Autor Posledního (kéž by) slova o Žít Krno. Zdroj: Pražské internety, a. s.

Text je ukázkou povrchního přístupu k informacím: už jen ten nahodilý výčet jmen, která autor zřejmě pochytil v nějakém opileckém chatu na FB a která povětšinou nemají s žitím Krna nic společného: Kvapil, pražský autor videí ze svateb a porodnic, Hollan, „aktivista“ (lepší termín by byl „agent“) „bojující“ proti „hazardu“ placený Ostravou a Světovou federací Iluminátů, Šplíchal a Ryška, provozovatelé luxusní restaurace, v níž se schází krněnská smetánka, a „informačního“ portálu Prigl atd. atd.

To, že z výčtu tvůrců vypadl Jabloň, původce názvu Krno a spoluautor užitečných generátorů žít brno…, verbálních priorit a volebních kampaní, a prestižní grafička Eva Jemná, jistě není náhoda a svědčí to o autorově latentní homofobii, rasismu a machismu.

Autor si je bezpochyby vědom chabosti svého textu; ve snaze zaujmout čtenáře za každou cenu se neštítí použít tak laciné prostředky, jako je Hitler, Fischerová, Schwarzenberg, Dienstbier, Stephen Colbert a Jon Stewart.

Za útokem pražské novinářské mafie stojí možná závist, že se Krno pyšní nejvyšší budovou v celé republice. (Bauhaus Spirit na fotografii vlevo)

Naprosto zoufale vyznívá i závěr celého textu: Nastává tedy čas pro analýzu: Jak je to možné? Jak dlouho to vydrží?
A proč, proboha, zrovna v Brně?

Inu, vážený pane „redaktore“, protože jsme největší město republiky a the City of Bauhaus Spirit. A to nám vydrží ještě hodně dlouho.

Na závěr dovolte otázku nám: Můžete nám slíbit, že je to vaše skutečně poslední slovo?

Tuto odvěkou teologickou otázku můžeme považovat za vyřešenou. Sice nevíme, jestli je všudypřítomný Bůh, každopádně o nejlepším jihomoravském hatemanovi to můžeme říci s jistotou. Žádný smrtelník by 30 funkcí současně zvládnout nemohl.

Heretici, kteří v 90. letech nepřijímali oficiální českou doktrínu o Dominiku Haškovi jakožto zosobnění Boha, se – podobně jako Židé pochybující o Ježíši Kristovi coby Božím synovi – nemýlili. Bůh na sebe vzal skutečně podobu Haszka, ale nikoliv Dominika, který krom chytání touše zvládal už jenom provozovat oděvní značku Dominátor, ale Michala. Ten vedle funkce jihomoravského hatemana zvládá devětadvacet dalších.

Že je to nemožné? Projeďte si funkce JUDr. Haszka Mihályho sami:

1. hateman (a člen rady) JMK
2. poslanec Poslanecké sněmovny parlamentu ČR
3. člen volebního výboru PSP ČR
4. člen zemědělského výboru PSP ČR
5. člen Meziparlamentní skupiny v rámci MPU Česko – Rakousko PSP ČR
6. člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny ČR
7. člen Rady vlády pro energetickou a surovinovou strategii ČR
8. zastupitel Jihomoravského kraje
9. předseda Asociace krajů ČR
10. člen Komise Rady Asociace krajů ČR pro dopravu
11. místopředseda Regionální rady regionu soudržnosti Jihovýchod
12. člen monitorovacího výboru ROP NUTS 2 Jihovýchod
13. předseda Politické rady CENTROPE
14. předseda Rady hospodářské a sociální dohody JMK
15. předseda Bezpečnostní rady JMK
16. předseda poradního sboru hejtmana JMK pro otázky koncepce zdravotnictví JMK
17. člen správní rady Masarykovy univerzity Brno
18. člen správní rady VUT Brno
19. člen správní rady Mendelovy univerzity v Brně
20. člen správní rady Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
21. člen Řídící komise se statusem rozhodovacím Moravian science centre Brno
22. předseda valné hromady Jihomoravského inovačního centra
23. předseda Dozorčí rady Vinařského fondu ČR
24. první místopředseda (a člen ÚVV) ČSSD
25. člen politického grémia ČSSD
26. člen KVV ČSSD Jihomoravského kraje
27. místopředseda OVV Brno-venkov ČSSD
28. stínový ministr zemědělství a venkova ČR za ČSSD
29. garant zemědělské ústřední odborné komise ČSSD
30. předseda dozorčí rady Cíl, akciová společnost v Praze

“Domnívám se, že funkce hejtmana je prací na plný úvazek, a to mi ještě někdy nestačí ani těch 24 hodin denně.” JUDr. Haszek Mihály, MF DNES, vydání Brno, 28. února 2009

http://haszekmihalypozorujeruzneveci.tumblr.com

Zázrak.

