Zdá se to být šílené, ale zatím veškeré indicie směřují k poznání, že tomu tak skutečně je. Žítbrno.cz zjistilo, že nejlepší starosta největšího města České republiky, Bc. Roman Onderka, MBA, nakročil již před šesti lety k vybudování novodobého kultu osobnosti.

Iniciačním aktem, na němž bude Onderkův kult odhalen, má být všelidová oslava jeho narozenin. Ta se uskuteční 11.  11. 2011.

Onderkův obsidián, zdroj našich informací. Zdroj: Kancelář primátora

Onderka si cestu ke kultu osobnosti detailně naplánoval. Již na sklonku roku 2005 měl všechno dobře spočítáno, nic nenechal náhodě. Redakce tyto skutečnosti zjistila prostřednictvím hackerského napíchnutí Onderkova obsidiánu. Uznáváme, že tento postup je na hraně novinářské etiky a jsme si vědomi, že ne všichni tuto naši metodu vezmou jako legitimní, ale indicie svědčící o budování kultu osobnosti byly tak silné, že šéfredaktor portálu, Michal Kašpárek, svolil k této kontroversní metodě.

Co pověděl obsidián

Aby se magický rituál ustanovení kultu osobnosti zdařil a Onderka mohl říci “já su město“, musely být všechny litery v názvu města obsaženy v Onderkově jméně. Písmena “R”, “N” i “O” toto bezezbytku splňovala (ONdeRka, bRNO), problém byl s “béčkem”.

Učebnice angličtiny. Zdroj: Bc. Roman Onderka MBA

Zároveň bylo z hlediska číselné symboliky nutné, aby začáteční písmeno města bylo jedenáctým písmenem v abecedě, tedy “K”. A při řešení tohoto problému se Onderka ukázal jako geniální spin doctor. Onderka prosadil začátkem roku 2010 na první i každý další pohled nesmyslnou věc: Neznámé slovenské firmě Corporate Consulting Group zadal vytvoření jakýchsi verbálních priorit města. (Pozn.: podle internetového vyhledávače Google existuje pojem “verbální priority” pouze v Brně.) Výsledkem bylo vytvoření známého sloganu Žít Brno, který nic neznamená, a náhodné vygenerování “verbálních priorit” města: Bezpečnost, Rozvoj, Nápaditost a Otevřenost. Z Bezpečnosti se posléze, pro dosažení vyššího stupně chaosu, stala z neznámého důvodu Blízkost.

Jeden ze zastíracích Onderkových manévrů. Zdroj: Marie Zezůlková, magistrát

Slogan a verbální priority se přesně podle předpokladů setkaly s nevolí občanů. Brno podle strategie předepsané Onderkou nedělalo následující rok se sloganem  vůbec nic, krom vypouštění tzv. “bílých psíků” v podobě nesmyslných grafických ztvárnění sloganu, absurdních tvrzení, že cizinci si přeloží slogan sami, šíření matoucích informací, že na sloganu se pořád pracuje, či vydávání tiskových zpráv, že hackeři napadli web Brna a vytvořili tam tyto šílené stránky. Onderka pak ve chvíli největšího chaosu podplatil Ústavní soud, jenž v nálezu Pl. ÚS 11/11 z 11. září zrušil Brno, a Onderka mohl vítězoslavně oznámit změnu názvu města na Krno. Tím dostal do jména města nezbytné “ká”.

Změna názvu města byl však až finální krok, kterému předcházelo několik let úhybných zastíracích manévrů a zdánlivých nelogičností. Součástí strategie k dosažení Kultu tak bylo např. postavení předvolební kampaně v roce 2006 na podpoře nádraží v centru a následně, v září 2007, obrat a podpora přesného opaku.

Jedna z kapitol budování kultu osobnosti, Roman Onderka, říjen 2006. Zdroj: Metropolis Live

Důkazem probouzejícího se kultu osobnosti byl zisk anglického titulu MBA na VUT, bez znalosti angličtiny. K tomu mu dopomohla dobře zvládnutá magie peněz a váha funkce předsedy správní rady VUT.

