší nebo jsme vůbec nebyli na světě, a oprášil tento koncept v podobě Karty Brňana (neplést s Kartou Krňana).

Pan starosta se neleká ani výnosů Ústavního soudu o tom, že nelze někoho zvýhodňovat na základě trvalého bydliště, a odvážně se drží vlastní teze, že nejvyšší hodnotou je život a práce v Brně.

„Osobně chci co nejvíc upřednostnit Brňáky před lidmi, kteří ve městě nežijí a nepracují. Přestože zákony neberou trvalé bydliště jako argument ke zvýhodnění, myslím si, že cesty existují. Vedlo mne to k projektu Karty Brňana. Předal jsem ho Turistickému informačnímu centru a to hledá cestu, jak Brňany zvýhodnit.“

Poučen špatnými zkušenostmi ze zaostalého zahraničí (ve Vídni si Wien Karte může koupit kdejaký Turek!) svěřil projekt Karty Brňana Turistickému informačnímu centru, které má s odpuzováním turistů bohaté zkušenosti a v současnosti tvrdě pracuje na konverzi Karty Brňana na brněnský pas (www.brnopas.cz).

Nestavěli jsme si koupaliště proto, aby se nám v nich cachtali nějací přivandrovalci z Adamova, Prahy nebo nedejbože z Retzu! Ať si postaví svoje divadla, svoje sportovní haly a svoje drahé restaurace a nelezou nám do našeho krásného města „plného turistických atraktivit“, jak v žertu říká ředitelka TIC paní Kačírková.

Náročný projekt, který je v běhu už přes rok, pochopitelně potřebuje ještě trochu doladit (což zabere další rok): Kdo tedy vlastně bude mít nárok stát se Krňanem první kategorie? Co s lidmi, kteří v Brně žijí, ale nepracují? pracují, ale nežijí? pracují, ale pobyt tady odmítají označit za život? co s čestnými občany? nečestnými a nepřizpůsobivými občany? co s Romy, Slováky a Pražáky?

Nicméně tento projekt je natolik nosný, že Libor Šťástka uvažuje o jeho rozšíření. Společně s další členkou „krněnské právnické rodiny“ Klárou Samkou připravují projekt Karty Evropana, která opravňuje k pobytu pouze ty, kdo se na našem kontinentě narodili, žijí a pracují.

Pondělí 11.2.2013

Přílet do Amsterdamu byl ve znamení lehkého optimismu.

Ve večerních hodinách přistáváme na letišti v Amsterodamu, protože Utrecht nemá ani mezinárodní letiště. Následuje bloudění letištní halou, která se nás snaží ohromit množstvím neonů. Evokuje nám to nedávnou návštěvu Severní Koreje – nebýt těch neonů – kde jsme se účastnili konference na téma “Rozvoj občanské společnosti v kontextu gulagu.” Nasedáme na vlak, který nás z letiště odveze rovnou do centra cílové destinace.

Ve vlaku je k dispozici zdarma připojení k WIFI, což si vysvětlujeme chybějícím internetem v domácnostech. Poprvé litujeme místní obyvatele. Po opuštění vlaku se okamžitě pouštíme do práce. V nedalekém baru pomocí zúčastněného pozorování zjišťujeme, že se zde nepije Starokrno. Po jedenácti pivech nám na další analýzy nezbývá energie. Hodily by se nám zkušenosti sociálních antropologů z Prigl.cz.

Úterý 12.2.2013 

Záchytné parkoviště na okraji Utrechtu. Šalina zastavuje přímo u něj. Absurdní.

Hned po obědě se vydáváme do terénu. Vzhledem k malému počtu čtyřhvězdičkových hotelů bydlíme na periferii. Nedaleko hotelu stojí záchytné parkoviště. Jak se mi podařilo zjistit, jejich síť má zabránit zahlcení městského centra auty. Absurdní. Každý politik v Krně ví, že bez aut se centrum vylidní a vymře. Když se navíc dozvím, že součástí komického poplatku 4,50€ (112 Kč) za celodenní parkování je i jízdenka na MHD, je mi jasné, že se místní mají ještě hodně co učit. Cítím se prací již značně vyčerpaný, takže odcházím přemýšlet do hotelového baru.

