Nejedná se totiž o pouhopouhou revitalizaci městského parku, jak bylo původně plánováno. To umí každá malá vesnice. I Praha nebo Berlín. Nikoliv, v Krně myslí magistrát vždy dopředu a spojuje nejrůznější nápady a iniciativy do jednoho prospěšného a exkluzivního kompaktu. Co mohlo skončit pouhým vysazením mnoha nových stromků, opravou laviček několika nic nedělajícími důchodci a celkovým zpříjemněním centra města, jde mnohem, mnohem dál. Město Krno se rozhodlo sloučit nutné s příjemným a ozdravení městské zeleně tak jde ruku v ruce s potřebným zvýšením zájmu o uměleckou kulturu, která tvoří hodnotovou páteř městské identity.

Anabáze celého projektu začala přede dvěma lety. Vedoucí odboru kultury paní PhDr. Viera Rusinková přinesla na zastupitelstvo ojedinělý plán, jak nalákat Krňany do městských kulturních institucí. Plán se soustředil zejména na zvýšení zájmu o divadla, hlavně z toho důvodu, že se jedná o výstavní síně brněnské umělecké scény a pak také proto, že Krno už žádné jiné kulturní instituce nemá. Celá koncepce byla pojmenována úderným a snadno zapamatovatelným sloganem „Lidé v divadle, divadlo v lidech.“

„Ta druhá část byla myšlena tak trošku žertem, jakože v nadsázce a satiře, abychom ukázali, že se nebereme tak moc vážně, jak někteří nikým nevolení občané tvrdí. Nečekala jsem, že to vezmou v Bruselu tak vážně,“ podotýká dnes smutně Rusinková a vzpomíná na chvíle, kdy se zdálo, že celá kampaň za desítky miliónů korun skončí fiaskem. Jak už bývá zvykem, diktující byrokrati z Evropské komise, kam odešla žádost o grant, požadovali přeformulování sloganu. „Říkali, že ten slogan nedává smysl a mohl by vzbudit nežádoucí konotace, zejména sexuálního a jiného rázu, jestli rozumíte. Osobně se nedomnívám, že by to bylo nějak moc nesmyslné, vždyť o sloganu Žít Krno taky někteří rádoby odborníci tvrdili, že je lingvisticky nesprávný, ale nakonec si všichni zvykli,“ tvrdí Rusinková.

Město Krno tak bylo donuceno celý projekt od základů překopat, protože tak, jak byl zamýšlen, stál na předpokládané vizi lidí v divadle, což se ukázalo jako neudržitelné. „Napadlo nás pak, že bychom udělali slogan „Lidé do divadla, divadlo do lidí, ale to mělo u komise stejný neúspěch.“ Když se zdálo, že celý obrodný proces brněnské kultury bude cizí vinou zničen, přišla z těch nejvyšších míst spásná myšlenka.

„Jakoby to bylo dneska, když paní náměstkyni pro kulturu inženýrku doktorku Janu Bohuňovskou napadlo, že lidé v tom divadle nemusí tak úplně nutně být. Že postačí, když budou blízko, do vzdálenosti 200 metrů, pak splníme zadání grantu a bude to pořád znít světově, jako heslo olympiády a jiných kulturních akcí,“ popisuje Rusinková s neskrývaným dojetím, jak se zrodila nejnovější kulturní vize města se sloganem „Lidé k divadlu, divadlo k lidem.“

Návrh architektonického řešení nové kulturní koncepce od architekta Adama Gebriana

Pak už stačilo jen zapojit imaginaci, vyřešit smlouvy s dodavateli, založit akciovku Střední centrum, vyvlastnit pár pozemků, dohodnout se s developery a unikátní spojení divadelního svatostánku brněnských múz se zábavním aquaparkem pro celou rodinu bylo na světě. Přímo před Janáčkovým divadlem tak vzniká interaktivní svět vodních radovánek, v němž bude samozřejmě možno využít slevy na Kartu Krňana. Sauny, vířivky, tobogány, skluzavky, bazén pro vodní pólo, brouzdaliště, to všechno se bude snoubit s krásou hereckých a hudebních kreací v nedalekém divadle. Město si od toho samozřejmě slibuje enormní zájem o okolí divadla.

