Kouzelná noc a Letní den

autor: Sławomir Mrożek
režie: Zdeněk Kaloč
výprava: Marta Roszkopfová

Osoby a obsazení

Igor Bareš
Zdeněk Černín
Henrieta Hornáčková

Premiéra 2. října 2011

Již když jsem na tuto premiéru šel, říkal jsem si: Když chci vidět experimentální divadlo, tak si zajdu do Experimentálního divadla na Provázku nebo do Hadivadla. Taková nabídka experimentů mi na Brno bohatě stačí. Navíc ty experimenty v Redutě jsou většinou dosti dětinské.

A přesně to se potvrdilo. Divadlo nestálo za nic. Igor Bareš v hlavní roli byl – jako ve všech svých rolích – otřesný. Nemá smysl o tom nic dál psát.

Musím se ale ohradit proti lživým slovům Bareše, které pronesl v rozhovoru pro Brněnský deník na adresu Mahenky: „Od svého odchodu jsem tam neviděl nic, protože jsem na to neměl čas. Proto to nemůžu objektivně zhodnotit. Nicméně něco se ke mně doneslo, a to nejen o umělecké úrovni představení, ale hlavně o lidské nejistotě, která v souboru panuje.“

Slova Igora Bareše jsou lež. V hereckém ansámblu Mahenovy činohry je všechno v nejlepším pořádku. Nikdo nemá žádné námitky. Děláme nejlepší divadlo na světě. S touto vizí jsem ostatně nastoupil do čela Mahenovy činohry. V roce 2007 jsem jasně řekl: „Mým záměrem je udělat z činohry Národního divadla v Brně jednu z nejprestižnějších scén v zemi.“ A to se povedlo. Se mnou přišla do Národního divadla éra kouzelníků a mágů, kteří dobře ví, kde jsou skryté prameny energie a dračí síly. Všechny, kdo psali o Mahenově divadle ve zlém, jsem osobně vyhodil.

Tohle Roman nikdy nedopustí

Taková Mahenka má navíc skvělý nátlakový potenciál. Stačí jí vylepit na první stránku říjnového Metropolitanu a tvrdit, že když Brno přijde o 900 milionů ročně, bude muset Mahenku zavřít. A to nikdo nemůže dopustit, protože 27. ledna 2012 v 11 hodin se zde odehraje premiéra velkolepého magického spektáklu ZJEVENÍ PRO ČERNOU MADONU aneb Švédové před branami Brna, který píše moje žena a dělá na tom i Marek Hladký, který to má jako satisfakci, že ho tehdá nevzali na šéfa odboru kultury, což tady dodnes všichni bereme jako velkou křivdu. Dle oficiálních stránek divadla „hra vzniká z popudu primátora Statutárního města Brna Romana Onderky k oslavám hvězdného historického okamžiku vítězství nad švédskými obléhateli moravské metropole v roce 1645.“ Všem nám tady přijde hrozně super dělat divadlo podle toho, co si umane nejlepší primátor na světě. To by v Redutě určitě nikdy neudělali. Doufáme, že si tím zajistíme mohutný přísun peněz pro další roky. Narozdíl od Reduty.

Kde ale opravdu panuje sklíčená atmosféra, je opera národního divadla. Ta se má od května do prosince příštího roku zavřít a zase znova rekonstruovat. Je totiž na spadnutí, ač do ní město za poslední dekádu investovalo půl miliardy. Zatím to není veřejné, ale jako šéf činohry si mohu dovolit tuto informaci takzvaně „vynést“. Zaměstnanci opery se bojí, že to dopadne stejně jako s rekonstrukcí nebohé Reduty, která trvala 15 let (a škoda, že netrvá dodnes). Ale i když by to náhodou nastalo a celý ansámbl opery byl zrušen, jako tuhle švadlenky, nevadilo by to. Proč taky. Se Střeženým Parnassem umíme dělat opery daleko lepší.

Za ušetřené peníze na opeře si může navíc Moša postavit kulisárnu, což je super.

A ještě jedna super zpráva: Bohemia Sekt bude opět na premiérách Národního divadla Brno! Tož přijďte pobejt.

S pozdravem „Národnímu divadlu třikrát zdar a Redutě zvláště“

Petr Velek

P.S.: Akorát mě teda mrzí, že se ke mě Roman nehlásí, to si s ním budu muset vyřídit.

redakce našeho portálu se rozhodla vyhovět přání řady z Vás a na základě stovek Vašich dopisů otevírá novou rubriku – Kulturní okénko Petra Velka.

Petr Velek bude od nové sezóny přinášet pravidelné recenze na představení divadla Reduta, na nějž je odborníkem na slovo vzatým.

