Padesáté výročí stavby proslulé Berlínské zdi se slavilo nejen v německé metropoli. V aureole adorujícího mručení magistrátních podřízených přivítal dnes brněnský primátor Bc. Roman Onderka MBA. v srdci Moravy východoněmeckého zednického mistra Ernsta Katze.

Dnes již stoletý Katz, který v roce 1961 Berlínskou zeď nahazoval, se v 80. letech setkal s panem primátorem v legendární společnosti ADAST. Jak se oba pánové shodli na tiskové konferenci v právě rekonstruované vile Tugendhat, Katz svojí návštěvou vkusně propojil odkaz Berlínské zdi s motem adamovské továrny: NAŠE TRADICE, VAŠE BUDOUCNOST.

Oba specialisté potom v doprovodu svých psů uctili před vilou památku neznámého ukrajinského dělníka, který za podivných okolností zmizel v betonové terásce.

Ukrajinský dělník ukazuje panu primátorovi, kde naposledy viděl svého kolegu.

Brněnský primátor se pak společně s vzácnou návštěvou vydal vrtulníkem do areálu vzdáleného fotbalového stadionu, kde v uvolněné atmosféře poobědval ve společnosti zhruba 40.000 studentů. Mladí lidé předvedli příkladnou brněnskou morálku – když zjistili, že se na stovky jejich kolegů již nedostává místo, nabízeli jim své sedačky a unisono zpívaje chorál „Buď naše budoucnost, nebo vaše tradice“ v davech opouštěli stadion.

Poobědovou konverzaci, z níž zdroj blízký naší redakci zaslechl pouze „Existieren Brno“, utnuli oba pánové rázným, ba státnickým vystoupáním na vyleštěné pódium. Primátor brněnské metropole pak konsternovanému publiku osvětlil, že právě a jenom z tvrdé práce rukou mohou vzniknout trvalé hodnoty – pevné zdi uvnitř jednoho města a přátelství trvající přes všechny politické systémy. Dav poté explodoval. V ohlušujícím varu mladé krve a stále houstnoucí střelbě nechal Ernst Katz proudit své emoce a pronesl: „Ich bin ein Brünner“. Střelba ustala. Studenti plakali. Fc. Roman Onderka NBA. pak v pohnuté atmosféře dostál své pověsti a pevně zašeptal: „Brno existiert!“

Dav pro svého primátora doslova zahořel.

Hrdé slzy vstrčily ruku do rukávu upřímnosti. Pan primátor přišel před stadionem mezi nás a dovolil nám promluvit. Osmělovali jsme se. Na otázku, zda by v učené paměti našel místo, kdy spolu v Brně naposledy pohromadě žili Němci a Brňáci, odpověděl: „To nevím. Musím přiznat, že jsem byl klasickým vysokoškolákem. Do školy jsem moc nechodil, a když se to dalo, tak jsem všechno opsal. A věřte, dalo se.“

Smrákalo se. Studenti vyčerpáni tíhou právě proběhnuvšího dějinného zlomu odjeli na sklonku neděle domů. Také domácí, pravověrní Brňáci a Brňandy nevylézali ze svých ghett a představami bušících strojů gigantu ADAST se zahřívali pod peřinami. Pan primátor a Ernst Katz se v koridoru několika set čerstvých vojínů brouzdali bok po boku k vedlejšímu stadionu. V plaveckém areálu za Lužánkami je čekal znak a snad i prsa.

Druhý den odvysílala Brněnská televize celou událost v přímém přenosu.