„Chtěli jsme podpořit kulturu v Krně, což je vždycky těžká věc, taková podpora. Ale nakonec jsme splnili zadání mnohasetmilionového tendru a dostali lidi k divadlu. Nikdo nás nemůže nařknout, že jsme neudělali maximum možného. Ona je to totiž těžká věc, taková kultura a její podpora, totiž,“ shrnuje inženýrka doktorka Jana Bohuňovská.

Přesto se i v Krně najde skupinka samozvanců a zaprodanců, kteří v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz sabotují úsilí rekultivace a transformace kultury. Sdružili se do pochybného spolku individuí a říkají si Výzva 2013. Nelze než doufat, že právě takové příštipkáře a kverulanty v průzračných vodách Aquaparku Osvobození plavat neuvidíme. Takové návštěvníky si u krněnského divadla nezasloužíme.

- milý projekt “Sochy krněnských umělců – kamarádů vedení města” brutálně změnil na projekt “Sochy v ulicích” s mezinárodní účastí a s ohlasem v nikým nevolených odborných kruzích;
- tahal do Domu umění různé dekadentní “umělce”, kteří nejenže se v Krně nenarodili, ale dokonce tady nikdy předtím nebyli;

Kdo seje vítr, sklízí vyhazov.

- projekty vytvořené pro Dům umění recykloval v jiných institucích;
- vtáhl Dům umění do projektů, kde trestuhodně převažovali zahraniční umělci nad brněnskými;
- zadal vizuální styl Domu umění nezkušeným studentům, kteří si neuvědomili, že městská instituce se má prezentovat decentně;
- při rekonstrukci Domu umění vyšrouboval cenu z přijatelných 20 milionů několikanásobně výš, přičemž si dovolil vynutit i opravu částí, které v původním projektu nebyly (např. restaurace, na jejíž zařízení svévolně sehnal peníze), a zatrhl vkusné sgrafito, jež se mohlo stát turisty vyhledávanou ozdobou krněnského veřejného prostoru;
- podplatil (toto nemáme úředně ověřeno, ale jiný způsob nás nenapadá) několik set mladých umělců, kteří Domu umění v anketě Umělec má cenu opakovaně přisoudili ocenění za nejlepší výstavu roku;
- připustil, aby do galerie – čili svatostánku zasvěcenému výtvarnému umění – pronikaly události z jiných uměleckých oborů, například orientální podivnost Pecha Kucha Night, která se koná právě dnes;
- svévolně porušil plán Turistického informačního centra důsledně nerealizovat žádný ze strategických cílů Programu rozvoje cestovního ruchu, a způsobil, že byl včas a v plném rozsahu dokončen Brněnský architektonický manuál, který se – i přes velkou snahu TIC – stal fenoménem, který Krnu ostatní města závidí, a závist je velmi, ale velmi ošklivá vlastnost.

Prosíme všechny znalce i příležitostné či návykové konzumenty výtvarného umění, aby další prohřešky dosavadního ředitele psali do komentářů pod článkem. Všechny vaše cenné podněty předáme odboru kultury. Velmi tím pomůžete normalizaci ohrožené krněnské kultury.

Paní doktorko,ve své funkci jste už rok a půl, o dva roky déle jste v ní působila jako pověřená vedoucí v čase, co zrovna nebyl Hladký. Co se vám za tu dobu z vašeho pohledu nejvíce povedlo?

Ano. Ta práce je velmi obtížná. Nejdůležitější ze všeho je mít v pořádku doklady. Jak nejsou v pořádku doklady, jsem celá nesvá a kolikrát ani nespím.