Vycházíme – jak jste si již jistě všimli – z moderního amerického modelu žurnalistiky, kde je důležité, aby čtenář poznal osobnost autora, aby znal jeho názory, aby prostě, lapidárně řečeno, nebyl novinář pro čtenáře tou anonymní odtažitou třípísmenou zkratkou.

Nejprve proto krátce zrekapitulujeme dosavadní kariéru Petra Velka a poté si připomeneme několik jeho výroků. Jistě uznáte, že v nadcházející sezóně se budeme mít všichni na co těšit!

Petr Velek
* 1961
IP adresa: 84.42.248.161

Petr Velek je rodák z Kroměříže , po maturitě na střední škole vystudoval pedagogickou fakultu – obor Pedagogika uměleckého oboru (hudební výchova). Už v průběhu studia začal komponovat. Po absolutoriu pedagogické fakulty vystudoval hudební kompozici na Janáčkově akademii múzických umění.

V polovině osmdesátých let zakládá spolu se skladatelem Ivo Medkem orchestr pro soudobou vážnou hudbu Art Inkognito. Souběžně je od roku 1987 spoluautorem a hráčem rockové skupiny Dunaj. Je autorem scénické hudby pro režiséry J. A. Pitínského a Vladimíra Morávka.

V polovině devadesátých let zakládá centrum současného umění v Brně Skleněná louka, kde ročně vystoupí desítky předních českých a zahraničních umělců. V té době pracuje spolu s výtvarníkem Josefem Daňkem na velkých plenérových projektech, jedním z nich byla například Přespolní mše, která byla provedena na kopcích v Moravském krasu.

S režisérem a scénáristou Jiřím Šimáčkem natáčí ve druhé polovině devadesátých let několik dokumentů pro Českou televizi, například Brněnští Euroindiáni, akční dokumentární thriller Umělci pro NATO nebo Střežený Parnass – investigativní paradokument. Spolu s Jiřím Šimáčkem zakládají Střežený Parnass, autorskou uměleckou organizaci zabývající se tvorbou divadelních her a nekonvenčních multimediálních projektů.

V rámci projektu EU–PHARE organizuje v roce 1999 velký projekt znovunavázání zpřetrhané kulturní spolupráce mezi Brnem a Vídní.

V roce 2003 uvádí na scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla operu Giuseppe Verdiho Síla osudu.

V roce 2004 natáčí pro Českou televizi dokument o vrcholovém sportu Branky, body, paradoxy.

Významný je pro něj rok 2006, ve kterém režíruje v pražském Divadle komedie autorskou inscenaci Střeženého Parnassu Oliver Twist – sociální bondage drama, a poté v historické budově Národního divadla představení autorského tria Petr Kofroň (hudba), Petr Velek a Jiří Šimáček (text) Fantom čili Krvavá opera, které vzbudilo pohoršení u konzervativní části české operní kritiky.

V roce 2006 stejná autorská trojice realizuje na hudební scéně Městského divadla Brno titul napsaný „naproti motivům“ Wolfganga Amadea Mozarta a Emanuela Schikanedera Magická flétna. Inscenace se stala nejvýznamnějším a nejpodnětnějším činem reakce na připomenutí dvou set let od Mozartova narození v brněnském divadelním životě. Po této inscenaci uvádí v netradičních prostorách Husy na provázku svou a Šimáčkovu hru Všechny Shakespearovy ženy.

V následujícím roce uvádí Nepohodlného Indiána na scéně ostravského Divadla Jiřího Myrona, 2. listopadu 2007 pak na činoherní scéně Městského divadla Brno hru dvojice Velek–Šimáček Deník krále.

V říjnu 2007 je ředitelem NDB Danielem Dvořákem jmenován šéfem činohry. V předvánočním čase spolu s Danielem Dvořákem uvádí na scéně Mahenova divadla multižánrovou hudebně-‑dramatickou kompozici Česká mše vánoční, která se setkala s mimořádným diváckým ohlasem.

V roce 2008 realizuje úspěšně velké historické drama z období zlatého věku Francie Královna Margot.

Trio Kofroň-Velek–Šimáček se opět sešlo při vzniku operní inscenace MAI 68. Opera věnovaná reflexi roku 1968, a to jak z hlediska českých událostí, tak v kontextu dění v Evropě, byla uvedena rovněž na scéně Stavovského divadla v Praze a podle očekávání opět vzbudila nesouhlas tradicionalisticky zaměřené části operní kritiky.

V listopadu 2008 došlo k premiéře velkolepého divadelního projektu, společného díla Střeženého Parnassu a Daniela Landy, Tajemství Zlatého Draka. Inscenace se stala divácky nejúspěšnějším představením v celé historii činohry Národního divadla Brno.