Vzpomínám na geniálnost krněnské koncepce – vybudovat hromadu parkovišť přímo v centru, zrušit kvůli nim klidně i obskurní zeleň ve vnitroblocích a samozřejmě omezit MHD. Teprve kolony aut vdechnou městu život a přátelskou atmosféru. Mou komparativní analýzu po chvíli přeruší kolega Hollan, který zhnuseně dosedá na barovou židli a objednává si dvojitou vodku s fridexem.

Rekonstrukce hlavního nádraží v centru města. Šílenství.

Po druhé objednávce mi suše oznamuje, že nádraží nikam přesouvat nechcou, ale rekonstruují ho přímo v centru. V celém městě našel jenom jedno kasino a veškeré informace dávají místní úředníci rovnou na web, takže občané nemohou škemrat, natož se soudit, o jejich zveřejnění, jak jsme zvyklí z Krna. Po chvíli se sebere, objednává si letenku do Kazachstánu, kde si míní spravit chuť. Zůstávám sám. Útěchu a sílu pokračovat dál nacházím v myšlence na kolegu cestovatele a myslitele Václava Klause, který se nebál projet celý svět, aniž by to někoho zajímalo. Přesto napsal krásné cestopisy.

Středa 13.2.2013

Zoufalí obyvatelé se dopravují po městě jako někde v třetím světě.

Po obědě seberu odvahu a vydávám se do centra. V autobuse mě překvapí řidič svou plynulou angličtinou. To v Krně neumí ani jinak úplně nejlepší Primátor. Celou cestu lemuje síť cyklostezek, které mají dokonce vlastní semafory a podle všeho na sebe navazují. Panebože proč? Copak nemohou vést stejně jako v Krně odnikud nikam? Ještě více otázek vyvolává množství všudypřítomných cyklistů a to navzdory sychravému počasí. Vysvětluji si to chudobou místních obyvatel, což si následně kriticky vyvrátím. HDP na osobu je zde o 15 000 $ vyšší než v Česku. Nedává to smysl. Nejspíš je místní populace tvořena levicovými antilidmi.

Po dvacetiminutové cestě pomocí MHD jsem natolik vyčerpán, že mi již zbývají síly jen na lacinou večeři v pětihvězdičkové ubytovně Grand Hotel Karel V. Ještěže máme ty granty od Sorose. Nakonec zůstávám na noc. Díky poloze v centru snad budu mít více energie na zítřejší výzkum.

Čtvrtek 14.2.2013

Nechci nic ponechat náhodě a proto po obědě okamžitě vyrážím taxíkem do 250 metrů vzdáleného centra pokračovat v průzkumu. Již po chvíli mi dochází celá místní tragédie. Cyklisté drze jezdí i centrem města a já se utěšuju vzpomínkou na moudrou úvahu krněnského prvního náměstka, Roberta Kotziana, proč to u nás naštěstí nejde: “dovedu si představit, co by cyklisté v centru mohli způsobit. Mnohdy nezazvoní, překvapí chodce zezadu, ten se lekne a pak by mohl skončit pod tramvají.“

Jak zjišťuji po několika telefonátech, v Utrechtu se tohle ještě nikdy nestalo, jenomže jak moc dobře vím, na černou labuť kdysi také nikdo nevěřil. Dokud nebyla objevena. Z tváří místních pomatenců vyzařuje klid a optimismus. Vůbec netuší, co se jim jednou možná může stát.

Zahrádky nejsou regulovány, klidně na nich můžete v únoru zmrznout. Místnímu magistrátu je to úplně jedno.

Usedám zdrceně na zahrádku jedné z místních kaváren. V Utrechtu evidentně chybí i plošná regulace, která by podobně jako v Krně lidem jasně vymezila, kdy je možné sedět venku. Vedení města nejspíš zešílelo. Je mi z místních poměrů k pláči. Stejně tak mě dráždí zvláštně čistý vzduch, jako bych snad ani nebyl ve městě.

Krno zvládlo překročit celoroční limity pro polétavý prach už v půlce března. Tohle Utrecht nezvládne ani do konce roku. Naštěstí vedení našeho města myslí i na budoucí dravý rozvoj. Proto požádalo o udělení výjimky z povinnosti dodržovat nesmyslné limity pro znečištění ovzduší, které nám diktuje zlovolná EU. Utrecht se zmohl pouze na pokračující snižovaní znečištění. Smutné.

