Obyvatelé s trvalým bydlištěm v zakázaném městě mají povinnost si do týdne nechat vyměnit občanský průkaz, ze kterého jim bude vymazán název Brno. Pro neexistenci vhodného ekvivalentu Magistrát doporučuje využít alternativní název Krno, čímž dokončuje proces definitivní transformace na město mimo čas a prostor.

Podle nejlepšího známého primátora, Romana Onderky, bylo vymazání Brna ze všech map zcela nezbytné, protože dle jeho mentální mapy se Brno nachází uprostřed Azerdbajdžánu. Navíc mezi lidmi panoval naprostý chaos – například si četli o Brně v příloze MfDnes a nevěděli, zda uvedené informace byly schváleny tiskovým odborem města Brna. Obtížně pak rozlišovali, kdy se jedná o seriózní informace a kdy si z nich někdo dělá prdel.

Podle nové a koncepční interpretace světa, našeho nejhezčího Primátora, volně inspirované post-strukturalismem a kanystrem archivního Fridexu, může o dění v Brně informovat pouze magistrát. Lidé si ostatně volí politiky proto, aby jim sdělovali to podstatné, tedy kdy budou na Náměstí Svobody pivní slavnosti a ne o nesmyslech, jako je Územní plán, což nikoho normálního nezajímá.

Brněnská Kancelář pro dohnání Prahy tak opět ukázala, že v našem městě neexistují žádné hranice. Zatímco Praha si zakládá na tom, že v jejích křivých a nekoncepčních uličkách tvořil Franz Kafka, Brno zcela jednoznačně dokazuje, že Kafka psal jenom o něm.
Bohužel se nám k tomuto tématu nepodařilo zajistit rozhovor s Bc. Romanem Onderkou, který je právě na návštěvě v USA, kde si přebírá prestižní ocenění Josepha Hellera – Hlava XXII. Pokorně a s úctou a gratulujeme!

Město Brno se k tomuto bezprecedentnímu kroku rozhodlo na základě judikátu vedoucího marketingového a ekonomického oddělení a právníka odboru Mgr. Jakuba Geislera, člověka, o kterém jsme do této chvíle nikdy neslyšeli, ale o kterém ještě mnohokrát uslyšíme. Požádali jsme ho proto o vyjádření k této kauze. Předkládáme jej v původním znění, tedy tak, jak nám ho poslal.

Dobrý den,

loooooooooooooooooooooooooooooooooool, ty nuly dostaly kartáč jak prase.

S pozdravem Mgr. Jakub Geisler

Od té doby magistr Geisler nezvedá telefon a na magistrátu jej zapírají. Údajně odjel na inspekční cestu depa v Řečkovicích. Pana Geislera je možno kontaktovat rovněž osobně na mailu: geisler.jakub@brno.cz

O vyjádření jsme požádali i nejlepšího primátora města Brna na světě Bc. Romana Onderku, MBA. “Chápejte, že Brno, to není jen město, to je životní styl. A životní styl překotný, dravý, dynamický, plný změn a fluktuačních výkyvů. Jednou z takových změn je i zákaz Facebooku,” řekl primátor Onderka.

Sám primátor Onderka připomíná, že má rád vše, co souvisí s kvalitní zábavou, humorem a recesí. “Žít Brno to ovšem není, ty děcka vůbec netuší, o čem je život. Že je to o kompromisech a tvoření, ne o boření a ničení.”

Jeden ze zakladatelů facebookové stránky Žít Brno, nevolený občanský “aktivista” a extremista Matěj Hollan, zrušení akceptuje: “Vše hezké jednou končí. Magistrát nás tímto krokem zaskočil. Nemá smysl se pokoušet o něco dalšího – zbývá jen střelit se do hlavy.”

Magistrát je samozřejmě připraven i k dalším krokům, které rozhodně vůbec nesouvisí se štvavou kampaní humoristů proti aktualizaci Územního plánu rozvoje města, jedná se jen o časovou shodu, to zdůrazňujeme a podtrhujeme. Opakujeme, rozhodně to s tím vůbec nesouvisí!!!

