Nejedná se totiž o pouhopouhou revitalizaci městského parku, jak bylo původně plánováno. To umí každá malá vesnice. I Praha nebo Berlín. Nikoliv, v Krně myslí magistrát vždy dopředu a spojuje nejrůznější nápady a iniciativy do jednoho prospěšného a exkluzivního kompaktu. Co mohlo skončit pouhým vysazením mnoha nových stromků, opravou laviček několika nic nedělajícími důchodci a celkovým zpříjemněním centra města, jde mnohem, mnohem dál. Město Krno se rozhodlo sloučit nutné s příjemným a ozdravení městské zeleně tak jde ruku v ruce s potřebným zvýšením zájmu o uměleckou kulturu, která tvoří hodnotovou páteř městské identity.

Anabáze celého projektu začala přede dvěma lety. Vedoucí odboru kultury paní PhDr. Viera Rusinková přinesla na zastupitelstvo ojedinělý plán, jak nalákat Krňany do městských kulturních institucí. Plán se soustředil zejména na zvýšení zájmu o divadla, hlavně z toho důvodu, že se jedná o výstavní síně brněnské umělecké scény a pak také proto, že Krno už žádné jiné kulturní instituce nemá. Celá koncepce byla pojmenována úderným a snadno zapamatovatelným sloganem „Lidé v divadle, divadlo v lidech.“

„Ta druhá část byla myšlena tak trošku žertem, jakože v nadsázce a satiře, abychom ukázali, že se nebereme tak moc vážně, jak někteří nikým nevolení občané tvrdí. Nečekala jsem, že to vezmou v Bruselu tak vážně,“ podotýká dnes smutně Rusinková a vzpomíná na chvíle, kdy se zdálo, že celá kampaň za desítky miliónů korun skončí fiaskem. Jak už bývá zvykem, diktující byrokrati z Evropské komise, kam odešla žádost o grant, požadovali přeformulování sloganu. „Říkali, že ten slogan nedává smysl a mohl by vzbudit nežádoucí konotace, zejména sexuálního a jiného rázu, jestli rozumíte. Osobně se nedomnívám, že by to bylo nějak moc nesmyslné, vždyť o sloganu Žít Krno taky někteří rádoby odborníci tvrdili, že je lingvisticky nesprávný, ale nakonec si všichni zvykli,“ tvrdí Rusinková.

Město Krno tak bylo donuceno celý projekt od základů překopat, protože tak, jak byl zamýšlen, stál na předpokládané vizi lidí v divadle, což se ukázalo jako neudržitelné. „Napadlo nás pak, že bychom udělali slogan „Lidé do divadla, divadlo do lidí, ale to mělo u komise stejný neúspěch.“ Když se zdálo, že celý obrodný proces brněnské kultury bude cizí vinou zničen, přišla z těch nejvyšších míst spásná myšlenka.

„Jakoby to bylo dneska, když paní náměstkyni pro kulturu inženýrku doktorku Janu Bohuňovskou napadlo, že lidé v tom divadle nemusí tak úplně nutně být. Že postačí, když budou blízko, do vzdálenosti 200 metrů, pak splníme zadání grantu a bude to pořád znít světově, jako heslo olympiády a jiných kulturních akcí,“ popisuje Rusinková s neskrývaným dojetím, jak se zrodila nejnovější kulturní vize města se sloganem „Lidé k divadlu, divadlo k lidem.“

Návrh architektonického řešení nové kulturní koncepce od architekta Adama Gebriana

Pak už stačilo jen zapojit imaginaci, vyřešit smlouvy s dodavateli, založit akciovku Střední centrum, vyvlastnit pár pozemků, dohodnout se s developery a unikátní spojení divadelního svatostánku brněnských múz se zábavním aquaparkem pro celou rodinu bylo na světě. Přímo před Janáčkovým divadlem tak vzniká interaktivní svět vodních radovánek, v němž bude samozřejmě možno využít slevy na Kartu Krňana. Sauny, vířivky, tobogány, skluzavky, bazén pro vodní pólo, brouzdaliště, to všechno se bude snoubit s krásou hereckých a hudebních kreací v nedalekém divadle. Město si od toho samozřejmě slibuje enormní zájem o okolí divadla.

