V proslulé Gabalově zprávě (kterou, stejně jako někdejších Několik vět, sice nikdo nečetl, ale všichni se na ni fundovaně odvolávají) je ghetto definováno jako místo s obtížnou přístupností, nepropustné pro ostatní obyvatelstvo. Z tohoto pohledu nejpopulárnější brněnské sociálně vyloučené oblasti, tedy Cejl a Bratislavská, nejsou pravými ghetty, neboť je většinová populace využívá jako běžné komunikační trasy a v těchto místech kypí bohatý obchodní (Interspar), kancelářský (Úřad Krna-sever), kulturní (Muzeum romské kultury) i společenský (herny) život.

Sanitky vyjíždějící ze stanoviště na 28. října se prodírají mezi vozidly, jež čekají na vpuštění do kontrolované zóny. zdroj: městapo Krno

Skutečné drama, jehož plíživý průběh zůstává médii i aktivisty (záměrně ?) nepovšimnut, začíná o několik desítek metrů severněji: celá čtvrť Černá Pole se pomalu, ale jistě stává ghettem totálně odříznutým od zbytku “civilizovaného” Krna. Bariéru zatím netvoří ohrady pod proudem a ploty s ostnatým drátem, ale dopravní zátarasy, které téměř znemožňují tamním občanům opustit svou “barevně znevýhodněnou” čtvrť a kvůli nimž se majoritní populace tomuto teritoriu zdaleka vyhýbá.

Symbolický hraniční kámen mezi konvenčně pozitivně vnímaným prostorem (vlevo, Francouzská) a tradičně odsuzovanou čtvrtí (vpravo, Milady Horákové), zdroj: Internet Brno

Při jízdě od centra je například na křižovatce ulice Milady Horákové a 28. října stažen provoz do jednoho pruhu, takže kolona odvážlivců toužících proniknout do krizové oblasti se táhne po Kolišti až za samé hranice města, tedy k Vaňkovce. Těžko říct, zda je toto zúžení zřízeno natrvalo kvůli lepší identifikaci osádek vozidel (model, jenž se výborně osvědčil například na hraničních přechodech v pásmu Gazy), nebo zda je pouze dočasné, než bude dobudován tunel pod ulicí Příkop (model San Diego-Tijuana). Podezření z podminování kolejí ve svahu k dětské nemocnici nikdy nebylo spolehlivě vyvráceno, proto tramvaje jezdí krokem a s otevřenými dveřmi, aby se v případě útoku mohli cestující skrýt v přilehlých houštinách.

Potají pořízené záběry z demonstrace Černopolců na ulici Schodové, kterou komando Městské policie rozehnalo slzným plynem a smotanými ručníky. Zdroj: BIS

Průnik na “černý pahorek” se přesto občas zdaří, a to náročným a značně riskantním výstupem ulicí Antonína Slavíka, není-li ovšem zablokována těžkou vojenskou technikou. Relativně nadějná je, po opatrné jízdě mezi zátarasy v ulici Drobného, odbočka do Erbenovy, ovšem pouze v časných ranních hodinách, kdy poleví jinak intenzivní provoz v protisměru – řetěz po střechu naložených uprchlických vozů, jež drhnou podvozky o dlažbu a vytrhávají kočičí hlavy.

Maketa zázemí budoucího vodáckého areálu v ulici Pionýrské. Zdroj: Internet

Ulice Pionýrská představuje jeden z mála momentů, kdy se blokádou (ovšem nikoli explicitně) zabývala média. Bezedný a stále se rozšiřující kráter však nedává šanci už ani terénním vozidlům, překonávají jej pouze lanovkové trolejbusy; podle kuloárních zpráv magistrát vůbec neuvažuje o znovuzprovoznění tohoto úseku pro silniční dopravu, ale v duchu chystané aktualizace územního plánu má na tomto místě vzniknout vodácký kanál s návazností na maketu potoka v Lužánkách.

Dobrodruzi snažící se proniknout do “zapovězené čtvrti” největšího českého města neuspějí ani ze směru od Králova Pole: ti, co nezabloudí u prvního oblouku chystaného mostního artefaktu a neskončí (nakonec rádi) v Kuřimi, narazí na zabarikádovanou Fügnerovu, případně je vcucne tunel na Tomkovo náměstí, z nějž, jak známo, není do Černých Polí návratu.

Pracovníci humanitárních misí, jejichž úkolem bylo dopravit do Černých Polí zásilku kondenzovaného mléka a skript Možnosti geoinformačních analýz při modelování vegetační stupňovitosti, se pokusili jít na věc od Lesné, ovšem narazili na neobjezdný kruhový objezd; podle posledních zpráv je navíc těsně před stržením viadukt nad strategickou tratí Vranovice-Tišnov.

Přehledná mapka černopolského konfliktu. Zdroj: Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř), Dobruška

Zásobování zubožených obyvatel kopce na Krnem tudíž probíhá partyzánským způsobem: v noci můžete na stezkách vinoucích se svahem nad Husovicemi potkat temné postavy s batohy plnými cukerínu, porna a dalších předmětů základní potřeby.

Mendelova univerzita stojí na pokraji krachu kvůli fatálnímu odlivu studentů, kavárna Era se proměnila ve výdejnu polévky pro potřebné, otevření vily Tugendhat se kvůli neochotě dělníků pracovat v tak stresujícím prostředí odsouvá z 11. 11. 2011 až někdy na jaro 2012.

Nemá smysl vršit další důkazy o zcela bezprecedentní segregaci jedné části obyvatelstva pouze na základě adjektiva, které je obsaženo v názvu jejich čtvrti.

Ptáme se však, proč mlčí všichni ti, kdo 1. máje v parku na Kolišti hájili svobodu volného pohybu.

Ptáme se, kde jsou televizní kamery a rozhlasové mikrofony.

Ptáme se, kde jsou zahraniční politici, kteří by se vyjádřili k tak frapantnímu upírání základních lidských práv!

Má se snad Krno stát městem výhradně bílých čtvrtí?