Pan Geisler nahlašuje ty, kdož v nezkrotné pýše …

Žádost Žáry o stažení videa.

S potěšením oznamujeme, že poté co se představitelé klubu vrátili z letního soustředění, hned sedli a sepsali férové prohlášení, které najdete na jejich webu.

A protože vědí, že rasismus v jakékoli podobě je fuj a do sportu nepatří už vůbec, domluvili se i s kámoši ze Zbrojovky a dalších klubů a postavili se k tomu jako chlapi.

Až tedy někdy potkáte – na sociálních sítích či na vycházce – zase nějakého anonymního blbečka, který dokáže jedním dechem provolávat slávu Kometě a Zbrojovce a nenávist k Cikánům, můžete mu ty texty něžně omlátit o hlavu.

A za to – bez jakékoli ironie – HOŠI, DĚKUJEM!!!

Unie sportovních klubů je jednoznačně proti projevům rasové nesnášenlivosti

Koncem srpna letošního roku obdrželo vedení klubů HC Kometa Brno a FC Zbrojovka Brno mailovou poštu od pana Jiřího Honzírka a paní Barbory Antonové, v nichž se mj. tvrdí, že velká část brněnských tzv. radikálů, tj. agresivních neonacistů, se prolíná se skalním jádrem fanoušků Komety. Podle pisatelů zmíněných mailů se agresoři rekrutují také z řad FC Zbrojovky Brno. Toto tvrzení se přitom opírá o komunikaci jakýchsi anonymních lidí na sociálních sítích.

Není jistě třeba opakovaně zdůrazňovat, že diskuse na facebooku a jiných sociálních sítích nelze nijak ovlivnit. S pisateli mailů lze však plně souhlasit, že je nutné či dokonce povinností všech slušných lidí distancovat se od jakýchkoliv projevů rasismu a etnické nesnášenlivosti. Oba jmenované sportovní kluby HC Kometa Brno a FC Zbrojovka Brno jsou řádnými členy Unie sportovních klubů města Brna, která sdružuje celkem šestnáct sportovních klubů v jihomoravské metropoli. Unie se samozřejmě jednoznačně distancuje od všech xenofobních či rasistických projevů, které hrubým způsobem narušují soužití v civilizované společnosti. Nestačí se ale od podobných provokací a výstřelků pouze verbálně distancovat.  Je potřeba dělat něco navíc, být aktivní. A to právě HC Kometa Brno, FC Zbrojovka Brno, ale i další sportovní kluby, které jsou členy Unie sportovních klubů, jednoznačně dokazují dlouholetou a cílevědomou prací s dětmi různých ras, národností včetně zdravotně hendikepovaných dětí. V těchto aktivitách právě spočívá jasný důkaz odsouzení všech projevů rasové nesnášenlivosti.

Kristián Chalupa, tiskový mluvčí Unie sportovních klubů města Brna  

Představenstvo Komety je z této situace stejně nešťastné, jak ostatně dosvědčuje jejich ostré odsouzení nacistických excesů na oficiálních stránkách klubu. Vzhledem k otevřené povaze sportovních podniků je však nemožné pouštět na stadion pouze slušné lidi: kontrola dokladů o zaměstnání, ukončené školní docházce a výkazu o dobrých mravech by pro pracovníky ostrahy znamenala neúměrnou zátěž.

Nejhorší na celé věci je to, že tito nepřizpůsobiví občané doprovázejí Kometu i do dalších měst, kde špiní obraz našeho krásného města! Důkazem budiž například tento zoufalý výkřik ústeckých fanoušků !! Stop Modrobílému Rasismu !! (necháváme v původním znění):

Tato země patří nám, a proto my nejsme povini se přizpůsobovat státu, zatím co Komeťáci ano! Náš stát je k tomu všemu ještě chrání a dělá jim výhody, které my nemáme! Vytvořil jsem tuto událost protože, se mi to nelíbí, co se tu děje a věřím, že nejsem sám. Viděl jsem, že v Budějovicích se podobná akce povedla a dokonce víckrát, tak nevidím důvod, proč nám by se to povést nemělo.