„Chtěli jsme podpořit kulturu v Krně, což je vždycky těžká věc, taková podpora. Ale nakonec jsme splnili zadání mnohasetmilionového tendru a dostali lidi k divadlu. Nikdo nás nemůže nařknout, že jsme neudělali maximum možného. Ona je to totiž těžká věc, taková kultura a její podpora, totiž,“ shrnuje inženýrka doktorka Jana Bohuňovská.

Přesto se i v Krně najde skupinka samozvanců a zaprodanců, kteří v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz sabotují úsilí rekultivace a transformace kultury. Sdružili se do pochybného spolku individuí a říkají si Výzva 2013. Nelze než doufat, že právě takové příštipkáře a kverulanty v průzračných vodách Aquaparku Osvobození plavat neuvidíme. Takové návštěvníky si u krněnského divadla nezasloužíme.

Paní doktorko,ve své funkci jste už rok a půl, o dva roky déle jste v ní působila jako pověřená vedoucí v čase, co zrovna nebyl Hladký. Co se vám za tu dobu z vašeho pohledu nejvíce povedlo?

Ano. Ta práce je velmi obtížná. Nejdůležitější ze všeho je mít v pořádku doklady. Jak nejsou v pořádku doklady, jsem celá nesvá a kolikrát ani nespím.

Ilustrační foto, zdroj internet (Upozornění: na této ani žádné jiné fotografii na světě není PhDr. Viera Rusinková)

Jistě, tomu rozumíme. A pokud jde o samotnou krněnskou kulturu, v jaké se podle vás nachází kondici?

Ano. Kultura je velmi obtížná. Někdy vlastně ani nedokážete lidem pořádně vysvětlit, co to ta kultura vlastně je. Proto jsme v rámci osvětového projektu přeměnili Brněnské kulturní centrum na Turistické informační centrum. Každý Krňan byl totiž podle našeho průzkumu alespoň jednou v životě turistou, a informace se hodí vždycky, bez správných informací byste třeba nemohli mít v pořádku doklady.

Jak se ze své funkce díváte na rozbouřené vody krněnského divadelnictví?

Ano. S divadly je to velmi obtížné. Nejhorší je, když do toho začnou mluvit lidé, kteří třeba vůbec ani netuší, kolik je za tím dokladů, aby divadlo fungovalo. Ta atmosféra v krněnských divadlech se tak vyhrotila, že z toho nejdřív onemocněl pan Plachý, pan Moša byl zmatený  a pan Dvořák z toho úplně odešel. Naštěstí náš audit v našem Národním divadle ukázal, že všechny naše doklady jsou v pořádku.

Národní divadlo. Ilustrační foto, zdroj internet

Přesto ředitel Dvořák na své místo rezignoval. Kdy bude vypsán konkurz na jeho následovníka?

Ano. Konkurzy jsou vždy obtížné. Někdy se vám tam přihlásí úplně cizí lidé. Usnesli jsme se, že v této nelehké době bude lepší, když toto místo získá někdo, s kým se nám dobře spolupracuje a kdo má v pořádku doklady. Ovšem ti skutečně kvalitní (až na výjimky) lidé už nějakou instituci vedou. Logickým řešením tedy je nahradit jednoho ředitele jiným. Tak například v čele Národního divadla bychom rádi viděli dosavadního ředitele Moravského zemského muzea, jeho místo zaujme v hierarchické posloupnosti ředitel Muzea města Krna, na jeho místo pak postoupí ředitel Dopravního podniku města Krna, stávajícího ředitele Domu umění bychom příště nejraději viděli v Pohřebních a hřbitovních službách města Krna atd.

Jak jste vy osobně spokojena s repertoárovou nabídkou krněnských divadel? Co vás v poslední době zaujalo?