Další výzkum už prakticky nemá smysl. Utrecht je zaostalým místem bez budoucnosti. Celé město se nesmyslně podřizuje diktátu chudých chodců nebo cyklistů – tedy všudypřítomných obyvatel. Dokonce odmítlo evakuovat svůj obchodní potenciál do obrovských hangárů na periferii, jako se to povedlo u nás doma. Centrum tak místo heren, bazarů a zlevněnek tvoří obchody a kavárny, mezi kterými se proplétají zoufalí obyvatelé v nemístně veselé náladě. Utápím zdrcující tíhu poznání v alkoholu.

Pátek 15.2.2013

Konečně zpátky v Krně. Po týdenním nedostatku smogu dostávám zápal plic. Doma je doma.

Příliš odvážný návrh od zesnulého sochaře Kotrby.

Markrabě Jošt je historiky hodnocen jako zkorumpovaná postava, která po své vládě zanechala Moravu v troskách. Svým historickým odkazem si získal srdce krněnských politiků. Na Moravském náměstí má dle rozhodnutí zastupitelů symbolizovat hodnotu “odvaha.” Postavit 8 metrů vysokou sochu za 6,8 milionů věnovanou korupci, je jednoznačně odvážné gesto. Pohledem na ni si mohou krátit čas cestující MHD, kterým se kvůli úsporám prodlouží intervaly jednotlivých linek.

Zcela nový vítězný návrh pro Krno...

Odvaha tak doplní další, již vyobrazené ctnosti – Spravedlnost, Mírnost a Prozíravost. Jedná se o ctnosti definované Platónem, který patřil ve své době k hlavním odpůrcům demokracie, již považoval za horší formu vládnutí, než je třeba oligarchie. To je rovněž velmi inspirativní, takže se tímto odkazem zastupitelé řídili při distribuci pozemků v Jižním centru, povolováním obludária AUpark nebo nákupem rozpadající se Jalty.

V porotě na sochu Jošta zasedl bývalý primátor, senátor a dnes již zkrachovalý politik, Richard Svoboda.  Ten je předsedou sdružení Jošt Moravský, které stojí za absurdní podmínkou na jezdeckou sochu. Sdružení vybralo 1,4 milionů korun. Určitě potěší, že drtivou část – 1000 000 Kč – zaplatila společnost krněnského kmotra Michala Štefla, OHL ŽS. Ten má dlouhodobý zájem na přesunu krněnského nádraží do bažin, takže je i v popisu jeho práce dělat radost našim politikům.

Ve sbírce na monumentální poctu korupci se dále sešli například Zdeněk Koudelka (10 000), náměstek primátora Oliver Pospíšil (30 000) nebo Roman Onderka (50 000). Díky takové přátelské společnosti nebyl problém prosadit absurdní požadavky na podobu sochy, zrušit jedno výběrové řízení a vyhlásit další, nebo najít zbylých 5,5 milionů v městském rozpočtu.

...starý vítězný návrh z Jihlavy - najděte 16 rozdílů.

Jsme samozřejmě rádi, že se během cesty z Jihlavy do Krna podařilo přejmenovat Jihlavského rytíře na markrabětě Jošta. Dle autora sochy, Jaroslava Róny, je mezi oběma díly 16 rozdílů, jejich hledání se jistě stane i jednou ze soutěžních otázek našeho oblíbeného AZ Kvízu.

Nechceme však pouze bořit a ničit, ale také konstruktivně pomáhat a budovat. Vzhledem k tíživé ekonomické situaci bude proto nejefektivnější přejmenovat na Jošta některou ze stávajících soch. Ideálním adeptem je socha Rudoarmějce, která se nachází přímo na Moravském náměstí. Sice má oblečenou uniformu Rudé armády, což Jošt údajně nenosil, ale stejně tak nejezdil ani na koni, takže je to asi jedno. Socha je vysoká, čímž splňuje hlavní estetický požadavek radnice. Bohužel se však Rudoarmějec nachází v Buštěhradě na rekonstrukci, takže bude třeba počkat.

Nová monumentální socha Jošta Moravského.