Výchova a převýchova – jinak nemáme my slušní lidé šanci.

Jedinou možností, jak se s těmito nepřizpůsobivými občany vypořádat, je tedy důsledná a dlouhodobá výchova. Ano, víme, že si za svou situaci můžou sami, neměli se narodit jako Komeťáci, měli se lépe učit a najít si holku, místo aby dělali bordel na ulicích a otravovali pracující. Ale jsme bohužel civilizovaná společnost, takže si musíme poradit i s tímto problémem, který trápí všechny slušné lidi.

S vedením Komety už jednáme o zapůjčení klubových prostor, kde se pod vedením zkušených lektorů mladíci zabaví a naučí různým sociálním dovednostem.

Voláme tedy dobrovolníky s dobrým srdcem, kteří by byli ochotni věnovat svůj čas, zájem a lásku nešťastným mladíkům.

Těsně před schválením jsou první kurzy

• mateřského jazyka – Jak říct, co mám na srdci, aby tomu ostatní Češi rozuměli
• práce se sociálními sítěmi – Jak si nenechat ukrást událost
• dějepisný kroužek – Jak to ten Hitler vlastně myslel?
• úprava oděvu, tvorba oděvních doplňků – Vyšíváme křížkovým stehem

Pokud máte i vy co předat našim sociálně nevyspělým spoluobčanům, přihlaste se přímo vedení klubu!

Stejnou podporu pochopitelně nabízíme i Zbrojovce!

Nechceme přece, aby se bezpečnostní situace vyhrotila natolik, že bude docházet k otevřeným konfrontacím, jaké vidíme například na stránkách radikálního okrašlovacího spolku Svobodný odpor www.svobodnyodpor.cz – to, na co tam upozorňují, už je opravdu vrchol a každému slušnému člověku se z toho musí chtít zvracet!

V sobotu budou moct do Jižního centra vstupovat i lidé!

V alternativní realitě je již všechno hotovo. Astrální vize Libora Šťástky, Roberta Kotziana, Vlastimila Žďárského a kluků a holek z J&T banky jsou v paralelním vesmíru dávno hotové, Aupark má otevřeno, na Europoint jezdí jeden vlak za druhým a na bulváru Václava Havla stojí kolony aut. V našem časoprostoru je realita o poznání tristnější. Pro samé koncepce v duchu hesla „dlouhodobě projektovat a stavět“ nezbyly prostředky na výstavbu obchodně-administrativního ghetta. Což je obrovská škoda.

Pojďme si ale v sobotu představit, že Jižní centrum již stojí. Nebudeme se kochat jen imaginární představou, ale skutečně ulice a bulváry pomocí pásek do Jižního centra namalujeme. Jako Dogville.

Program začne v 15 hodin na střeše nákupní galerie (a za chvíli i jediné galerie v Krně vůbec) Vaňkovka. Architekti Chybík a Krištof představí svou nikým nevolenou vizi dočasného využití Jižního centra. https://www.dropbox.com/s/top14y0qrg4qlu5/JCB_UZEMNI%20KONCEPT.pdf

Jedinečný piknikový prostor, jaký nám mohou ostatní evropské metropole závidět.

Poté tvůrčí skupina Brno hraje na CITY uspořádá přímo v Jižním centru hru „Postav své Jižní centrum“ na louce vedle Galerie Vaňkovka. Za každý postavený hypermarket dostanete buřt, děti panáka fridexu. A pěkné odpoledne zakončíme opékáním buřtů na haldě u AZ Toweru. Ostatně jako každou sobotu.

A když se sobota vydaří, budeme s podobnými diverzními akcemi pokračovat i do budoucna.

Otvírání Jižního centra se jako už tradičně koná pod záští nejlepšího primátora Romana Onderky. V případě jakýchkoliv dotazů se neváhejte na kohokoliv obrátit.