————————————-
Tolik k životopisným údajům a nyní se podívejme na některé Velkovy umělecké a kritické názory:

“Jsem pravidelným návštěvníkem Národního divadla v Brně a mohu porovnat inscenace v Mahenově divadle a v Redutě. Hlavní je, že v Redutě většinou sedí kolem dvaceti diváků a něco málo více. Nedivím se, protože jejich inscenace jsou podobné Divadlu Husa na provázku a Hadivadlu, které sídlí kousek od Reduty. Mahenovo divadlo jsem poloprázdné v poslední době nezažil. A skvělé inscenace jako Zlatí chlapci nebo Richard III. taky v jiném brněnském divadle neuvidíte, protože jsou jedinečné. Takže problémem Národního divadla v Brně je Reduta, kde si dělají inscenace pro sebe a pro pár svých známých. I když se jim jednou za uherský rok něco podaří. Ale srovnatelná s Provázkem a s Hadivadlem Reduta není. Nechápu, kde bere město Brno tolik peněz, že si může dovolit financovat tolik „experimentálních“ divadel za sebou. Reduta mi přijde jako takový přílepek Národního divadla v Brně, se kterým si neví nikdo rady. Mahenovo divadlo je pro mě čitelné a má svůj jasný směr a smysl. Pan Plachý je možná kontroverzní, ale jeho inscenacím rozumím a mám pocit, že mu rozumí i většina Brňáků. Richard III. je naprosto skvělá inscenace a všem přátelům ji doporučuji. Velmi neobvyklá, ale Halberstadt je v tom nedostižný. Myslím, že většina lidí z Brna to cítí podobně. Zajímalo by mě naopak, jak se financuje divadlo, kde bývá třeba patnáct-dvacet diváků na představení (Reduta). Kdo to platí? My — daňoví poplatníci? Pokud vím, tak Reduta žije z peněz Národního divadla v Brně, ale jinak je úplně „samostatná“.”

“Když chci vidět experimentální divadlo, tak si zajdu do Experimentálního divadla na Provázku nebo do Hadivadla. Taková nabídka experimentů mi na Brno bohatě stačí. Navíc ty experimenty v Redutě jsou většinou dosti dětinské.”

“Osobně vnímám produkci Reduty jako velmi nevyrovnanou. Některá představení jsou skutečně špatně navštěvována a divím se prostě městu Brnu, že si pouští do hry další experimentálmí scénu. Pokud na to Brno má, pak není žádný problém, ale já mám spíše zprávy, že jsou na tom brněnská divadla finančně špatně. Nejhůře je na tom opera ND v Brně, sbor, orchestr a kolektivní tělesa. Tam se musí šetřit radikálně, zaměstnancům jsou kráceny platy. Nevím, jestli si při tom všem může Brno dovolit další divadlo, podobné Provázku a Hadivadlu. Myslím, že ne. Reduta je tu prostě jaksi navíc. Morávek dělá přece jenom experimentální divadlo nesrovnatelně lépe. V Redutě jsou ta poloprázdná představení, a to nevytváří dobrý obraz ani o celém Národním divadle v Brně, když pod něj Reduta spadá. Viděl jsem v Redutě třeba hru Marnie, a bylo to slabé. Eva Novotná se snažila hrát, ale nebylo o čem. Pan Vašák jakoby vůbec nevěděl, jakou postavu má hrát. Byl to zbytečně strávený večer. A takových v Redutě bylo více. Reduta pak má exkluzivní inscenace, jimiž si zřejmě získává přízeň odborné veřejnosti. Ale já se ptám — za jakou cenu? V době, kdy ve sboru v opeře není na platy, Reduta žánrově zdvojuje a ztrojuje divadelní společenskou objednávku mezi brněnskými divadly.”

“Pane Štědroni,

Vy se tedy přidáváte k panu Ermlovi, Rychlíkovi a Hulcovi a jejich kampani proti činohře Mahenova divadla. Stavíte se vlastně proti instituci, jejímž jste zaměstnancem, že? Toto by mělo zajímat zřizovatele Národního divadla v Brně. Na tomto veřejném serveru píšete proti části podniku, v němž jste zaměstnán. Takové jednání mi jenom potvrzuje, co jsem o Vás slyšel a co jsem uvedl minule (že se rád vozíte po zádech jiných). Nemám nejmenší chuť se s někým takovým zahazovat, natož pak scházet. Názorem mnoha mých přátel je, že co se týká obrazu ND v Brně, nejvíce problematická je Reduta, jak jsem již uvedl. Je to „obraz“ divadla, které je zde navíc. V tak malém městě, jako je Brno, je Reduta s podobným programem jako Hadivadlo nebo Provázek prostě navíc.”

———————————————————–

Toť prozatím z naší strany vše a těšíme se spolu s Vámi na další Velkovy kritické reflexe.

** Petr Velek je i na Facebooku **