Ano. Víte, mně se líbí, když jsou hry srozumitelné širokému publiku. Například  Zaslíbení v Mahenově činohře – Hanka Mašková a Jirka Štaidl, krásní mladí lidé, úspěšní i za hranicemi naší vlasti. Z nich by si měli vzít příklad ti dnešní mladí, třeba ti takzvaní „nezávislí“ divadelníci, kteří nic nedokázali, nikdo je nezná (aspoň já tedy ne), nikdo na jejich představení nechodí (já tedy rozhodně ne), a přitom neustále vykřikují, že chtějí podporu a kdoví co všechno. Ale když pak dojde na lámání chleba, kolikrát ani nemají v pořádku doklady.

Dobře. Přejděme tedy k dalším uměleckým oborům. Sama jste naznačila nejistou pozici stávajícího ředitele Domu umění Rostislava Koryčánka. Jak vy osobně pohlížíte na výstavní program této instituce?

Ano, Dům umění je velmi obtížný. Nebyla jsem tam, ani nepamatuju, ale jsem toho názoru, že se tam v poslední době vystavují věci, kterým nikdo nerozumí (aspoň já tedy ne) a návštěvnost závratně klesá – stačí srovnat například počty návštěvníků na výstavě Uměním k socialistickému životu, na kterou se roku 1961 sjížděly autobusy z celé Moravy, s dnešní návštěvností… Navíc podle mých informací se v Domě umění scházejí všelijaké pochybné „alternativní“ existence, a to umění nikdy nesvědčí. Myslím, že by Domu umění výrazně pomohlo, kdyby se v něm vystavovalo více ručně malovaných obrazů a pěkných soch. Všelijakých těch složitých „projektů“ mají lidi dost v práci.

Co váš úřad a literatura?

Ano. Pro literaturu v Krně děláme hodně. Z těch největších přínosů bych uvedla například uzavření několika poboček Mahenovy knihovny. Když si děti, ale i babičky a dědečci, protože na naše seniory nesmíme v žádném případě zapomínat, musí dojít pro knihu o kus dál, budou si literatury více vážit. Ale je toho daleko víc: například podporujeme vydávání krásných knih o Krně, které pak někdy dáváme hostům pana primátora.

Zastavme se u kinematografie. Co může Brno nabídnout v tomto kulturním odvětví?

Ano. Filmy jsou také dost obtížné. Bohužel se nám zatím nepodařilo zrušit festival BRNO16, přestože většina těch filmů vůbec není o Krně a ani neukazuje nic moc pěkného.
Velkou úlevou bylo předání kina Scala do rukou univerzity, protože jedno kino bez popkornu, tedy kino Art, je pro nás dostatečná zátěž. Největší úspěch jsme slavili s filmovým klubem v sále Břetislava Bakaly, který zbytečně přitahoval pozornost, takže jsme ho zavřeli,  a s takzvaným letním kinem, kde byla kolikrát zima a komáři. Proto letos v Krně žádné letní kino nebylo.

Promiňte, ale zřejmě jste mylně informovaná, je obecně známo, že generální sponzor nebyl spokojen s jednáním TIC, a proto svěřil své peníze občanskému sdružení, které letní kino provozovalo během celé letní sezony.

Ano. Je velmi obtížné sledovat aktivity kdejakých takzvaných „nezávislých“ sdružení. Naše doklady dokládají, že letní kino v Krně nebylo.

Vraťme se ještě k oné transformaci kultury na turismus. Můžete už dnes říct, zda byla tato změna výhodná?

Ano. Bylo to velmi obtížné, ale už je dobře. Společně s kolegyní PhDr. Petrou Kačírkovou, PhD. jsme zavedly krásnou funerální trasu od kostnice pod sv. Jakubem až po Kapucínské náměstí, což je možná až kilometr. Jsme s ní velmi spokojené, a turisti také, neboť jak ukázal náš průzkum, každý turista chápe, co je to mrtvola, což se třeba o funkcionalismu říct nedá.

Funerální trasa se těší velkému zájmu dětí i dospělých. Ilustrační foto, zdroj internet

Když už jste zmínila funkcionalismus, jak pokračuje projekt krněnských architektonických stezek?