Pevně věříme a modlíme se, aby si Haszek všechny své funkce udržel, zejména pak, aby obhájil post hatemana, zvítězil ve vnitrostranickém souboji o předsedu ČSSD a stal se souběžně premiérem, prezidentem i předsedou Ústavního soudu. Dokázal, že to dokáže.

Radní na svém prvním poprázdninovém zasedání odsouhlasili změnu jedné ze čtyř základních priorit města. Původní “blízkost” v identitě a názvu města symbolizovaná písmenem “B” tak od nového roku nahradí “koncepce” s písmenem “K”. To s sebou však nese nepříjemnou povinnost města se přejmenovat tak, aby jeho název odpovídal nové verbální prioritě.

Brno je městem neustálé proměny.

“Blízkost už bohužel neodpovídala představě našeho města o územním rozvoji. Nezávislý audit prokázal, že verbální priorita blízkosti se neslučuje s naší stavební prioritou přesunout osobní vlakové nádraží o kilometr na jih a nádraží autobusové dočasně zrušit a na jeho místě postavit kopii Vaňkovky,” vysvětluje změnu městské identity vedoucí kanceláře strategie města Marie Zezůlková. Také dodává, že Brno by kvůli své “blízkosti” mohlo přijít o důležité evropské dotace částečně financující přestavbu železničního uzlu. “Nádraží je stavbou celoevropského významu a EU tam tu blízkost vidí nerado, je to pro ně paradox,” uvádí situaci na pravou míru Zezůlková.

Podobnému problému přitom Brno nečelí poprvé. Krátce po představení identity magistrát v tichosti vyměnil původní prioritu “bezpečnosti” za aktuální “blízkost”. “Tehdy se aktualizace priorit obešla bez následků, shodou okolností se emergentní priorita verbálně shodovala s prioritou obsoletní.” Pro vyškrtnutí bezpečnosti se tehdy radnice rozhodla po zatčení opilého řidiče na Merhautově ulici. Brno tak mohlo zůstat Brnem i s novou prioritou.

Koncepce je signál občanům

Do roku 2012 však Brno vstupuje s prioritou “koncepce”, která způsobí nejen změnu ve způsobu rozhodování zástupců metropole, ale i v názvu, pod kterým obyvatelé a návštěvníci znají město pod Petrovem.

Centrum Krna.

“Moderní města uvažují především koncepčně a pro Brno se jedná o důležitý zlom oproti nekoncepční minulosti. Prioritou koncepce chceme obyvatelům i návštěvníkům Brna vyslat jasný a srozumitelný signál,” vysvětluje změnu priority Zezůlková. “Tato změna ovšem ovlivní město nejen zevnitř, ale i navenek. Vzhledem k verbálnímu sepjetí priorit a názvu města se rada usnesla na přejmenování Brna na Krno. Nové priority tedy budou Koncepce, Rozvoj, Nápaditost a tak dále,” dokončuje svůj výklad.

Historie zná mnoho příkladů změny názvu měst i firem. Z české minulosti vzpomeňme na zlínský Gottwaldov, televizi Prima (původně Premiéra) nebo všechy české mobilní operátory. Obvykle se jedná o nemalou investici, kterou provází dlouhodobá reklamní kampaň a rebranding všech souvisejících značek. V případě Krna se jedná například o Krněnské kulturní centrum, Dopravní podnik města Krna či samotnou kampaň Žít Krno a nedávno představený projekt myKrno.

“Identitou a sloganem Žít Krno začínáme. Na adrese krno.cz/zitkrno se ode dneška mohou budoucí Krňané seznámit s novým sloganem a osvojit si své nové priority,” upozorňuje na spuštění nové prezentace Zezůlková.

První kritické hlasy

Ne každý je ovšem novinkou nadšený. Část kritiků se domnívá, že změna jedné z priorit je pouze zástěrkou pro prozaičtější důvod: úředníci, kteří nezvládli na start kampaně “Žít Brno” připravit online prezentaci na snadno zapamatovatelné adrese se prý pokoušejí situaci zachránit nikoliv dohodou s jejím majitelem, ale změnou názvu města a využitím volné domény.

