Tento ničím nepodložený, štvavý a záludný komentář zveřejnil náš bývalý čtenář Alojz Lorenc loni v květnu pod článkem o radostné události v rodině bývalého ředitele krněnského Národního divadla.

Tento komentář už pod článkem nenajdete.

Redakce Žít Brno si okamžitě uvědomila závažnost a neprůkaznost takového obvinění. Po několikaměsíčních konzultacích s předními krněnskými právníky se rozhodla na žádost pana opata tento komentář smazat a čtenáře Alojze Lorence zařadit do registru svazků nežádoucích čtenářů jako osobu uvedenou pod písmenem b).

Pana opata Martince považujeme za jednu z nejvýraznějších osobností krněnské high society, bez níž se neobejde žádná významná společenská událost v našem krásném městě.  Ani nejlepší pivo Starobrno by bez jeho posvěcení nechutnalo tak jako dnes. Oceňujeme také jeho smysl pro tradiční hodnoty a pečlivost, s jakou spravuje rodinný majetek. Navíc je pan opat blízkým přítelem našeho nejlepšího primátora, kterého si vážíme natolik, že bychom nikdy nemohli útočit ani na něj, ani na jeho okolí, Bůh nás chraň!

Pan opat nebyl ani a), ani b), pane Lorenci!

Proto se za výrok Alojze Lorence s čistým srdcem a otevřenou duší omlouváme. A modlíme se za to, aby pan opat zůstal i nadále naším příznivcem! Bude-li mít někdo z veřejně činných osob podobný problém jako pan opat, nechť se neváhá ozvat!

Amen.

Pane Lorenci, nemůžete brát vážně všechno, co najdete na internetu!

To bychom pak pro samé omluvy neměli čas na nic jiného.

Paní doktorko,ve své funkci jste už rok a půl, o dva roky déle jste v ní působila jako pověřená vedoucí v čase, co zrovna nebyl Hladký. Co se vám za tu dobu z vašeho pohledu nejvíce povedlo?

Ano. Ta práce je velmi obtížná. Nejdůležitější ze všeho je mít v pořádku doklady. Jak nejsou v pořádku doklady, jsem celá nesvá a kolikrát ani nespím.

Ilustrační foto, zdroj internet (Upozornění: na této ani žádné jiné fotografii na světě není PhDr. Viera Rusinková)

Jistě, tomu rozumíme. A pokud jde o samotnou krněnskou kulturu, v jaké se podle vás nachází kondici?

Ano. Kultura je velmi obtížná. Někdy vlastně ani nedokážete lidem pořádně vysvětlit, co to ta kultura vlastně je. Proto jsme v rámci osvětového projektu přeměnili Brněnské kulturní centrum na Turistické informační centrum. Každý Krňan byl totiž podle našeho průzkumu alespoň jednou v životě turistou, a informace se hodí vždycky, bez správných informací byste třeba nemohli mít v pořádku doklady.

Jak se ze své funkce díváte na rozbouřené vody krněnského divadelnictví?

Ano. S divadly je to velmi obtížné. Nejhorší je, když do toho začnou mluvit lidé, kteří třeba vůbec ani netuší, kolik je za tím dokladů, aby divadlo fungovalo. Ta atmosféra v krněnských divadlech se tak vyhrotila, že z toho nejdřív onemocněl pan Plachý, pan Moša byl zmatený  a pan Dvořák z toho úplně odešel. Naštěstí náš audit v našem Národním divadle ukázal, že všechny naše doklady jsou v pořádku.

Národní divadlo. Ilustrační foto, zdroj internet

Přesto ředitel Dvořák na své místo rezignoval. Kdy bude vypsán konkurz na jeho následovníka?

Ano. Konkurzy jsou vždy obtížné. Někdy se vám tam přihlásí úplně cizí lidé. Usnesli jsme se, že v této nelehké době bude lepší, když toto místo získá někdo, s kým se nám dobře spolupracuje a kdo má v pořádku doklady. Ovšem ti skutečně kvalitní (až na výjimky) lidé už nějakou instituci vedou. Logickým řešením tedy je nahradit jednoho ředitele jiným. Tak například v čele Národního divadla bychom rádi viděli dosavadního ředitele Moravského zemského muzea, jeho místo zaujme v hierarchické posloupnosti ředitel Muzea města Krna, na jeho místo pak postoupí ředitel Dopravního podniku města Krna, stávajícího ředitele Domu umění bychom příště nejraději viděli v Pohřebních a hřbitovních službách města Krna atd.