Ano. Ty stezky byly mimořádně obtížné, ale naštěstí projekt skončil, takže se o ně nemusíme starat. Podívejte se, podle mého názoru by mělo být město hlavně pro nás normální lidi, ne pro turisty – pro ty jsme už přece vytvořili tu krásnou funerální trasu. Jakmile se nám začnou turisté rozbíhat po městě a narušovat klid mimo centrum, budeme čelit rozhořčeným občanům. Podívejte se jen na tu hrůzu, co se děje kolem vily Tugendhat, denně kolem projdou kolikrát až desítky lidí, turisté zabírají zdejším obyvatelům místa v restauracích a kavárnách… na to prostě není Krno stavěné.

Mohla byste na závěr pozvat občany Krna na nějakou obzvlášť zajímavou kulturní událost?

Ano. I když je obtížné vybírat. Vzhledem k tomu, že slavnosti alkoholu a přepáleného tuku na náměstí Svobody, které pořádá naše oblíbená radnice Krno-střed, skončily, doporučila bych počkat na Vánoce na radnici – snad nám je tentokrát nepokazí smrt nějakého prezidenta.
A pak už samozřejmě přijde jaro a po něm tolik oblíbené ohňostroje, které nejen že jsou v pořádku z hlediska dokladů, ale také je vidí miliony lidí. A právě pro lidi to všechno děláme.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně dalších úspěchů ve vaší obtížné práci.

Jejich existence narušuje tolik potřebný klid na práci. Během přestavby haly Rondo na Kajot arénu (tři čtvrtě miliardy) sice mohli hokejisté úspěšné Komety honit puk prakticky bez omezení, u hráčů Opery to ale není nutné. Podle nejlepšího krněnského starosty můžou kumštýři “Janáčkárny” halekat třeba na nádraží nebo v některém z podchodů. Za ušetřené peníze bude moci Krno vedle orloje vztyčit 11 metrů vysoký vánoční stromeček ověšený 111 blikajícími andělíčky. Sociální podporu bude naštěstí vyplácet stát a ne město.

Výhra krněnské Komety je stejně pravděpodobná, jako výhra na automatech hlavního sponzora.

Operu a Kometu ale spojuje mnohem více věcí. Toto souznění je jednoznačným důkazem koncepční a tvůrčí činnosti magistrátu. V případě rekonstrukce bývalého Ronda se původně hovořilo o částce 300 miliónů, nicméně zpracování projektové dokumentace se ujal oblíbený Arch.Design a nezapomněl v ní zanechat potřebná bílá místa, která umožnila investorovi (IMOS Brno, a.s.) a magistrátu postupně navýšit rozpočet nejdříve na půl miliardu a následně na krásných 700 000 000,- Kč. Architekt Ronda Ivan Ruller koncipoval stavbu ve tvaru puku, nicméně je třeba jít s dobou. Svým tvarem dnes evokuje spíše ruletu a tak byla logicky přejmenována na Kajot arénu. Hra úspěšné Komety je ostatně velmi blízká “výherním” automatům, které Kajot vyrábí a na kterých po nadějném začátku rovněž všechno prohrajete. Kometa se aktuálně drží na krásném 11. místě (ze 14), z čehož má minimálně jeden člen vedení klubu, který je současně i nejlepším primátorem, nesmírnou radost. Jedenáctka je totiž pro Krno magická.

Někteří zaměstnanci Janáčkova divadla si už raději našli levnější bydlení.

Janáčkovo divadlo rovněž navrhl Ivan Ruller a i jeho rekonstrukce je krásným příběhem plným insiprace. První výběrové řízení na stavitele organizovala firma Tenderservis. V podmínkách soutěže správně diskvalifikovala všechny potenciální uchazeče, kteří staví v zahraničí nebo jsou přímo cizáci. U těchto firem totiž hrozí, že by mohly stavět zbytečně levně nebo by špatně chápaly dobře míněné rady a požadavky – Marek Dalík by mohl vyprávět. Nicméně výběrové řízení, ve kterém přitom byla vybrána ta správná krněnská společnost (Frama), bylo napadeno jedním z uchazečů a následně zrušeno antimonopolním úřadem. Opakované výběrové řízení organizoval opět Tenderservis, protože je na něj spoleh a ví co má dělat. Ani tentokrát nezklamal, nabídku 76 miliónů ignoroval a vybral stejnou společnost s cenou 110 miliónů. Magistrát opět potvrdil svou Nápaditost, když se následně pochlubil ušetřením 13 miliónů, protože původně plánoval utratit 123 miliónů.