Před minulými volbami z politického hlediska nevysvětlitelně usiloval o výstavbu garáží pana Vymazala v podzemí Zelného trhu. Navzdory posměškům okolí prosadil instalaci záhadného kosmického katafalku z obsidiánu na náměstí Svobody a aby zametl stopy svého skutečného plánu, neváhal se v přímém přenosu před celým národem ztrapnit popisováním svého přirození ve sprše. Vše byl ale jen chladný kalkul, jak odvést pozornost.

Pro dosažení Kultu bylo nutné, aby Onderka zůstal starostou (přesněji Lordem Mayorem) i po volbách 2010. Předvolební hazardní taktika se Onderkovi ale málem nevyplatila. Volební tvář ODS, Robert Kotzian, nepochopila, že její role skončila vyhlášením volebních výsledků a několik týdnů usilovala o to, aby spolu s dalšími pravicovými stranami vytvořila koalici. Nakonec se však dobrá věc podařila a Onderka uzavřel potřebnou smlouvu s ďáblem. Dveře k ustanovení Kultu se otevřely dokořán.

Aby si ututlání příprav Kultu pojistil, vyvolal Onderka v posledním roce naprosté peklo: spustil celorepublikový skandál se svou bakalářkou prací, která nesplňuje nároky vůbec ničeho, nechal se odvolat z funkce stínového ministra dopravy, naopak oznámil kandidaturu na prezidenta a v rámci boje proti hazardu prodal coby člen představenstva Kometa Group, a. s.,  hokejovou halu Rondo hazardní společnosti Kajot.

Zdroje Onderkovy bakalářské práce. Zdroj: Internetové zdroje bez udání autora

V posledním měsíci před odhalením kultu osobnosti pak ve spolupráci s šéfem Národního divadla Brno, Danielem Dvořákem, přišel s nejšílenějším manévrem a ohlásil likvidaci Janáčkovy opery. To vyvolalo očekávané masové protesty, informace o zrušení opery rezonovala mohutně i v cizině.

Onderka si proti sobě záměrně poštval stovky Krňanů. Zdroj: ČTK

Přesto nám v redakci přišla možnost, že Roman Onderka skutečně buduje kult osobnosti, doslova šílená. Datum, kdy má být Kult odhalen – 11. 11. 2011  – se ale každým dnem přibližuje. Rozhodli jsme se proto otestovat pravdivost informací z obsidiánu tzv. Onderkovým jedenáctkovým testem. Na oficiálním portálu City Identity města jsme na 47 minut (4 + 7 = 11, čtyřka znamená čtyři rozpoutané přírodní živly – oheň, vodu, vzduch a zemi – a jimi způsobené katastrofy, sedmička je vždy šťastná a příznivá) zkusmo vyvěsili rádoby humornou informaci o Krnu jako Onderkově kryptogramu. Zveřejnili jsme informaci záměrně v neděli o půl druhé odpoledne, kdy není u internetu vůbec nikdo. A za oněch 47 minut se sešlo pod příspěvkem přesně 111 lajků. Mene tekel ufarsín!

redakce našeho portálu se rozhodla vyhovět přání řady z Vás a na základě stovek Vašich dopisů otevírá novou rubriku – Kulturní okénko Petra Velka.

Petr Velek bude od nové sezóny přinášet pravidelné recenze na představení divadla Reduta, na nějž je odborníkem na slovo vzatým.

Vycházíme – jak jste si již jistě všimli – z moderního amerického modelu žurnalistiky, kde je důležité, aby čtenář poznal osobnost autora, aby znal jeho názory, aby prostě, lapidárně řečeno, nebyl novinář pro čtenáře tou anonymní odtažitou třípísmenou zkratkou.

Nejprve proto krátce zrekapitulujeme dosavadní kariéru Petra Velka a poté si připomeneme několik jeho výroků. Jistě uznáte, že v nadcházející sezóně se budeme mít všichni na co těšit!

Petr Velek
* 1961
IP adresa: 84.42.248.161

Petr Velek je rodák z Kroměříže , po maturitě na střední škole vystudoval pedagogickou fakultu – obor Pedagogika uměleckého oboru (hudební výchova). Už v průběhu studia začal komponovat. Po absolutoriu pedagogické fakulty vystudoval hudební kompozici na Janáčkově akademii múzických umění.