Objevily se též spekulace, že přejmenování je zoufalou reakcí úředníků na nedávno uniklý rozsudek Ústavního soudu, který znamená zánik Brna v jeho současné podobě a jeho hranice vrací do situace po první světové válce.

Jiné hlasy se obávají série dalších změn priorit, které povedou k postupnému zmizení všech zbytků brněnské identity, což ostatně nepopírá ani její šéfka Zezůlková: “Nevylučujeme, že to není poslední změna. Priority budeme pravidelně aktualizovat podle ekonomické a společenské situace.” Nahrává tak všem, kteří namítají, že město investuje příliš peněz do bezobsažných frází a vlastní image namísto promyšlených projektů.

“Zdali změna názvu Krnu s Koncepcí na prvním místě prospěje ukáže teprve čas, ale už teď se jistě můžeme těšit na celou řadu zajímavých nápadů. Myslím, že to z Krna dělá světový unikát,” loučí se s novináři vždy usměvavá inženýrka Zezůlková.

Roman a Janča již s kulturou souzní.

Je však potřeba, aby správně pochopili verbální priority města Brna a naučili se, co to vlastně je umění a jak se má správně dělat. Příkladem jde sám nejlepší brněnský primátor, který neváhal vytvořit nejlepší brněnskou výstavu, přitom se ještě ve volných chvílích věnuje filmu. Je proto přinejmenším zarážející, že navzdory jasně vytyčenému směru, jsou brněnští kejklíři schopni šlápnout vedle.

Posledním smutným příkladem naprostého nepochopení brněnské city identity, je počin “hudební” formace To žluté co máte na kalhotkách. Pomiňme skutečnost, že má nevyhovující název, lepší by bylo třeba “Brněnské kvarteto” nebo punkově úderné: “Onderkovy čuby”. S výhradami snad lze pochválit název jejích písně “Brno”, ale lepší by samozřejmě bylo “žít brno”, ale budiž, jistě můžeme nechat nějaký svobodný prostor pro kreativitu.

Nicméně dále už je to spíše tragédie. S verbálními prioritami (Blízkost, Rozvoj, Nápaditost, Otevřenost) žlutá kapela příliš nepracuje, spíše to vypadá, že jim snad ani nerozumí. Jistou nápaditost a otevřenost lze snad nalézt hned na začátku, kdy strážníkovi dojde, že do pěší zóny se na vozíčku nesmí a otevřeně to postiženému Brňanovi vysvětlí. Dále ještě v klipu spatříme blízkost, kdy se čtveřici uličníků podaří doběhnout z centra až na Prigl, kde jsou rovněž blízko sebe. Lze samozřejmě pochybovat, zda by to frontman kapely uběhl, ale asi se jedná o nějakou trikovou scénu.

Nejlepší brněnský primátor podporuje tvořivost.

Pochválit snad lze znázorněnou situaci, kdy se postižený Brňan snaží dostat až k nejlepšímu brněnskému primátorovi – na dveřích má jasně vysvětleno, že ho v práci nesmí nikdo rušit. Jisté výhrady má nejchytřejší primátor k “své” scénce s pejskem, pivo z plechovky prý totiž nepije. Nejspíš se jedná o nějakou uměleckou hyperbolu. Závěr je poměrně optimistický, snaží se nalákat turisty a současně ukazuje cestu postiženým Brňanům.

Kapela by ale měla určitě zapracovat na hudbě, takhle Leoš Janáček určitě nezní a také by se měla lépe oblékat. Podle nejlepšího brněnského primátora v klipu chybí více záběrů na Petrov, Špilberk, Jižní centrum nebo Náměstí svobody, nelepší brněnská inženýrka Jana Bohuňovská dodává: “Mně by se líbily koťátka.”