Autorem textu je Matěj Hollan.

Vyřizuje Antonová

Pondělí 11.2.2013

Přílet do Amsterdamu byl ve znamení lehkého optimismu.

Ve večerních hodinách přistáváme na letišti v Amsterodamu, protože Utrecht nemá ani mezinárodní letiště. Následuje bloudění letištní halou, která se nás snaží ohromit množstvím neonů. Evokuje nám to nedávnou návštěvu Severní Koreje – nebýt těch neonů – kde jsme se účastnili konference na téma “Rozvoj občanské společnosti v kontextu gulagu.” Nasedáme na vlak, který nás z letiště odveze rovnou do centra cílové destinace.

Ve vlaku je k dispozici zdarma připojení k WIFI, což si vysvětlujeme chybějícím internetem v domácnostech. Poprvé litujeme místní obyvatele. Po opuštění vlaku se okamžitě pouštíme do práce. V nedalekém baru pomocí zúčastněného pozorování zjišťujeme, že se zde nepije Starokrno. Po jedenácti pivech nám na další analýzy nezbývá energie. Hodily by se nám zkušenosti sociálních antropologů z Prigl.cz.

Úterý 12.2.2013 

Záchytné parkoviště na okraji Utrechtu. Šalina zastavuje přímo u něj. Absurdní.

Hned po obědě se vydáváme do terénu. Vzhledem k malému počtu čtyřhvězdičkových hotelů bydlíme na periferii. Nedaleko hotelu stojí záchytné parkoviště. Jak se mi podařilo zjistit, jejich síť má zabránit zahlcení městského centra auty. Absurdní. Každý politik v Krně ví, že bez aut se centrum vylidní a vymře. Když se navíc dozvím, že součástí komického poplatku 4,50€ (112 Kč) za celodenní parkování je i jízdenka na MHD, je mi jasné, že se místní mají ještě hodně co učit. Cítím se prací již značně vyčerpaný, takže odcházím přemýšlet do hotelového baru.

Vzpomínám na geniálnost krněnské koncepce – vybudovat hromadu parkovišť přímo v centru, zrušit kvůli nim klidně i obskurní zeleň ve vnitroblocích a samozřejmě omezit MHD. Teprve kolony aut vdechnou městu život a přátelskou atmosféru. Mou komparativní analýzu po chvíli přeruší kolega Hollan, který zhnuseně dosedá na barovou židli a objednává si dvojitou vodku s fridexem.

Rekonstrukce hlavního nádraží v centru města. Šílenství.

Po druhé objednávce mi suše oznamuje, že nádraží nikam přesouvat nechcou, ale rekonstruují ho přímo v centru. V celém městě našel jenom jedno kasino a veškeré informace dávají místní úředníci rovnou na web, takže občané nemohou škemrat, natož se soudit, o jejich zveřejnění, jak jsme zvyklí z Krna. Po chvíli se sebere, objednává si letenku do Kazachstánu, kde si míní spravit chuť. Zůstávám sám. Útěchu a sílu pokračovat dál nacházím v myšlence na kolegu cestovatele a myslitele Václava Klause, který se nebál projet celý svět, aniž by to někoho zajímalo. Přesto napsal krásné cestopisy.

Středa 13.2.2013

Zoufalí obyvatelé se dopravují po městě jako někde v třetím světě.

Po obědě seberu odvahu a vydávám se do centra. V autobuse mě překvapí řidič svou plynulou angličtinou. To v Krně neumí ani jinak úplně nejlepší Primátor. Celou cestu lemuje síť cyklostezek, které mají dokonce vlastní semafory a podle všeho na sebe navazují. Panebože proč? Copak nemohou vést stejně jako v Krně odnikud nikam? Ještě více otázek vyvolává množství všudypřítomných cyklistů a to navzdory sychravému počasí. Vysvětluji si to chudobou místních obyvatel, což si následně kriticky vyvrátím. HDP na osobu je zde o 15 000 $ vyšší než v Česku. Nedává to smysl. Nejspíš je místní populace tvořena levicovými antilidmi.