V polovině osmdesátých let zakládá spolu se skladatelem Ivo Medkem orchestr pro soudobou vážnou hudbu Art Inkognito. Souběžně je od roku 1987 spoluautorem a hráčem rockové skupiny Dunaj. Je autorem scénické hudby pro režiséry J. A. Pitínského a Vladimíra Morávka.

V polovině devadesátých let zakládá centrum současného umění v Brně Skleněná louka, kde ročně vystoupí desítky předních českých a zahraničních umělců. V té době pracuje spolu s výtvarníkem Josefem Daňkem na velkých plenérových projektech, jedním z nich byla například Přespolní mše, která byla provedena na kopcích v Moravském krasu.

S režisérem a scénáristou Jiřím Šimáčkem natáčí ve druhé polovině devadesátých let několik dokumentů pro Českou televizi, například Brněnští Euroindiáni, akční dokumentární thriller Umělci pro NATO nebo Střežený Parnass – investigativní paradokument. Spolu s Jiřím Šimáčkem zakládají Střežený Parnass, autorskou uměleckou organizaci zabývající se tvorbou divadelních her a nekonvenčních multimediálních projektů.

V rámci projektu EU–PHARE organizuje v roce 1999 velký projekt znovunavázání zpřetrhané kulturní spolupráce mezi Brnem a Vídní.

V roce 2003 uvádí na scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla operu Giuseppe Verdiho Síla osudu.

V roce 2004 natáčí pro Českou televizi dokument o vrcholovém sportu Branky, body, paradoxy.

Významný je pro něj rok 2006, ve kterém režíruje v pražském Divadle komedie autorskou inscenaci Střeženého Parnassu Oliver Twist – sociální bondage drama, a poté v historické budově Národního divadla představení autorského tria Petr Kofroň (hudba), Petr Velek a Jiří Šimáček (text) Fantom čili Krvavá opera, které vzbudilo pohoršení u konzervativní části české operní kritiky.

V roce 2006 stejná autorská trojice realizuje na hudební scéně Městského divadla Brno titul napsaný „naproti motivům“ Wolfganga Amadea Mozarta a Emanuela Schikanedera Magická flétna. Inscenace se stala nejvýznamnějším a nejpodnětnějším činem reakce na připomenutí dvou set let od Mozartova narození v brněnském divadelním životě. Po této inscenaci uvádí v netradičních prostorách Husy na provázku svou a Šimáčkovu hru Všechny Shakespearovy ženy.

V následujícím roce uvádí Nepohodlného Indiána na scéně ostravského Divadla Jiřího Myrona, 2. listopadu 2007 pak na činoherní scéně Městského divadla Brno hru dvojice Velek–Šimáček Deník krále.

V říjnu 2007 je ředitelem NDB Danielem Dvořákem jmenován šéfem činohry. V předvánočním čase spolu s Danielem Dvořákem uvádí na scéně Mahenova divadla multižánrovou hudebně-‑dramatickou kompozici Česká mše vánoční, která se setkala s mimořádným diváckým ohlasem.

V roce 2008 realizuje úspěšně velké historické drama z období zlatého věku Francie Královna Margot.

Trio Kofroň-Velek–Šimáček se opět sešlo při vzniku operní inscenace MAI 68. Opera věnovaná reflexi roku 1968, a to jak z hlediska českých událostí, tak v kontextu dění v Evropě, byla uvedena rovněž na scéně Stavovského divadla v Praze a podle očekávání opět vzbudila nesouhlas tradicionalisticky zaměřené části operní kritiky.

V listopadu 2008 došlo k premiéře velkolepého divadelního projektu, společného díla Střeženého Parnassu a Daniela Landy, Tajemství Zlatého Draka. Inscenace se stala divácky nejúspěšnějším představením v celé historii činohry Národního divadla Brno.