Nějací škarohlídi by se možná mohli mračit a tvrdit, že stačilo vybrat nejlevnější společnost a 180 zaměstnanců Janáčkova divadla nemuselo skončit na dlažbě, ale s takovým přístupem by se v Krně nikdy nic nepostavilo. Navíc se Janáčkovo divadlo transformuje do mnohem srozumitelnějšího Synot divadla, kde najdou tolik potřebný prostor opery dnešních dnů, tedy muzikály. Ty jsou mnohem srozumitelnější pro obyčejného, normálního, běžného člověka a svou barevností evokují roztočené švestky a citróny.

Snad se letos podaří vybrat velký stromeček, aby se pod něj vešli všichni bývalí zaměstnanci Janáčkovy opery.

A co poradit bývalým zaměstnancům? Jak už poznamenal jeden hloubavý občan města Krna: “Kdyby umělci v budoucnu nevěděli, kde je Úřad práce (za čtvrt miliardy), mohou se zeptat v infocentru (za 6 milionů) – tam jim jistě řeknou i otvírací dobu, čas možno zkontrolovat u “orloje” (za 12 milionů). O Vánocích navrhuju zpívat s kasičkou pod Vánočním stromem na Svoboďáku (osvětlení za 4 milióny), při prochladnutí možno použít tu vytápěnou kadibudku (za 3 miliony)”. Za nás ještě dodáváme, že můžou nezaměstnaní využít služeb Justičního paláce (2 miliardy) a hlavně ať nezapomenou: Žít Brno! (tři čtvrtě milionu).

Co se však ale vůbec nepovedlo, byl loňský ročník prestižní soutěže Otevřeno x Zavřeno. Ač mělo Brno v soutěži hned několik kvalitních koňů, nedůsledný magistrátní šiml uklikal jen těsné vítězství ve vedlejší kategorii Svoboda projevu za zneužívání radničního Zpravodaje Brna – střed pro propagaci starosty. A to není pro největší město České republiky zrovna hezká vizitka.

Po celý minulý rok se proto Brno pilně snažilo, aby mu letošní prvenství nemohlo uniknout. Brno si zejména brousí zuby na vítězství v kategorii Přístup k informacím, kde bude největším soupeřem samo sobě. Ale ani jiné kategorie (Svoboda projevu, Účast občanů na rozhodování) nejsou rozhodně bez šance! O těch ale zas až příště.

Musí se sportovně uznat, že v kategorii Přístup k informacím se vlastně soupeří už jen o druhé místo. První pro sebe bezkonkurenčním způsobem utrhlo na jaře zastupitelstvo Jihomoravského kraje svým návrhem na vylepšení zákona o svobodném přístupu k informacím:

1. Všechny lhůty, které jsou dnes určené pro úřady, by se zvýšily. Všechny lhůty, které jsou závazné pro žadatele, by se zkrátily.
2. Na plno informací by se nebylo možné zeptat.
3. Za každou žádost o informaci, kterou občan požaduje, by  musel zaplatit.
4. Poskytnuté informace nemohou zajímat nikoho jiného než žadatele, proto se nebudou zveřejňovat na webu.

Je smutným faktem, že vláda se k tomuto přínosnému návrhu, který by občany ušetřil zbytečné přehršle informací, jimiž jsou dnes a denně bezohledně zavalováni, stavěla dosti distingovaně a hejtman Hašek novelu po brutálním nátlaku z projednávání stáhl. Naštěstí není všem dnům konec: “Myslím, že je to smysluplná změna. Teď hledáme nejvhodnější cestu, jak pokračovat,” sdělil náměstek hejtmana Stanislav Juránek. Podle něj zákony, které navrhují kraje, nejsou nikdy politiky na státní úrovni nadšeně přijímány. “Vždy se hledají chyby, i když tam nejsou,” podotkl náměstek.

Věříme, že zastupitelstvo Jihomoravského kraje svůj slib dodrží a těšíme se na obhajobu letos předem vyhraného titulu i v roce 2012!