Joštů naštěstí není nikdy dost a centrum je přitom doslova zapleveleno zbytečnými postavami. Proto jsme se rozhodli, že přejmenujeme T.G.Masaryka před bývalou Lékařskou fakultou. Masarykovu “nebát se a nekrást” dnes stejně nikdo nerozumí a navíc nereflektuje strategické priority Magistrátu. Druhou sochou pak bude socha Evropy v kašně Parnas – Jošt měl dvě manželky, tak proč nemít i sochu paní Joštové. Evropu v Krně nikdo nepotřebuje. Na závěr pak přejmenujeme sochu Janáčka, jehož hudba je zbytečně složitá a je tak v disharmonii s myšlením našich nejoblíbenějších politiků.

Pokud se chcete zúčastnit slavnostního rebrandingu strnulých postav v našem nejkrásnějším městě, přijďte spolu s námi přejmenovat zastaralého Masaryka na moderního Jošta před Lékařskou fakultu. Slavnostní akt začne v sobotu 24.11. ve 13:00, následně se vydáme přejmenovat i ostatní redundantní postavy, které symbolizují nesrozumitelné hodnoty či ideály.

Pokud to nestihnete, neplačte, najděte ve svém okolí jinou vhodnou sochu – vhodná je opravdu každá – a označte ji cedulí Jošta Moravského.

Michal Hašek chce vyhrát velkou cenu jako Krno.

Pane nejlepší hatemane, poslanče, předsedo asociace krajů, doktore Michale Hašku, nedávno jsme o vás psali, že k nám do Krna moc nejezdíte, práce stojí a náš kraj chudne. Myslíte, že to po příštích volbách bude lepší?

Tak určitě a říkejte mi klidně příteli Hašku, tak se oslovujem ve straně. Ale k věci. Kraj, to není jenom Brno, nebo Krno, nebo jak tomu teď říkáte, já musím navštívit i tu poslední zapadlou ves a vyfotit se i s tím posledním pěstitelem okurek nebo chovatelem králíků.

Tak to z vás musí mít určitě radost, ale co ta práce, příteli poslanče Hašku, dostanete s k tomu někdy?

Masaryk taky neseděl jenom na Hradě, ale objížděl na koni české vesnice a Klaus už většinu z nich objel dvakrát.

Judr. Michal Hašek se směje svým předvolebním slibům.

To je samozřejmě výzva, ale nejbláznivější prezident Klaus už, kromě podepisování milostí za ekonomickou kriminalitu, ani nic jinýho dělat nemusí, ale co vy?

Důkazy mé pracovitosti najdete na stránkách kraje, kde jsou v každém článku alespoň tři fotografie, na kterých něco se zaujetím pozoruji, přestříhávám nebo se aspoň někoho nebo něčeho dotýkám.

Vaší foto-story, příteli Michale Hašku, se zaujetím sledujeme, evokuje nám naše mládí, kdy jsme sledovali podobné příběhy v bravíčku. Nicméně nás trochu trápí, že neziskovky čekají měsíce na granty, protože je nemáte čas podepsat, čerpání dotací je minimální a územní plán taky nemáme, co s tím?

Když to takhle podáte, tak to vypadá blbě, ale já do úřadu docházím pravidelně na každý vánoční večírek a těch papírů co mě tam čeká, to byste ani nevěřili.

Tomu docela věříme a budete se jim věnovat i někdy během roku?

Zrovna před chvílí jsem podepsal několik mých fotografií přímo tady na Moravském náměstí a to jste měli vidět, jakou ty paní měly radost. Ale o tom nikdo nic nenapíše. Navíc za náš kraj bojuju v poslanecké sněmovně.

No, tak my to teda napíšem, když vám to pomůže, ale zrovna nedávno o vás zjistili, že jste se za letošní první pololetí zúčastnil v poslanecké sněmovně hlasování jen v osmi případech z 279. Ten váš boj vypadá dost dekadentně.

Nemůžu být všude, nezapomeňte, že mám coby hejtman spoustu práce.

Hateman Michal Hašek vyzývá ministra spravedlnosti Pavla Blažka na právnický battle za odborného dozoru bývalého nejlepšího primátora, Richarda Svobody.

To vypadá jako neprůstřelná argumentace. 

Jsem přece právník, mám dokonce i doktorát.