————————————-
Tolik k životopisným údajům a nyní se podívejme na některé Velkovy umělecké a kritické názory:

“Jsem pravidelným návštěvníkem Národního divadla v Brně a mohu porovnat inscenace v Mahenově divadle a v Redutě. Hlavní je, že v Redutě většinou sedí kolem dvaceti diváků a něco málo více. Nedivím se, protože jejich inscenace jsou podobné Divadlu Husa na provázku a Hadivadlu, které sídlí kousek od Reduty. Mahenovo divadlo jsem poloprázdné v poslední době nezažil. A skvělé inscenace jako Zlatí chlapci nebo Richard III. taky v jiném brněnském divadle neuvidíte, protože jsou jedinečné. Takže problémem Národního divadla v Brně je Reduta, kde si dělají inscenace pro sebe a pro pár svých známých. I když se jim jednou za uherský rok něco podaří. Ale srovnatelná s Provázkem a s Hadivadlem Reduta není. Nechápu, kde bere město Brno tolik peněz, že si může dovolit financovat tolik „experimentálních“ divadel za sebou. Reduta mi přijde jako takový přílepek Národního divadla v Brně, se kterým si neví nikdo rady. Mahenovo divadlo je pro mě čitelné a má svůj jasný směr a smysl. Pan Plachý je možná kontroverzní, ale jeho inscenacím rozumím a mám pocit, že mu rozumí i většina Brňáků. Richard III. je naprosto skvělá inscenace a všem přátelům ji doporučuji. Velmi neobvyklá, ale Halberstadt je v tom nedostižný. Myslím, že většina lidí z Brna to cítí podobně. Zajímalo by mě naopak, jak se financuje divadlo, kde bývá třeba patnáct-dvacet diváků na představení (Reduta). Kdo to platí? My — daňoví poplatníci? Pokud vím, tak Reduta žije z peněz Národního divadla v Brně, ale jinak je úplně „samostatná“.”

“Když chci vidět experimentální divadlo, tak si zajdu do Experimentálního divadla na Provázku nebo do Hadivadla. Taková nabídka experimentů mi na Brno bohatě stačí. Navíc ty experimenty v Redutě jsou většinou dosti dětinské.”

“Osobně vnímám produkci Reduty jako velmi nevyrovnanou. Některá představení jsou skutečně špatně navštěvována a divím se prostě městu Brnu, že si pouští do hry další experimentálmí scénu. Pokud na to Brno má, pak není žádný problém, ale já mám spíše zprávy, že jsou na tom brněnská divadla finančně špatně. Nejhůře je na tom opera ND v Brně, sbor, orchestr a kolektivní tělesa. Tam se musí šetřit radikálně, zaměstnancům jsou kráceny platy. Nevím, jestli si při tom všem může Brno dovolit další divadlo, podobné Provázku a Hadivadlu. Myslím, že ne. Reduta je tu prostě jaksi navíc. Morávek dělá přece jenom experimentální divadlo nesrovnatelně lépe. V Redutě jsou ta poloprázdná představení, a to nevytváří dobrý obraz ani o celém Národním divadle v Brně, když pod něj Reduta spadá. Viděl jsem v Redutě třeba hru Marnie, a bylo to slabé. Eva Novotná se snažila hrát, ale nebylo o čem. Pan Vašák jakoby vůbec nevěděl, jakou postavu má hrát. Byl to zbytečně strávený večer. A takových v Redutě bylo více. Reduta pak má exkluzivní inscenace, jimiž si zřejmě získává přízeň odborné veřejnosti. Ale já se ptám — za jakou cenu? V době, kdy ve sboru v opeře není na platy, Reduta žánrově zdvojuje a ztrojuje divadelní společenskou objednávku mezi brněnskými divadly.”

“Pane Štědroni,

Vy se tedy přidáváte k panu Ermlovi, Rychlíkovi a Hulcovi a jejich kampani proti činohře Mahenova divadla. Stavíte se vlastně proti instituci, jejímž jste zaměstnancem, že? Toto by mělo zajímat zřizovatele Národního divadla v Brně. Na tomto veřejném serveru píšete proti části podniku, v němž jste zaměstnán. Takové jednání mi jenom potvrzuje, co jsem o Vás slyšel a co jsem uvedl minule (že se rád vozíte po zádech jiných). Nemám nejmenší chuť se s někým takovým zahazovat, natož pak scházet. Názorem mnoha mých přátel je, že co se týká obrazu ND v Brně, nejvíce problematická je Reduta, jak jsem již uvedl. Je to „obraz“ divadla, které je zde navíc. V tak malém městě, jako je Brno, je Reduta s podobným programem jako Hadivadlo nebo Provázek prostě navíc.”

———————————————————–

Toť prozatím z naší strany vše a těšíme se spolu s Vámi na další Velkovy kritické reflexe.

** Petr Velek je i na Facebooku **