O další stupně vítězů se tento rok porvou brněnští zastupitelé Naděžda Křemečková, Libor Šťástka, Jiří Novotný, Ludvík Kadlec, Dušan Pazdírek a Jiří Zorník, kteří zastupují město v akciové společnosti Jižní centrum Brno, a. s., a kteří si odhlasovali, že akciová společnost vlastněná ze 100 % městem nemusí nikomu nic sdělovat. Své k tomu řekl i primátor: “Myslím si, že žaloba proti této společnosti je Vaším právem, které já nemohu komentovat a nemohu Vás od ní ani odrazovat.” Pevně věříme, že si zastupitelé Brna příště odhlasují, že nejen jedna městská akciovka, ale že celé Brno nebude nikomu nic sdělovat. Jak jsme si řekli na příkladu Židenic, je to ta nejlepší obrana proti teroristickému útoku.

Brněnští zastupitelé ale nebudou mít cestu za stříbrnou slávou dlážděnou zlatem. Soupeřem jim nebude nikdo menší než Zlatý drak. Národní divadlo Brno se rozhodlo, že bude tajit smlouvu, kterou na toto legendární představení uzavřelo s firmou známého popového zpěváka, Daniela Landy. Na smlouvu se dle ředitele Národního divadla, Daniela Dvořáka, vztahuje autorský zákon, protože ji, dle informací redakce Žít Brno, podepsali s Danielem Landou a Petrem Velkem vlastní krví na vzácném pergmanenu, navíc v netradičním daktylu. Národní divadlo dává tuto komickou scénku k dobrému co dva roky, takže v roce 2013 se budeme těšit opět na shledanou v soutěži.

Aby nebylo mýlky. Soutěž není jen o Brně! Je i o lidech, bez kterých by Brno nebylo nic. Do 5. září má každý Brňák možnost nominovat právě to svoje “nej”. Neváhejte hodit právě ten svůj ručník do ringu a po 5. září pak ve všelidovém hlasování rukou společnou uklikáme Brnu zasloužené vítězství.

Brno Open

]]> http://rip.zitbrno.cz/sport/brno-bere-soutez-o-nejotevrenejsi-mesto-utokem/feed 3 http://rip.zitbrno.cz/kultura/kulturni-okenko-petra-velka-predstaveni-autora http://rip.zitbrno.cz/kultura/kulturni-okenko-petra-velka-predstaveni-autora#comments Sat, 13 Aug 2011 17:49:49 +0000 Matěj Hollan http://www.zitbrno.cz/?p=201 Vážení čtenáři,

redakce našeho portálu se rozhodla vyhovět přání řady z Vás a na základě stovek Vašich dopisů otevírá novou rubriku – Kulturní okénko Petra Velka.

Petr Velek bude od nové sezóny přinášet pravidelné recenze na představení divadla Reduta, na nějž je odborníkem na slovo vzatým.

Vycházíme – jak jste si již jistě všimli – z moderního amerického modelu žurnalistiky, kde je důležité, aby čtenář poznal osobnost autora, aby znal jeho názory, aby prostě, lapidárně řečeno, nebyl novinář pro čtenáře tou anonymní odtažitou třípísmenou zkratkou.

Nejprve proto krátce zrekapitulujeme dosavadní kariéru Petra Velka a poté si připomeneme několik jeho výroků. Jistě uznáte, že v nadcházející sezóně se budeme mít všichni na co těšit!

Petr Velek
* 1961
IP adresa: 84.42.248.161

Petr Velek je rodák z Kroměříže , po maturitě na střední škole vystudoval pedagogickou fakultu – obor Pedagogika uměleckého oboru (hudební výchova). Už v průběhu studia začal komponovat. Po absolutoriu pedagogické fakulty vystudoval hudební kompozici na Janáčkově akademii múzických umění.

V polovině osmdesátých let zakládá spolu se skladatelem Ivo Medkem orchestr pro soudobou vážnou hudbu Art Inkognito. Souběžně je od roku 1987 spoluautorem a hráčem rockové skupiny Dunaj. Je autorem scénické hudby pro režiséry J. A. Pitínského a Vladimíra Morávka.