Po dvacetiminutové cestě pomocí MHD jsem natolik vyčerpán, že mi již zbývají síly jen na lacinou večeři v pětihvězdičkové ubytovně Grand Hotel Karel V. Ještěže máme ty granty od Sorose. Nakonec zůstávám na noc. Díky poloze v centru snad budu mít více energie na zítřejší výzkum.

Čtvrtek 14.2.2013

Nechci nic ponechat náhodě a proto po obědě okamžitě vyrážím taxíkem do 250 metrů vzdáleného centra pokračovat v průzkumu. Již po chvíli mi dochází celá místní tragédie. Cyklisté drze jezdí i centrem města a já se utěšuju vzpomínkou na moudrou úvahu krněnského prvního náměstka, Roberta Kotziana, proč to u nás naštěstí nejde: “dovedu si představit, co by cyklisté v centru mohli způsobit. Mnohdy nezazvoní, překvapí chodce zezadu, ten se lekne a pak by mohl skončit pod tramvají.“

Jak zjišťuji po několika telefonátech, v Utrechtu se tohle ještě nikdy nestalo, jenomže jak moc dobře vím, na černou labuť kdysi také nikdo nevěřil. Dokud nebyla objevena. Z tváří místních pomatenců vyzařuje klid a optimismus. Vůbec netuší, co se jim jednou možná může stát.

Zahrádky nejsou regulovány, klidně na nich můžete v únoru zmrznout. Místnímu magistrátu je to úplně jedno.

Usedám zdrceně na zahrádku jedné z místních kaváren. V Utrechtu evidentně chybí i plošná regulace, která by podobně jako v Krně lidem jasně vymezila, kdy je možné sedět venku. Vedení města nejspíš zešílelo. Je mi z místních poměrů k pláči. Stejně tak mě dráždí zvláštně čistý vzduch, jako bych snad ani nebyl ve městě.

Krno zvládlo překročit celoroční limity pro polétavý prach už v půlce března. Tohle Utrecht nezvládne ani do konce roku. Naštěstí vedení našeho města myslí i na budoucí dravý rozvoj. Proto požádalo o udělení výjimky z povinnosti dodržovat nesmyslné limity pro znečištění ovzduší, které nám diktuje zlovolná EU. Utrecht se zmohl pouze na pokračující snižovaní znečištění. Smutné.

Další výzkum už prakticky nemá smysl. Utrecht je zaostalým místem bez budoucnosti. Celé město se nesmyslně podřizuje diktátu chudých chodců nebo cyklistů – tedy všudypřítomných obyvatel. Dokonce odmítlo evakuovat svůj obchodní potenciál do obrovských hangárů na periferii, jako se to povedlo u nás doma. Centrum tak místo heren, bazarů a zlevněnek tvoří obchody a kavárny, mezi kterými se proplétají zoufalí obyvatelé v nemístně veselé náladě. Utápím zdrcující tíhu poznání v alkoholu.

Pátek 15.2.2013

Konečně zpátky v Krně. Po týdenním nedostatku smogu dostávám zápal plic. Doma je doma.

Budoucí parkoviště populárních úředníků dnes hyzdí zeleň.

V okolí mocného Úřadu je mnoho poloprázdných parkovišť (IBC, Rozmarýn), a další se bůhví proč staví pod Janáčkovým divadlem, nicméně tyto lokality jsou od ÚOHS vzdálené až několik set metrů. Během zdolávání takto extrémních vzdáleností by úředníci mohli ztratit několik drahocenných kalorií, které by jim pak chyběly v jejich vyčerpávajícím boji s dýmějovým morem. Přímo vedle úřadu  sice existuje nevyužívané parkoviště v majetku města, ale to by nevyřešilo zbytečnou existenci zeleně.

Parkoviště vedle ÚOHS sice zejí prázdnotou, ale pořád lepší, než kdyby tam třeba fetovaly děti.