A povzbudivá slova nejlepšího brněnského primátora na závěr? “Brno tvořivost podporuje a s jistou nadsázkou sloganu Žít Brno tato aktivita i svědčí. Přesto se záležitostí pro jistotu zabývají magistrátní právníci, protože může dojít k mystifikaci veřejnosti.“

Brno je dnes moderní metropole se vším, co k němu patří. Vyprofilovalo se jako město univerzit, kde si každý může vybrat tu svou a vystudovat ji dle vlastního uvážení. Rada města Brna se rozhodla vyjít vstříc těm studentům, kteří mají strach z napsání své diplomové práce nebo je snad tato formalita zrazuje od akademické kariéry. Takovým obavám, se můžou nejlepší brněnský primátor a neméně skvělá náměstkyně Jana leda tak smát. Brno není Vídeň a Česko není Německo. Od Vídně jsme se odtrhli, Němce úspěšně vyhnali, takže “slovy” Dostojevského: v Brně můžeme žít všechno.

Studijním problémů se už inženýrka Jana směje.

Romanovy i Janiny zkušenosti ukazují, že základem úspěchu je dlouhodobé plánování. Je třeba si vybrat tu správnou školu, vyhnout se velkým a zavedeným značkám a nebát se občas trochu zariskovat. Janča tak třeba stihla vystudovat obor, který byl následně akreditační komisí úplně zrušen. “Byly to nervy!”, svěřuje se nám dnes již spokojená inženýrka Jana Bohuňovská. To ostatně potvrzuje i Laďa Macek, který na této prestižní škole studoval s Janou a taky mu to šlo, nicméně vzhledem ke své vrozené skromnosti, o svých úspěších nechce mluvit.

Když si vyberete tu správnou školu, nic dalšího už řešit nemusíte. Zkoušky uděláte ani nevíte jak a najednou se blížíte do finále. Tam je důležité vybrat si správného vedoucího “své” diplomové práce. Zatímco Roman si vybral někoho z vedení školy a zároveň si pojistil, že v případě komplikací vezme všechno na sebe a škola se ho zbaví, ostřílená hráčka Jana potřebovala trochu adrenalinu a vsadila na to, že její vedoucí už nikdy nepromluví.

Nejlepší brněnský bakalář.

Vedoucího máme a jdeme “psát”. Vzhledem k tomu, že už beztak bylo všechno napsáno, stačí zkopírovat Vaše oblíbené nebo náhodné pasáže do jednoho dokumentu. Pokud Vás to nebude bavit, nevadí. Jak zjistil nejlepší brněnský primátor Roman O. (redakce má k dispozici jeho celé jméno), i za práci, která je formálně na F, můžete klidně dostat Áčko. “Hlavně se toho nebát”, říká nejlepší brněnský bakalář. To Jana dostala od oponentky rovnou eFko, na studijním to nechápali a zjevně pomatené oponentce vysvětlovali, že tady neoponuje nějakýho ušmudlanýho studentíka, ale člena brněnské politické elity. Na tom ale nesejde, Jana nakonec dostala výborné Déčko a škola označila po právu oponentku za lhářku.

Média umí jen bořit a ničit!

Ale nebylo by to Brno, aby se hned neobjevilo několik kverulantských novinářů, pro které je zjevně důležitější bořit a ničit. Jakoby snad ani neslyšeli moudrá slova Marušky Z.: média musí s Brnem souznít! Naštěstí Roman ví, jak zatočit s novinářskou svoločí, a jejich dotazy rovnou postavil mimo zákon. V Německu by se mohli učit. V podobných problémech se ocitl bývalý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg, ale bohužel mu chyběla Romčova i Janina mediální obratnost a navíc trpěl syndromem svědomí. Ze své pozice okamžitě odstoupil, sbalil si kufry a odstěhoval se ze země, prý se za sebe stydí a nedokáže se podívat do očí svým krajanům.

“Takové chování je politicky neomluvitelné, politik se občas musí postavit veřejnému mínění, když ví, že je to pro jeho dobro”, říká nechápavě Roman a Jana dodává: “tohle bych já mým Brňanům nikdy neudělala, copak by bez nás mohli žít brno?!” Krize je tedy zažehnána a my se tak nemusíme trápit tím, že dopadneme jako Německo.

Doktor ze vsi.

Máme totiž neuvěřitelné štěstí, protože zatímco například Francie vzdělává svou budoucí politickou elitu na slavné École nationale d’administration, česká politická elita se vzdělává kde se jí zachce, což nám přináší samá pozitiva. Takový Michal Hašek nelenil a udělal si prestižní malý doktorát z práv až někde v maďarské v obci Sládkovičovo. Studovat zahraniční právní systémy je velmi užitečné a Michal díky tomu například vymyslel, jak vylepšit zákon o svobodném přístupu k informacím tak, aby se občané zbytečnými, a pro ně i nepochopitelnými, informacemi, už nemuseli nikdy zabývat. Snad se mu jej podaří prosadit. Je jen škoda, že nejel práva studovat raději do Běloruska nebo Sýrie, jistě by si přivezl více osvěžujících nápadů.