V polovině devadesátých let zakládá centrum současného umění v Brně Skleněná louka, kde ročně vystoupí desítky předních českých a zahraničních umělců. V té době pracuje spolu s výtvarníkem Josefem Daňkem na velkých plenérových projektech, jedním z nich byla například Přespolní mše, která byla provedena na kopcích v Moravském krasu.

S režisérem a scénáristou Jiřím Šimáčkem natáčí ve druhé polovině devadesátých let několik dokumentů pro Českou televizi, například Brněnští Euroindiáni, akční dokumentární thriller Umělci pro NATO nebo Střežený Parnass – investigativní paradokument. Spolu s Jiřím Šimáčkem zakládají Střežený Parnass, autorskou uměleckou organizaci zabývající se tvorbou divadelních her a nekonvenčních multimediálních projektů.

V rámci projektu EU–PHARE organizuje v roce 1999 velký projekt znovunavázání zpřetrhané kulturní spolupráce mezi Brnem a Vídní.

V roce 2003 uvádí na scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla operu Giuseppe Verdiho Síla osudu.

V roce 2004 natáčí pro Českou televizi dokument o vrcholovém sportu Branky, body, paradoxy.

Významný je pro něj rok 2006, ve kterém režíruje v pražském Divadle komedie autorskou inscenaci Střeženého Parnassu Oliver Twist – sociální bondage drama, a poté v historické budově Národního divadla představení autorského tria Petr Kofroň (hudba), Petr Velek a Jiří Šimáček (text) Fantom čili Krvavá opera, které vzbudilo pohoršení u konzervativní části české operní kritiky.

V roce 2006 stejná autorská trojice realizuje na hudební scéně Městského divadla Brno titul napsaný „naproti motivům“ Wolfganga Amadea Mozarta a Emanuela Schikanedera Magická flétna. Inscenace se stala nejvýznamnějším a nejpodnětnějším činem reakce na připomenutí dvou set let od Mozartova narození v brněnském divadelním životě. Po této inscenaci uvádí v netradičních prostorách Husy na provázku svou a Šimáčkovu hru Všechny Shakespearovy ženy.

V následujícím roce uvádí Nepohodlného Indiána na scéně ostravského Divadla Jiřího Myrona, 2. listopadu 2007 pak na činoherní scéně Městského divadla Brno hru dvojice Velek–Šimáček Deník krále.

V říjnu 2007 je ředitelem NDB Danielem Dvořákem jmenován šéfem činohry. V předvánočním čase spolu s Danielem Dvořákem uvádí na scéně Mahenova divadla multižánrovou hudebně-‑dramatickou kompozici Česká mše vánoční, která se setkala s mimořádným diváckým ohlasem.

V roce 2008 realizuje úspěšně velké historické drama z období zlatého věku Francie Královna Margot.

Trio Kofroň-Velek–Šimáček se opět sešlo při vzniku operní inscenace MAI 68. Opera věnovaná reflexi roku 1968, a to jak z hlediska českých událostí, tak v kontextu dění v Evropě, byla uvedena rovněž na scéně Stavovského divadla v Praze a podle očekávání opět vzbudila nesouhlas tradicionalisticky zaměřené části operní kritiky.

V listopadu 2008 došlo k premiéře velkolepého divadelního projektu, společného díla Střeženého Parnassu a Daniela Landy, Tajemství Zlatého Draka. Inscenace se stala divácky nejúspěšnějším představením v celé historii činohry Národního divadla Brno.

————————————-
Tolik k životopisným údajům a nyní se podívejme na některé Velkovy umělecké a kritické názory:

“Jsem pravidelným návštěvníkem Národního divadla v Brně a mohu porovnat inscenace v Mahenově divadle a v Redutě. Hlavní je, že v Redutě většinou sedí kolem dvaceti diváků a něco málo více. Nedivím se, protože jejich inscenace jsou podobné Divadlu Husa na provázku a Hadivadlu, které sídlí kousek od Reduty. Mahenovo divadlo jsem poloprázdné v poslední době nezažil. A skvělé inscenace jako Zlatí chlapci nebo Richard III. taky v jiném brněnském divadle neuvidíte, protože jsou jedinečné. Takže problémem Národního divadla v Brně je Reduta, kde si dělají inscenace pro sebe a pro pár svých známých. I když se jim jednou za uherský rok něco podaří. Ale srovnatelná s Provázkem a s Hadivadlem Reduta není. Nechápu, kde bere město Brno tolik peněz, že si může dovolit financovat tolik „experimentálních“ divadel za sebou. Reduta mi přijde jako takový přílepek Národního divadla v Brně, se kterým si neví nikdo rady. Mahenovo divadlo je pro mě čitelné a má svůj jasný směr a smysl. Pan Plachý je možná kontroverzní, ale jeho inscenacím rozumím a mám pocit, že mu rozumí i většina Brňáků. Richard III. je naprosto skvělá inscenace a všem přátelům ji doporučuji. Velmi neobvyklá, ale Halberstadt je v tom nedostižný. Myslím, že většina lidí z Brna to cítí podobně. Zajímalo by mě naopak, jak se financuje divadlo, kde bývá třeba patnáct-dvacet diváků na představení (Reduta). Kdo to platí? My — daňoví poplatníci? Pokud vím, tak Reduta žije z peněz Národního divadla v Brně, ale jinak je úplně „samostatná“.”

“Když chci vidět experimentální divadlo, tak si zajdu do Experimentálního divadla na Provázku nebo do Hadivadla. Taková nabídka experimentů mi na Brno bohatě stačí. Navíc ty experimenty v Redutě jsou většinou dosti dětinské.”

“Osobně vnímám produkci Reduty jako velmi nevyrovnanou. Některá představení jsou skutečně špatně navštěvována a divím se prostě městu Brnu, že si pouští do hry další experimentálmí scénu. Pokud na to Brno má, pak není žádný problém, ale já mám spíše zprávy, že jsou na tom brněnská divadla finančně špatně. Nejhůře je na tom opera ND v Brně, sbor, orchestr a kolektivní tělesa. Tam se musí šetřit radikálně, zaměstnancům jsou kráceny platy. Nevím, jestli si při tom všem může Brno dovolit další divadlo, podobné Provázku a Hadivadlu. Myslím, že ne. Reduta je tu prostě jaksi navíc. Morávek dělá přece jenom experimentální divadlo nesrovnatelně lépe. V Redutě jsou ta poloprázdná představení, a to nevytváří dobrý obraz ani o celém Národním divadle v Brně, když pod něj Reduta spadá. Viděl jsem v Redutě třeba hru Marnie, a bylo to slabé. Eva Novotná se snažila hrát, ale nebylo o čem. Pan Vašák jakoby vůbec nevěděl, jakou postavu má hrát. Byl to zbytečně strávený večer. A takových v Redutě bylo více. Reduta pak má exkluzivní inscenace, jimiž si zřejmě získává přízeň odborné veřejnosti. Ale já se ptám — za jakou cenu? V době, kdy ve sboru v opeře není na platy, Reduta žánrově zdvojuje a ztrojuje divadelní společenskou objednávku mezi brněnskými divadly.”

“Pane Štědroni,

Vy se tedy přidáváte k panu Ermlovi, Rychlíkovi a Hulcovi a jejich kampani proti činohře Mahenova divadla. Stavíte se vlastně proti instituci, jejímž jste zaměstnancem, že? Toto by mělo zajímat zřizovatele Národního divadla v Brně. Na tomto veřejném serveru píšete proti části podniku, v němž jste zaměstnán. Takové jednání mi jenom potvrzuje, co jsem o Vás slyšel a co jsem uvedl minule (že se rád vozíte po zádech jiných). Nemám nejmenší chuť se s někým takovým zahazovat, natož pak scházet. Názorem mnoha mých přátel je, že co se týká obrazu ND v Brně, nejvíce problematická je Reduta, jak jsem již uvedl. Je to „obraz“ divadla, které je zde navíc. V tak malém městě, jako je Brno, je Reduta s podobným programem jako Hadivadlo nebo Provázek prostě navíc.”

———————————————————–

Toť prozatím z naší strany vše a těšíme se spolu s Vámi na další Velkovy kritické reflexe.

** Petr Velek je i na Facebooku **