Jak se přiznali sami obyvatelé dotyčného domu na Kolišti 11, na dosud zeleném pozemku si často hrají děti, což je od jejich rodičů značně nezodpovědné. Několik studií jednoznačně prokázalo, že možná existují lidé, kteří si v dětství hráli na trávě a v pozdějších věku začali fetovat.

Malý chlapec si užívá bezstarostné dětství v Krně. (Zdroj: Koliště 2014)

Z druhé strany domu se přitom nachází rušná ulice Koliště, v jejímž provozu můžou děti nalézt spoustu podnětů a inspirace pro jejich nezbedné dovádění. Ve třetím světě například děti na křižovatkách umývají autům okna. Menší děti se mohou tyto dovednosti naučit na parkujícíh autech populárních úředníků.

Zoufalí obyvatelé dotyčného domu za sporný pozemek nabídli městu 2,9 milionu korun, jenomže protřelí úředníci nabídli o 220 000 méně, takže nebylo co řešit, protože v Krně je všechno jedno. Navíc si celý obchod pojistili přátelským souzněním s obdivovaným Primátorem a jeho spolustraníky z ODS i ČSSD.

Ing. Oliver Pospíšil: lidi můžou bydlet třeba v Adamově

Náměstek primátora pro správu městského majetku, Ing. Oliver Pospíšil, k věci moudře poznamenal: “město by si mělo vážit všech centrálních úřadů na svém území,” čímž vyvrátil jakékoli pochyby o nevýhodném prodeji a legitimizoval nezájem města o problémy dotěrných obyvatel. Nakonec mohou být rádi, že ÚOHS nechce srovnat jejich dům se zemí, čímž projevil nebývalou velkorysost, jaká se například v Rusku jen tak nevidí.

Úřadu naštěstí ani nevadí, že si dotčení obyvatelé sepisují v Krně tolik populární petici a už se těší na své nové a krásné parkoviště, které se jistě stane chloubou města Krna podobně, jako se to povedlo velkému Špalíčku nebo Boby centru.

Autor Posledního (kéž by) slova o Žít Krno. Zdroj: Pražské internety, a. s.

Text je ukázkou povrchního přístupu k informacím: už jen ten nahodilý výčet jmen, která autor zřejmě pochytil v nějakém opileckém chatu na FB a která povětšinou nemají s žitím Krna nic společného: Kvapil, pražský autor videí ze svateb a porodnic, Hollan, „aktivista“ (lepší termín by byl „agent“) „bojující“ proti „hazardu“ placený Ostravou a Světovou federací Iluminátů, Šplíchal a Ryška, provozovatelé luxusní restaurace, v níž se schází krněnská smetánka, a „informačního“ portálu Prigl atd. atd.

To, že z výčtu tvůrců vypadl Jabloň, původce názvu Krno a spoluautor užitečných generátorů žít brno…, verbálních priorit a volebních kampaní, a prestižní grafička Eva Jemná, jistě není náhoda a svědčí to o autorově latentní homofobii, rasismu a machismu.

Autor si je bezpochyby vědom chabosti svého textu; ve snaze zaujmout čtenáře za každou cenu se neštítí použít tak laciné prostředky, jako je Hitler, Fischerová, Schwarzenberg, Dienstbier, Stephen Colbert a Jon Stewart.

Za útokem pražské novinářské mafie stojí možná závist, že se Krno pyšní nejvyšší budovou v celé republice. (Bauhaus Spirit na fotografii vlevo)

Naprosto zoufale vyznívá i závěr celého textu: Nastává tedy čas pro analýzu: Jak je to možné? Jak dlouho to vydrží?
A proč, proboha, zrovna v Brně?

Inu, vážený pane „redaktore“, protože jsme největší město republiky a the City of Bauhaus Spirit. A to nám vydrží ještě hodně dlouho.

Na závěr dovolte otázku nám: Můžete nám slíbit, že je to vaše skutečně poslední slovo?