Jak jste vy osobně spokojena s repertoárovou nabídkou krněnských divadel? Co vás v poslední době zaujalo?

Ano. Víte, mně se líbí, když jsou hry srozumitelné širokému publiku. Například  Zaslíbení v Mahenově činohře – Hanka Mašková a Jirka Štaidl, krásní mladí lidé, úspěšní i za hranicemi naší vlasti. Z nich by si měli vzít příklad ti dnešní mladí, třeba ti takzvaní „nezávislí“ divadelníci, kteří nic nedokázali, nikdo je nezná (aspoň já tedy ne), nikdo na jejich představení nechodí (já tedy rozhodně ne), a přitom neustále vykřikují, že chtějí podporu a kdoví co všechno. Ale když pak dojde na lámání chleba, kolikrát ani nemají v pořádku doklady.

Dobře. Přejděme tedy k dalším uměleckým oborům. Sama jste naznačila nejistou pozici stávajícího ředitele Domu umění Rostislava Koryčánka. Jak vy osobně pohlížíte na výstavní program této instituce?

Ano, Dům umění je velmi obtížný. Nebyla jsem tam, ani nepamatuju, ale jsem toho názoru, že se tam v poslední době vystavují věci, kterým nikdo nerozumí (aspoň já tedy ne) a návštěvnost závratně klesá – stačí srovnat například počty návštěvníků na výstavě Uměním k socialistickému životu, na kterou se roku 1961 sjížděly autobusy z celé Moravy, s dnešní návštěvností… Navíc podle mých informací se v Domě umění scházejí všelijaké pochybné „alternativní“ existence, a to umění nikdy nesvědčí. Myslím, že by Domu umění výrazně pomohlo, kdyby se v něm vystavovalo více ručně malovaných obrazů a pěkných soch. Všelijakých těch složitých „projektů“ mají lidi dost v práci.

Co váš úřad a literatura?

Ano. Pro literaturu v Krně děláme hodně. Z těch největších přínosů bych uvedla například uzavření několika poboček Mahenovy knihovny. Když si děti, ale i babičky a dědečci, protože na naše seniory nesmíme v žádném případě zapomínat, musí dojít pro knihu o kus dál, budou si literatury více vážit. Ale je toho daleko víc: například podporujeme vydávání krásných knih o Krně, které pak někdy dáváme hostům pana primátora.

Zastavme se u kinematografie. Co může Brno nabídnout v tomto kulturním odvětví?

Ano. Filmy jsou také dost obtížné. Bohužel se nám zatím nepodařilo zrušit festival BRNO16, přestože většina těch filmů vůbec není o Krně a ani neukazuje nic moc pěkného.
Velkou úlevou bylo předání kina Scala do rukou univerzity, protože jedno kino bez popkornu, tedy kino Art, je pro nás dostatečná zátěž. Největší úspěch jsme slavili s filmovým klubem v sále Břetislava Bakaly, který zbytečně přitahoval pozornost, takže jsme ho zavřeli,  a s takzvaným letním kinem, kde byla kolikrát zima a komáři. Proto letos v Krně žádné letní kino nebylo.

Promiňte, ale zřejmě jste mylně informovaná, je obecně známo, že generální sponzor nebyl spokojen s jednáním TIC, a proto svěřil své peníze občanskému sdružení, které letní kino provozovalo během celé letní sezony.

Ano. Je velmi obtížné sledovat aktivity kdejakých takzvaných „nezávislých“ sdružení. Naše doklady dokládají, že letní kino v Krně nebylo.

Vraťme se ještě k oné transformaci kultury na turismus. Můžete už dnes říct, zda byla tato změna výhodná?

Ano. Bylo to velmi obtížné, ale už je dobře. Společně s kolegyní PhDr. Petrou Kačírkovou, PhD. jsme zavedly krásnou funerální trasu od kostnice pod sv. Jakubem až po Kapucínské náměstí, což je možná až kilometr. Jsme s ní velmi spokojené, a turisti také, neboť jak ukázal náš průzkum, každý turista chápe, co je to mrtvola, což se třeba o funkcionalismu říct nedá.