Tak určitě, ale přece jen pobíráte dva platy za dvě práce, někdo by mohl namítnout, že byste měl odvádět i adekvátní práci.

Já jsem přece slíbil, že jeden plat daruju charitě.

Ale to jste nikdy neudělal.

No a co, právně je všechno v pořádku.

Ale ten váš doktorát z tý slovenský vesnice (Sládkovičovo), to je taky jedna velká záhada. Nejlepší příteli Hašku.

S tím už mě fakt neotravujte, já můžu mít doktorát klidně z Marsu. Já sem myslel, že si tady na Moravě popovídáme jako lidi, ale vy se mě ptáte jako nějaký antičlověk. Děte pryč, musím pracovat.

Děkujeme. Příteli.

JUDr. Haszek Mihály vybírá daně na svou volební kampaň.

Úsměv ho přitom na malou chvíli přešel poté, co se dostal ve volbách v roce 2010 do parlamentu a nebyl si zcela jist, zda je možné skloubit práci poslance a hatemana. Možné to není. To však rozverného Haška neodradilo a vrhnul se do této výzvy po hlavě. Když už byl v tom, přibral si ještě práci ve Volebním a Zemědělském výboru poslanecké sněmovny. Zatímco jiní by se pod náporem povinností již dávno střelili do hlavy, Hašek to vyřešil po švejkovsku. Do Krna nejezdí a věnuje se budování své mediální slávy v daleké Praze.

Podařilo se mu vyřešit i morální dilema, zda si nechat plat poslance i hatemana. Kulišák Hašek slíbil, že jeden plat věnuje na charitu. Slibem nezarmoutíš. Bohužel nějací antilidé prolustrovali jeho daňové přiznání a jejda. Na charitu v něm nezbylo místo.

Díky příkladné nečinnosti našeho nejveselejšího hatemana, dosáhl kraj nevídaných úspěchů. Čerpání evropských dotací je zcela minimální, takže zbude více peněz pro ostatní. Financování neziskovek připomíná ruskou ruletu, protože nikdo netuší, kdy se hateman dostane k podpisu potřebných smluv, ale nějaké to hladovění ještě nikoho nezabilo.

JUDr. Haszek Mihály obdivuje výsledky práce Jihomoravského inovačního centra.

Vrcholným číslem prokrastinační kreativity je pak nedávné zrušení územního plánu Jihomoravského kraje. V kraji tak dle slov radního Davida Macka (neplést s nejlepším chalupářem Laďou Mackem) zavládla anarchie. Tento pravidly nesvázaný přístup rozvoje kraje je snem každého neo-liberála již od dob konce éry divokého západu. Je povzbudivé, že se o něj zasadil sociálně-demokratický hateman, “Judr.” Michal Hašek.

Bohužel velká část nevděčných voličů ani netuší, co všechno sebeobětavý Hašek pro kraj udělal a co by svým promyšleným poflakováním po Praze ještě mohl dokázat. Věříme proto, že veřejnou zakázku získá protřelá PR firma, která adekvátně zdůrazní všechny pozitiva Haškovy neviditelné existence v čele Jihomoravského kraje.

Zdůraznit je třeba i Haškův zájem o vzdělání. Krom jeho známého fiktivního doktorátu, ze slovenské vesnice Sládkovičovo, se nejmoudřejší hateman pokusil založit i vysokou školu. S přáteli Pavlem Blažkem (ODS), Zdeňkem Koudelkou (ČSSD) a Radovanem Novotným (ODS), založili Vysoké učení jako Brno. Bohužel to nevyšlo. A Novotného nedávno zavřeli. Škoda.

Výzva pro čtenáře.

Pokud jste v posledních čtyřech letech spatřili Michala Haška alespoň v okolí krajského úřadu, laskavě nás kontaktujte. Jeho občasné průjezdy Krnem se bohužel nedaří zachytit ani policejními radary. Případný svědek si pak může za odměnu prohlédnout aktualizovanou fotogalerii, dokumentující osobnost, velikost a kulatost nejlepšího hatemana nejlepšího kraje:

JUDr. Haszek Mihály pozoruje různé věci

 

S Pavlem Blažkem se nudit rozhodně nebudeme. Dle jeho dřívějších vyjádření si zakládá na tom, že žádnou vizi nemá a politik by podle něj ostatně ani žádnou vizi mít neměl. Svá rozhodnutí opírá o sokratovské “vím, že nic nevím” a pro ilustraci svých tvrzení s oblibou používá nacistické metafory. Tím nejspíš okouzlil i jednoho ze svých přátel, Mirka Topolánka.