Této skupince nezávislých odborníků se podařila věc, kterou Krnu závidí i velké nadnárodní společnosti a která je považována za mistrovské propagandistické dílo srovnatelné snad jen s poválečnou proměnou Rakouska a Slovenska na protifašistické země.

Vtipná kampaň vedená ve zdánlivě parodickém a satirickém duchu přitáhla ke krněnským problémům pozornost zejména mladých lidí, v nichž vyvolala pocit sounáležitosti s místní komunitou a dodala jim odvahu zapojit se do veřejného dění.

Magistrát byl nadšený, že Krno začali žít aktivně místní obyvatelé i lidé odjinud, a záhy zjistil, že tento koncept lze nasadit všude tam, kde selhávají tradiční formy marketingové i politické komunikace. Uveďme si jen pár příkladů:

Oficiální youtube kanál Statutárního města Krna
Videa z tohoto kanálu se dají označit za drobné klenoty moderní kinematografie. Většina z nich je pojednána v duchu manifestu Dogma95: kamera musí být držena v ruce, film nesmí obsahovat akci, režisér nesmí být uveden v titulcích. Jde zkrátka o filmy určené náročnému divákovi, což dosvědčuje i počet zhlédnutí, stěží dosahující pár desítek. Po dlouhých debatách se odborná komise složená z úředníků, politiků a nás nezávislých odborníků rozhodla dostat tyto skvosty k divákům prostřednictvím www.zitbrno.cz, a výsledek se okamžitě dostavil: romantické kostýmní drama Brno představilo svoje projekty ve Vídni  překročilo magickou hranici 1600 zhlédnutí, strhující sci-fi thriller Europoint Brno 2012 atakuje tisícovku diváků; větší pozornost by si zasloužila intelektuální roadmovie Brno na veletrhu Regiontour 2013  s poutavě nervní kamerou, invenčním pojetím zvukové stopy a překvapivou architektonickou pointou. Nyní zkoumáme exportní potenciál rozsáhlých filmových fresek, jež se v Krněnském kanále objevily v posledních dnech a jejichž diváci čítají, v závislosti na jazykových oblastech, od jednoho do dvaceti. (Apokalyptické existenciální drama Chumelí se, chumelí…i v Brně bude v květnu soutěžit v sekci krátkometrážních filmů na festivalu v Cannes.)

Karta Krňana
Krno má problém s vícezdrojovým financováním kulturních a další institucí, ach jo. Město sype peníze do divadel a plováren, přičemž jeho dobrodinní zneužívá i masa lonťáků, kteří platí daně někde v Adamově (a kdoví jestli). A tak se v nejvyšších krněnských hlavách zrodil skvělý nápad: všecky atrakce zdražíme, ale pravověrným Brňákům vydáme karty, na které dostanou domovskou slevu. Nápad je to vynikající, jen škoda, že maličko protiústavní. V sázce však byla čest pana starosty Šťástky, který obětavě zaregistroval značku Karta Brňana na své jméno. Naše jednotka krizového managementu nenásilnou formou překlenula problém s trvalým bydlištěm, transformovala skomírající Kartu Brňana na rozvernou Kartu Krňana a nabídla ji nedílně všem, kdo se cítí být Krňany duší, srdcem i jinými orgány.

Šalinaleaks
Navázat dialog s plachými občany bývá obtížné. Úředníci a politici by tak rádi zjistili, jakou odezvu má jejich práce u obyvatel, jenže Krňanům je při jejich příslovečné zdvořilosti žinantní upozorňovat na drobné nedostatky v práci magistrátu. Proto radnice opět využila znalostí a dovedností mladých specialistů a vytvořila netypickou schránku důvěry, do níž mohou vkládat své návrhy a připomínky nejen prostí občané, ale i samotní zaměstnanci městských struktur. Tento odvážný krok nese své první ovoce – nechceme příliš prozrazovat, ale brzy budete mít šanci zjistit, jak zábavné může být městské účetnictví, když se dělá s chutí, invencí a správným softwarem.