Funerální trasa se těší velkému zájmu dětí i dospělých. Ilustrační foto, zdroj internet

Když už jste zmínila funkcionalismus, jak pokračuje projekt krněnských architektonických stezek?

Ano. Ty stezky byly mimořádně obtížné, ale naštěstí projekt skončil, takže se o ně nemusíme starat. Podívejte se, podle mého názoru by mělo být město hlavně pro nás normální lidi, ne pro turisty – pro ty jsme už přece vytvořili tu krásnou funerální trasu. Jakmile se nám začnou turisté rozbíhat po městě a narušovat klid mimo centrum, budeme čelit rozhořčeným občanům. Podívejte se jen na tu hrůzu, co se děje kolem vily Tugendhat, denně kolem projdou kolikrát až desítky lidí, turisté zabírají zdejším obyvatelům místa v restauracích a kavárnách… na to prostě není Krno stavěné.

Mohla byste na závěr pozvat občany Krna na nějakou obzvlášť zajímavou kulturní událost?

Ano. I když je obtížné vybírat. Vzhledem k tomu, že slavnosti alkoholu a přepáleného tuku na náměstí Svobody, které pořádá naše oblíbená radnice Krno-střed, skončily, doporučila bych počkat na Vánoce na radnici – snad nám je tentokrát nepokazí smrt nějakého prezidenta.
A pak už samozřejmě přijde jaro a po něm tolik oblíbené ohňostroje, které nejen že jsou v pořádku z hlediska dokladů, ale také je vidí miliony lidí. A právě pro lidi to všechno děláme.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně dalších úspěchů ve vaší obtížné práci.

Autentická cyklo-teroristka!

Výsledky pilotního projektu auto-jízd jsou doslova ohromující. Celá akce se setkala s vášnivým přijetím od většiny motoristů, kteří neváhali a v ranních a odpoledních hodinách pravidelně s nadšením blokují lokality jako je Úvoz, Mendlovo náměstí, Heršpická, Vídeňská nebo velmi populární Koliště. (V budoucnu se plánuje rozšíření akce na ulici Opuštěná, kde zkolabuje doprava po vybudování tržnice AUpark.)

Obzvláště zapálení automobilisté, zkráceně autisté, pak neváhají uprostřed frenetické jízdy zastavit tzv. na blikačky a na několik desítek minut tak vylepšit celou demonstraci individuální motorizované svobody. Tyto projevy nespoutané a nekonveční vůle jsou pak odměněny nadšeným troubením dalších demonstrantů. Díky těmto autistickým aktivistům vypadá Krno jako lecjaká západní metropole před čtyřiceti lety nebo současné metropole dálného východu, jako je Moskva nebo Ulánbátar.

Účastníci auto-jízdy se nadšeně řítí na Koliště.

Zatímco evropská města vybudovala funkční sítě cyklostezek vedoucích reálně odněkud někam a počítá se v nich i s bezcílně se poflakujícími chodci, v Krně jsme opět mnohem dál. Cyklostezky vedou v lepším případě leda tak do Bílovic nebo do polí, a původně chodcům určené chodníky jsou masivně využívány jako odstavná parkoviště.

Díky tomu se daří zabránit přinejmenším rodičům s kočárky ve zbytečném pohybu, který je palčivým problémem krněnského rozvoje. Neurotické matky s kočárkem často zapříčiní odření laku parkujícího vozidla, jindy neváhají zdemolovat nárazník auta projíždějícího přes přechod.

Typická česká cyklostezka.

Nově se plánuje rozšíření auto-jízd i na zmíněné cyklostezky a chodníky. Již v současnosti je spuštěno několik pilotních projektů, které se těší velkému mediálnímu zájmu. Mezi autistické celebrity se doslova přes odpoledne vyhoupl Roman Janoušek, známější jako Kolibřík nebo Mazánek.

Nejlepší zastupitel Humpolíček.