Na rozdíl od bývalého ministra Pospíšila, kterého zběsilý premiér vyhodil z úřadu bez udání relevantního důvodu během popíjení ranní kávy, bude Pavel Blažek mnohem tvárnější a flexibilnější postavou. Protože Blažka vize ani ideály nezatěžují, může se o to odhodlaněji věnovat technokratické práci v duchu hesla: všechno je jedno.

V Krně se Blažek proslavil organizací práce v čele představenstva městské společnosti Jižní centrum, která byla založena s cílem neprůhledně vytunelovat městské pozemky. Tento cíl se již podařilo splnit, takže aktuálně probíhá její rušení. Tato společnost si v minulosti odhlasovala, že se na ni nevztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím. Takováto nekonvenční právní průprava je jistě skvělou školou pro post ministra spravedlnosti. Na radnici Krno střed se zase Blažkovi dařilo úspěšně přihrávat městské zakázky jeho manželce – exekutorce.

Za určitý dosavadní vrchol kariéry lze považovat jeho lišácké využití Roberta Kotziana, coby tváře ODS na krněnského nejlepšího Primátora. Hned po volbách pak Blažek uzavřel předem domluvenou velkou koalici s ČSSD, protože pozemky v Jižním centru nejsou levicové ani pravicové.

Odhodlaný boj proti korupci považuje Blažek za umělé téma nastolené mediokracií. Jeho domovská ODS ale podle něj v tomto boji vykonala už více než dost a to tím, že její bývalý nejlepší předseda, dnes copywriter Lukoilu, Václav Klaus, dokázal rozdělit Československo na dvě části. Bohužel se nám nepodařilo zjistit, co tím Pavel Blažek myslel.

Málokterá země se může pochlubit tím, že její prezident podává vyjádření do médií pod vlivem psychotropních látek, premiér dosazuje ministry na základě ranních telefonátů mafiánských bosů a ministra spravedlnosti hraje krněnský kmotr bez vize a bez idejí.

Pro otrlé lze doporučit několik odkazů o Pavlu Blažkovi:

Kdo je Pavel Blažek z Brna: Ministr předem bez důvěry a bez vize?

Naši politici: JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.

Rozhovor s Pavlem Blažkem: Nečas nenabízí srdce

Žít Brno, Interpelace Aktuálně.cz na Masarykově univerzitě

 

Vážené dámy, milí pánové,

jako předseda nejlepší vlády rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci, jsem byl nucen odvolat ministra spravedlnosti, Jiřího Pospíšila. Jeho činnost na ministerstvu spravedlnosti dlouhodobě demoralizovala nejen vládu, ale i vedení mnoha měst a krajů. Díky jeho práci získal lecjaký státní zastupitel nebo nikým nevolený policejní plukovník pocit, že si může dělat co chce. Ještě bych překousl, že došlo k zatčení Davida Ratha, z kterého se tak stala oběť podobná Miladě Horákové nebo Julii Tymošenkové.

Málokdo si ale uvědomuje, že státních peněz ubývá a evropské fondy jsou zablokovány. Začíná být čím dál obtížnější získat obvyklou provizi 20% z každé veřejné zakázky, na kterou máme coby vámi zvolení zástupci přirozený nárok. V poslední době však bohužel dochází ke kriminalizaci této politické činnosti, což lze považovat za jednoznačný útok na demokracii. Nebo aspoň na tu českou demokracii.

Dnes se zlovolná policie domáhá Vlasty Parkanové, která přitom ani neví, že někdy nějaké ministerstvo řídila. Kdo to bude zítra? Nejlepší ministr financí východní Evropy a odhodlaný obhájce hazardní mafie, Miroslav Kalousek? Nebo nejlegračnější loutka jihočeského kmotra Dlouhého, ministr Martin Kuba? Nebo snad mocný jihomoravský hateman, Michal Hašek? Takhle bych tady mohl jmenovat klidně celý den a to by určitě nikdo nechtěl.