Ilustrační foto, zdroj internet (Upozornění: na této ani žádné jiné fotografii na světě není PhDr. Viera Rusinková)

Jistě, tomu rozumíme. A pokud jde o samotnou krněnskou kulturu, v jaké se podle vás nachází kondici?

Ano. Kultura je velmi obtížná. Někdy vlastně ani nedokážete lidem pořádně vysvětlit, co to ta kultura vlastně je. Proto jsme v rámci osvětového projektu přeměnili Brněnské kulturní centrum na Turistické informační centrum. Každý Krňan byl totiž podle našeho průzkumu alespoň jednou v životě turistou, a informace se hodí vždycky, bez správných informací byste třeba nemohli mít v pořádku doklady.

Jak se ze své funkce díváte na rozbouřené vody krněnského divadelnictví?

Ano. S divadly je to velmi obtížné. Nejhorší je, když do toho začnou mluvit lidé, kteří třeba vůbec ani netuší, kolik je za tím dokladů, aby divadlo fungovalo. Ta atmosféra v krněnských divadlech se tak vyhrotila, že z toho nejdřív onemocněl pan Plachý, pan Moša byl zmatený  a pan Dvořák z toho úplně odešel. Naštěstí náš audit v našem Národním divadle ukázal, že všechny naše doklady jsou v pořádku.

Národní divadlo. Ilustrační foto, zdroj internet

Přesto ředitel Dvořák na své místo rezignoval. Kdy bude vypsán konkurz na jeho následovníka?

Ano. Konkurzy jsou vždy obtížné. Někdy se vám tam přihlásí úplně cizí lidé. Usnesli jsme se, že v této nelehké době bude lepší, když toto místo získá někdo, s kým se nám dobře spolupracuje a kdo má v pořádku doklady. Ovšem ti skutečně kvalitní (až na výjimky) lidé už nějakou instituci vedou. Logickým řešením tedy je nahradit jednoho ředitele jiným. Tak například v čele Národního divadla bychom rádi viděli dosavadního ředitele Moravského zemského muzea, jeho místo zaujme v hierarchické posloupnosti ředitel Muzea města Krna, na jeho místo pak postoupí ředitel Dopravního podniku města Krna, stávajícího ředitele Domu umění bychom příště nejraději viděli v Pohřebních a hřbitovních službách města Krna atd.

Jak jste vy osobně spokojena s repertoárovou nabídkou krněnských divadel? Co vás v poslední době zaujalo?

Ano. Víte, mně se líbí, když jsou hry srozumitelné širokému publiku. Například  Zaslíbení v Mahenově činohře – Hanka Mašková a Jirka Štaidl, krásní mladí lidé, úspěšní i za hranicemi naší vlasti. Z nich by si měli vzít příklad ti dnešní mladí, třeba ti takzvaní „nezávislí“ divadelníci, kteří nic nedokázali, nikdo je nezná (aspoň já tedy ne), nikdo na jejich představení nechodí (já tedy rozhodně ne), a přitom neustále vykřikují, že chtějí podporu a kdoví co všechno. Ale když pak dojde na lámání chleba, kolikrát ani nemají v pořádku doklady.

Dobře. Přejděme tedy k dalším uměleckým oborům. Sama jste naznačila nejistou pozici stávajícího ředitele Domu umění Rostislava Koryčánka. Jak vy osobně pohlížíte na výstavní program této instituce?

Ano, Dům umění je velmi obtížný. Nebyla jsem tam, ani nepamatuju, ale jsem toho názoru, že se tam v poslední době vystavují věci, kterým nikdo nerozumí (aspoň já tedy ne) a návštěvnost závratně klesá – stačí srovnat například počty návštěvníků na výstavě Uměním k socialistickému životu, na kterou se roku 1961 sjížděly autobusy z celé Moravy, s dnešní návštěvností… Navíc podle mých informací se v Domě umění scházejí všelijaké pochybné „alternativní“ existence, a to umění nikdy nesvědčí. Myslím, že by Domu umění výrazně pomohlo, kdyby se v něm vystavovalo více ručně malovaných obrazů a pěkných soch. Všelijakých těch složitých „projektů“ mají lidi dost v práci.