Ten neváhal vyškolit nezbednou řidičku, z které se po vystoupení z auta stal nebezpečný a tolik obávaný chodec. Jeho sportovní výkon, kterým vyřadil chodící uličnici ze hry, ocenili i policisté, kteří ho přátelsky poplácali po ramenou a poslali relaxovat na neznámé místo v Tichomoří. Můžeme jen doufat, že se jej v budoucnu podaří draftovat do krněnského týmu. Ten se zatím musí spokojit se svou lokální hvězdou, Bc. Miloslavem Humpolíčkem, který před rokem najel do nebezpečných cyklo-teroristů, jež svým levicovým životním stylem ohrožují krněnskou demokracii.

Zoufalá obyvatelka Kodaně.

Je třeba zabránit všemi všemi myslitelnými prostředky, abychom v Krně nikdy nedopadli jako zoufalí obyvatelé Amsterodamu, Vídně nebo snad Kodaně. Naštěstí naše nejlepší politické elity takový vývoj v příštích padesáti letech nedovolí.

Na prvním místě dopravní podnik přistoupil ke zvyšování efektivity obecně. „Jednou z oblastí, kterou jsme identifikovali jako potencialně nejvíce efektivizovatelnou je efektivita využití dopravních prostředků“ říká k tomu manažer Petr Tograf.

Cestující často využívají dopravních prostředků k odpočinku.

V rámci prvního projektu v této oblasti se mohou cestující těšit na novou nabídku ubytovacích služeb v právě nevyužívaných vozech městské dopravy.

„V noci obstarávají přepravu linky nočních autobusů, a tramvaje stojí nevyužité v depu. Každá hodina provozu tramvaje je drahá, přitom její skutečná denní efektivita je jen několik hodin. Zvýšením faktoru zavedení dalšího využití tramvají a trolejbusů bude pro rozpočet významnou finanční injekcí.“ slibuje si od nápadu pan Tograf.

Současně však přiznává: „Ke zvyšování efektivity jsme museli přistoupit také proto abychom obstáli vedle oficiální orientace města Brna na podporu a rozvoj masové osobní automobilové dopravy.”

Nápad nabídnout cestujícím možnost pohodlného noclehu vzešel z průzkumu rumunské agentury International Travelling Coonsulting Association (IICA), který si nechal Dopravní podnik zpracovat v srpnu tohoto roku.

V šalině jako doma, tvrdí psycholog

Podle průzkumu lidé v dopravních prostředcích tráví v průměru 47,4 minuty denně, což je zhruba 41 plnohodnotných nocí ročně. Výzkum tak poukázal na dosud zcela nevytěženou tzv. „díru na trhu“, kterou se brněnský Dopravní podnik rozhodl zaplnit. Podle psychologické sondy, která byla součástí analýzy IICA, je druhým nejpohodlnější místem pro odpočinek městského člověka sedalo MHD. Dr. Nikolaj Blahocescu, psycholog IICA, vysvětluje, že městký člověk se v dopravním prostředku cítí jako doma a proto v něm snadno usíná. „V Americe tohto poznatku již využívají v psychoterapeutické praxi používáním sedaček z dopravních prostředků místo tradičních pohovek. Pacient se si na sedačce podvědomně přivodí tzv. úzkostlivě-hloubavý trans a terapeut má pak lepší přístup ke kořenům psychologických traumat.“

Celková investice Dopravního podniku do této inovace tak nebyla nikterak závratná „Investovali jsme pouze do profesního rozvoje revizorů a řidičů, kteří na ubytovacích linkách nyní zastávají funkce recepčních a pokojských.“

Cestující si budou moci vybírat z široké palety několika tarifů, cena za jednu noc se podle zvoleného tarifu pohybuje od 99 do 299 Kč, zvýhodněné ceny nabízí DP jako součást síťové nocležní jízdenky.

„Pokud se projekt osvědčí, není vyloučeno, že bychom v horizontu příštích let mohli bežné jízdné dokonce optimalizovat.“ tvrdí Tograf.

Dopravní podnik jako svou největší výzvu nyní vidí vyrovnat se s výskytem tzv. „černých spáčů“, kteří zneužívají ubytovacích kapacit městské dopravy bez zaplacení.

Důchodkyně Bohumila Voholpštrosová k tomu dodává: „Víte, já nejsu nepřející, ale člověk si kolikrát chce vedle sebe na sedadlo slušně položit psa, a on tam někdo jen tak vyspává a člověk ani nezjistí jestli chrápe načerno nebo má šláfkartu.“