Pan Pospíšil se bohužel odklonil od naší konzervativní stranické linie, jejímž cílem je nic neměnit a hlavně nic neřešit. Tak to definoval vrchní ideolog naší strany, pan Pavel Drobil, kterého si možná pamatujete coby nejlepšího ministra životního prostředí všech dob. Jsem moc rád, že prezident Klaus pochopil vážnost situace a na rozdíl od situace s odsouzeným korupčníkem Vítem Bártou, neváhal ani vteřinu a odvolání pana Pospíšila okamžitě podepsal.

Pevně věřím, že se podaří stabilizovat celou situaci a vrátit na vrchní státní zastupitelství pana Rampulu, který měl úžasný cit pro to, kdo se vyšetřovat může a koho se naopak vyšetřování netýká. Nápad pana Pospíšila instalovat na tuto pozici paní Bradáčovou totiž nevěstil nic pěkného. Naštěstí to byl jeho poslední nápad. Pevně věřím, že občany České republiky můj krok uklidnil a nebudou se rozrušovat planými nadějemi na nějakou změnu.

Boj proti korupci, pod heslem padni komu padni, samozřejmě pokračuje. Minimálně v Německu nebo v Dánsku.

Děkuji za pozornost.

Rekreační sídlo rodiny Bc. Ladislava Macka (Foto: MF Dnes)

Nejlepšímu radnímu bakaláři Mackovi se podařilo postavit na Priglu chalupu i s bazénem bez jakéhokoli povolení. Nenechal se omezit tím, že daný pozemek není dle územního plánu stavební parcelou a nezastavil jej ani fakt, že část stavby leží na pozemku města. Macek je městským zastupitelem, městský majetek je tedy jeho majetek. Podobnými principy správy města se řídí i jiné rozvinuté demokracie, jako je třeba Kazachstán nebo Uzbekistán.

Rozvoj Krna dle orientálních standardů bohužel omezuje zlovolná legislativa. Bakaláři Mackovi se naštěstí daří krotit jemu podřízené stavební úřady, takže v důsledku jejich nečinnosti nedošlo v posledních čtyřech letech ke srovnání jeho stavby se zemí. Na stole však už je lišácký plán, jak celou stavbu zlegalizovat. Jeho autorkou je vedoucí krněnského Odboru územního chaosu a destrukce, Mgr. Ing. Kateřina Leopoldová.

Mgr. Ing. Kateřina Leopoldová - vedoucí Odboru územního chaosu a destrukce

Její úřad slouží již několik let jako servisní organizace pro spřátelené developery, radní nebo jejich příbuzné. Leopoldová neváhala investovat veřejné peníze do změny územního plánu, díky které se původní stavební parcela města jako zázrakem ocitla pod chalupou bakaláře Macka. Město za to naopak dostalo bezcennou plochu zeleně.

Možná by nějaký antičlověk mohl namítnout, zda se nejedná o rozkrádání veřejného majetku, střet zájmů nebo zneužití pravomoci. Nicméně jsou věci, které právně ani finančně vyjádřit nelze. Jako třeba šťastný úsměv bakaláře Macka, lascivně dovádějícího ve vlnách jeho nového bazénu. Snad mu jeho rošťácký úsměv vydrží. Panu Rathovi nedávno poněkud ztuhl a ocitl se v rukou demokracii ohrožující soudcokracie. Naštěstí Bc. Ladislav Macek dokáže veškeré pochybnosti rychle vyvrátit: “kdybych cítil, že jsem se dopustil nějakého zlého činu, nebyl bych v této chvíli náměstkem primátora.”

Nová územní studie však nebude vstřícná jen pro šibala Macka, ale umožní dodatečně zlegalizovat i některé další vybrané černé stavby v okolí Priglu. Krno se tak v duchu věčného návratu téhož ocitá na počátku devadesátých let, kdy se z protřelých veksláků stávala nová elita. Jenom se muselo na chvíli zhasnout.

Jsme určitě hrdí, že i díky obětavé práci lidí jako je Macek nebo Leopoldová, se Česko dokázalo opět propadnout ve světovém žebříčku konkurenceschopnosti. Letos je to krásné 33. místo. Hned za Kazachstánem.

Dokumentaci celého procesu machinace s pozemky naleznete zde. 

Zpracoval ji doc. RNDr. Petr Firbas, CSc.