Redesign krněnského loga z dílny Aleše Najbrta – méně písmenek, více krásy (zdroj: Otylion)

Velkou odezvu u veřejnosti získaly i další kauzy, v nichž jsme se aktivně angažovali (divadlo, nádraží, ZOO, Jižní centrum, vzdělání krněnských politických špiček, rekreační objekty náměstků, architektonické soutěže, turismus…).

A že vám chybí ikonky sociálních sítí na oficiálním webu města nebo turistického centra? Ale no tak! Facebookový profil Statutárního města Krna už vyhlíží svého desetitisícího fanouška!

Již za pár dní si tak Středokrňané budou moct užívat slevy na kremace, vouchery do oblíbených heren či absolvovat preventivní chemoterapeutickou kůru spojenou s rekonvalescencí v Adamově.

V první fázi má být kartička dostupná pouze metropoli krněnské metropole a až časem snad nějaké drobečky zbydou i na ostatní městské části.

„Je to můj nápad, takže moc nechápu, proč by z něj měli těžit i lidé, kteří mě nemůžou volit. To mi přijde absurdně zbytečné,“ vysvětluje tuto zvláštnost sám pan starosta. „Tato kartička navíc výrazně zvýší prestiž a exkluzivitu mojí čtvrti, čímž by konečně mohla získat zaslouženou nálepku krněnské Beverly Hills.“

Pan starosta ukazuje (Zdroj: historie)

V konkurenci ostatních kartiček ve vaší peněžence se Karta Krňana hodlá prosadit lišáckým sloganem „Su Krňan – více než jen kartička“, který odkazuje na populární německé nářečí, které se v Krně v minulosti uchytilo, a zároveň jasně deklaruje fakt, že jde spíše o životní styl než jen o obyčejný plastový obdélníček. „Ano, je to přesně tak,“ pokyvuje pan Karel ze známe agentury Ogilvy, která design a slogan kartičky pro Krno vytvořila.

Podle vědců z Fakulty sociálních studií hrozí, že by po uveřejnění všech podmínek a slev mohlo dojít k masívnímu návratu středokrněnské diaspory rozeseté po celé republice, což by mohlo výrazně vyšroubovat ceny bytů a paradoxně životy všech Su Krňanů zhoršit.

A to zejména když Karta Krňana bude k dispozici překvapivě zcela zdarma. „Nevíme, co s penězi, takže si můžeme dovolit investovat do různých nesmyslných projektů,“ uculuje se Šťástka. „Tím ale nemyslím projekt Karty Krňana, ten je naopak velmi smyslný.“

Protože však všichni ví, že věcí zdarma si Češi neváží, rozhodla se radnice k hodně netradičnímu kroku – karta sice bude dostupná zdarma, avšak obyvatelé si ji budou moct dobít pozitivní karmou. „Pokud občan pošle alespoň sto korun na účet některé z krněnských neziskových organizací, bude se na ně kartička trošku usmívat. Čím více peněz pak pošle, tím vřelejší a širší úsměv kartičky bude,“ usmívá se Šťástka.

pan starosta vysvětluje (Zdroj: historie)

Mezi organizacemi, které se do projektu „Su Dobrá Karma“ zapojily,  jsou i známí krněnští prudiči z občanského sdružení Brnění. „Já proti tomu nic nemám, peníze nesmrdí. Hlavní je zrušit hazard a pak se uvidí. Dřív to tady byla herna, herna, zastavárna, herna, radnice. Dnes je to kavárna, kavárna, bar, kavárna, radnice. Je vidět, že Kalousek si vždy umí najít nějakou mafii, která ho bude platit,“  komentuje tento nápad známý krněnský opilec, kašpárek a maskot Brnění Matěj Hollan.

A protože Žít Brno má vždy něco jako první, tak ani zde nemůžete být druzí! S panem Šťástkou jsme se domluvili na exkluzivní nabídce pro naše středokrněnské čtenáře, kteří si Kartu Krňana můžou pořídit v našem e-shopu již dnes!