My teď můžeme jen napjatě očekávat, co pro nás naše elita obětuje příště. Dnes položili na oltář brněnského úspěchu svědomí a morálku – což je beztak jen pravdo-láskařský kýč. Přitom ani netušíme, jaká tajemství se skrývají za oním tajemným MBA, která nosí Roman hrdě na svých zádech. V českém kontextu se sice jedná o ekvivalent řidičského oprávnění typu B, ale kdo z Vás to má? Ale jak říká Roman, “nejlepší škola je být Primátor”. Primátor je prostě nejvíc.

Posuďte ostatně sami: www.vlacekbrno.cz.

“BÓCHÁME NA TOM FEST“

Padesáté výročí stavby proslulé Berlínské zdi se slavilo nejen v německé metropoli. V aureole adorujícího mručení magistrátních podřízených přivítal dnes brněnský primátor Bc. Roman Onderka MBA. v srdci Moravy východoněmeckého zednického mistra Ernsta Katze.

Dnes již stoletý Katz, který v roce 1961 Berlínskou zeď nahazoval, se v 80. letech setkal s panem primátorem v legendární společnosti ADAST. Jak se oba pánové shodli na tiskové konferenci v právě rekonstruované vile Tugendhat, Katz svojí návštěvou vkusně propojil odkaz Berlínské zdi s motem adamovské továrny: NAŠE TRADICE, VAŠE BUDOUCNOST.

Oba specialisté potom v doprovodu svých psů uctili před vilou památku neznámého ukrajinského dělníka, který za podivných okolností zmizel v betonové terásce.

Ukrajinský dělník ukazuje panu primátorovi, kde naposledy viděl svého kolegu.

Brněnský primátor se pak společně s vzácnou návštěvou vydal vrtulníkem do areálu vzdáleného fotbalového stadionu, kde v uvolněné atmosféře poobědval ve společnosti zhruba 40.000 studentů. Mladí lidé předvedli příkladnou brněnskou morálku – když zjistili, že se na stovky jejich kolegů již nedostává místo, nabízeli jim své sedačky a unisono zpívaje chorál „Buď naše budoucnost, nebo vaše tradice“ v davech opouštěli stadion.

Poobědovou konverzaci, z níž zdroj blízký naší redakci zaslechl pouze „Existieren Brno“, utnuli oba pánové rázným, ba státnickým vystoupáním na vyleštěné pódium. Primátor brněnské metropole pak konsternovanému publiku osvětlil, že právě a jenom z tvrdé práce rukou mohou vzniknout trvalé hodnoty – pevné zdi uvnitř jednoho města a přátelství trvající přes všechny politické systémy. Dav poté explodoval. V ohlušujícím varu mladé krve a stále houstnoucí střelbě nechal Ernst Katz proudit své emoce a pronesl: „Ich bin ein Brünner“. Střelba ustala. Studenti plakali. Fc. Roman Onderka NBA. pak v pohnuté atmosféře dostál své pověsti a pevně zašeptal: „Brno existiert!“

Dav pro svého primátora doslova zahořel.

Hrdé slzy vstrčily ruku do rukávu upřímnosti. Pan primátor přišel před stadionem mezi nás a dovolil nám promluvit. Osmělovali jsme se. Na otázku, zda by v učené paměti našel místo, kdy spolu v Brně naposledy pohromadě žili Němci a Brňáci, odpověděl: „To nevím. Musím přiznat, že jsem byl klasickým vysokoškolákem. Do školy jsem moc nechodil, a když se to dalo, tak jsem všechno opsal. A věřte, dalo se.“

Smrákalo se. Studenti vyčerpáni tíhou právě proběhnuvšího dějinného zlomu odjeli na sklonku neděle domů. Také domácí, pravověrní Brňáci a Brňandy nevylézali ze svých ghett a představami bušících strojů gigantu ADAST se zahřívali pod peřinami. Pan primátor a Ernst Katz se v koridoru několika set čerstvých vojínů brouzdali bok po boku k vedlejšímu stadionu. V plaveckém areálu za Lužánkami je čekal znak a snad i prsa.

Druhý den odvysílala Brněnská televize celou událost v přímém přenosu.