Co váš úřad a literatura?

Ano. Pro literaturu v Krně děláme hodně. Z těch největších přínosů bych uvedla například uzavření několika poboček Mahenovy knihovny. Když si děti, ale i babičky a dědečci, protože na naše seniory nesmíme v žádném případě zapomínat, musí dojít pro knihu o kus dál, budou si literatury více vážit. Ale je toho daleko víc: například podporujeme vydávání krásných knih o Krně, které pak někdy dáváme hostům pana primátora.

Zastavme se u kinematografie. Co může Brno nabídnout v tomto kulturním odvětví?

Ano. Filmy jsou také dost obtížné. Bohužel se nám zatím nepodařilo zrušit festival BRNO16, přestože většina těch filmů vůbec není o Krně a ani neukazuje nic moc pěkného.
Velkou úlevou bylo předání kina Scala do rukou univerzity, protože jedno kino bez popkornu, tedy kino Art, je pro nás dostatečná zátěž. Největší úspěch jsme slavili s filmovým klubem v sále Břetislava Bakaly, který zbytečně přitahoval pozornost, takže jsme ho zavřeli,  a s takzvaným letním kinem, kde byla kolikrát zima a komáři. Proto letos v Krně žádné letní kino nebylo.

Promiňte, ale zřejmě jste mylně informovaná, je obecně známo, že generální sponzor nebyl spokojen s jednáním TIC, a proto svěřil své peníze občanskému sdružení, které letní kino provozovalo během celé letní sezony.

Ano. Je velmi obtížné sledovat aktivity kdejakých takzvaných „nezávislých“ sdružení. Naše doklady dokládají, že letní kino v Krně nebylo.

Vraťme se ještě k oné transformaci kultury na turismus. Můžete už dnes říct, zda byla tato změna výhodná?

Ano. Bylo to velmi obtížné, ale už je dobře. Společně s kolegyní PhDr. Petrou Kačírkovou, PhD. jsme zavedly krásnou funerální trasu od kostnice pod sv. Jakubem až po Kapucínské náměstí, což je možná až kilometr. Jsme s ní velmi spokojené, a turisti také, neboť jak ukázal náš průzkum, každý turista chápe, co je to mrtvola, což se třeba o funkcionalismu říct nedá.

Funerální trasa se těší velkému zájmu dětí i dospělých. Ilustrační foto, zdroj internet

Když už jste zmínila funkcionalismus, jak pokračuje projekt krněnských architektonických stezek?

Ano. Ty stezky byly mimořádně obtížné, ale naštěstí projekt skončil, takže se o ně nemusíme starat. Podívejte se, podle mého názoru by mělo být město hlavně pro nás normální lidi, ne pro turisty – pro ty jsme už přece vytvořili tu krásnou funerální trasu. Jakmile se nám začnou turisté rozbíhat po městě a narušovat klid mimo centrum, budeme čelit rozhořčeným občanům. Podívejte se jen na tu hrůzu, co se děje kolem vily Tugendhat, denně kolem projdou kolikrát až desítky lidí, turisté zabírají zdejším obyvatelům místa v restauracích a kavárnách… na to prostě není Krno stavěné.

Mohla byste na závěr pozvat občany Krna na nějakou obzvlášť zajímavou kulturní událost?

Ano. I když je obtížné vybírat. Vzhledem k tomu, že slavnosti alkoholu a přepáleného tuku na náměstí Svobody, které pořádá naše oblíbená radnice Krno-střed, skončily, doporučila bych počkat na Vánoce na radnici – snad nám je tentokrát nepokazí smrt nějakého prezidenta.
A pak už samozřejmě přijde jaro a po něm tolik oblíbené ohňostroje, které nejen že jsou v pořádku z hlediska dokladů, ale také je vidí miliony lidí. A právě pro lidi to všechno děláme.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně dalších úspěchů ve vaší obtížné práci.